čtvrtek 25. února 2016

Je věk jenom číslo?

Ahoj kamarádi! 

K dnešní úvaze mě přivedl jeden milý komentář zde na blogu, v němž mi čtenářka píše, že  je ráda za blog někoho, kdo se "nebojí žít život i po čtyřicítce".

Jak víte, neposlušné tenisky jsem rozervala hluboko v  minulém století, razítko na maturitním vysvědčení dávno oschlo a vysokoškolský diplom v prachu leží. 

A tak si říkám, je věk jenom číslo nebo "nevyhnutelnost" podmiňující naše chování v té které životní etapě?  Myslím, že  kombinace obojího. 

Věk je především stav mysli.
Zpruzelá unuděná pětadvacítka trávící život válením si kejtiček u seriálů pro slabomyslné může být mentálně starší než aktivní pětašedesátnice. Stejně tak nemusí být moudrost výsadou stáří a (zdravá) bezstarostnost doménou mládí.

Tělo si od určitého bodu zlomu dělá, co chce - zmírnit lze,  zastavit nikoli.  Osobně nemám ráda umělotiny a vycpaliny (nikomu to neberu, ale sama s dílem  přírody bojuji neivazivně).

Kdyby se mě někdo zeptal, zda bych chtěla, aby mi bylo znovu 18, 20 nebo 25, okamžitě vykřiknu: ani za nic!
Všechno znova....ne, díky.
Brala bych z hlediska sil  (a ještě čerstvého vzhledu) 32.
Mentálně jsem ale byla nejvíc v pohodě až ve 40.

Můj život by se dal v etapách shrnout jednoslovně zhruba takto:
20 - dychtění
25 - očekávání
30 - akceschopnost
35 - vyzrálost
40 - zklidnění
45 - smíření.

(Co bude dál, se uvidí:).  Hlavně to nesmí být odevzdanost - nezájem - zahnívání, koneckonců končící tak jako tak sypkým stavem v plechovce).

Největší depku z věku jsem měla ve 35, kdy mě  s pětiletým předstihem popadl  strach ze čtyřicítky  (to jsem byla ale husa!). 

Když čtyřicítka  nakonec přišla, ani to se mnou nehnulo.  Ba naopak, najednou jsem se konečně naučila žít sama se sebou v míru a přestala být sama sobě drábem, dozorcem a tyranem s přehnaným tlakem na výkon a perfekcionismus.

K tomu jsem měla dojít už ve třiceti,  nicméně "lepší pozdě než později anebo nikdy". Tak moc se mi ulevilo!

Od té doby se řídím heslem "take it or leave it". Dělám to, co pokládám za vhodné já a pokud s tím má někdo problém - zdarec, můj problém to není

  • Výhodou čtyřicítky (za předpokladu porodu v nizším věku) jsou větší děti, které už nepotřebují péči 24/7, takže se matka konečně může více věnovat i sobě. 
  • Výhodou zachovalé čtyřicítky je i to, že se pořád může líbit o 15 let mladším chlapům  (zvlášť ve tmě, mlze a na kilometr:)), což by u pětadvacetileté ženy zavánělo rozdáváním cukrátek u brány školního hřiště. 
  • Výhodou čtyřicítky je nepřenosná zkušenost. Už je hodně odžito, v dobrém i zlém, proto se snadněji eliminuje podstatné od nedůležitého a neztrácí se čas  (který - mrcha jedna zlověstná - běží stále rychleji).
  • Výhodou čtyřicítky jsou "vlastní nohy". Pokud soběstačnost (zdaleka nejen materiální) v tomto věku chybí, je potřeba s tím hýbnout. 
  • Výhodou čtyřicítky je znalost osobního stylu,  již žádný pokus - omyl.  
  • Výhodou čtyřicítky je schopnost potlačit nežádoucí a vyzdvihnout žádoucí  (po každodenním ranním úleku při rozsvícení světla v koupelně). Jen je to nějak čím dál tím dražší :).

V pětačtyřiceti platí zhruba totéž, jen ti o 15 let mladší chlapci již začínají mít první šediny :). Bohužel to, co ještě ve čtyřiceti šlo vizuálně zamaskovat, se o pět let později holt musí s grácií přiznat.  

Hnacím motorem stárnutí je rezignace.
Heslo "to už nemá cenu" působí jako spolehlivý zabiják ženství.

A jestli jsem spokojená sama se sebou?  Ne :). Ale už mi to nevadí v žití.

Co Vy pokládáte za "ideální" věk? 

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.
Pusu teta 

P. S.: Když už jsem nahoře zmínila prastaré maturitní vysvědčení, nelze při tomto tématu nevzpomenout závěr mé maturitní písemky, v němž jsem citovala Edith Piaf: "Teď můžu umřít, žila jsem dvakrát". Holky (a kluci), letí to fakt rychle, musíme si užít každou hezkou chvilku. 

Nádraží Forever

39 komentářů:

  1. Nadherny clanek a se vsim musim souhlasit! Mne se vazne libilo, kdyz mi bylo sedmnact. To byla moc prima doba. Kdyby to slo vratit, mozna bych to i brala. Nic bych ale nemenila, no dobra jen to, kdyz mne pred par lety srazilo to auto. Zase ale mam o to vic bot, i kdyz na podpatcich nevydrzim tak dlouho diky vsem tem zelezum a sroubum v noze. Takze uplne chapu tvuj dnesni clanek, kdy jsi odpocivala a premyslela nad vekem. Jsem diky tomu v pohode a spokojena. Vazim si kazdeho dne a bavi mne si uzivat zivota.

    Jen teda to starnuti leze do penez. Navic kdyz sleduji milovnice EL apod. "kosmetik."

    Jdu si dat taky neco na zdravi! Tobe ho preji take a vsem ctenarkam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, mě taky srazilo auto. A v 17. To jsou paralely...

      Vymazat
  2. Marti, moc pekne napsané! Když se sejdeme s holkama na pokec, všechny řeší, ze uz jim bude za chvíli třicet, těm, co uz jim třicet bylo(jakoze loni) řeší, ze uz jim táhne na 40. Já si tam sedím a říkám si, sakra, holky, co to řešíte? Mozna je to i tím, ze jsem měla ve 23 letech na kahanku, čímž se mi úplně prerovnaly priority, ale vek fakt neřeším! A přijde mi, ze ten, kdo to řeší stárne nakonec i víc. Stárnutí je nevyhnutelně, pro me je základem mít ze sebe dobry pocit, mít se proste rada, taková jaká jsem. Pak mi je jedno, kolik mi je. 😊 Stárnutí s grácií zdar!

    OdpovědětVymazat
  3. Marti,mně se chce normalně brečet a mám "depku"... Ne z věku, ale z takove te bezstarostnosti... Ja bych se chtela vratit do svych 23 let- do te doby jsem mela zivot nalajnovany- maturita, VS, 5 lety vztah. Ve 23 letech jsem se zhrozila- co ted? To uz jsem tak stara, abych sla do prace,vdala se atd? Potkala jsem sveho nynejsiho manzela, sbalila se a odjela za nim do Irska, zustali jsme tam 2 roky. Pak navrat domu, svatba, prace, deti. Nic bych na tom nemenila ALE!!! Vim,ze mam zas zivot nalajnovany minimalne do 65... Hezky vecer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to je hezká lajna♡. I když z vlastní zkušenosti vím a chápu, že matky malých pinďat propadají určitému pocitu marnosti. Znám! (A vzpomínám na to neskutečně ráda. Když už to mám za sebou :))

      Vymazat
  4. Krásný článek,pravdivý,moc ráda Vás čtu,i když jsem Váš blog objevila teprve nedávno,když jsem pátrala po oční péči po čtyřicítce.Asi jste mi zachránila oční okolí,tisíceré díky!!Po krému od Clarins si vyloženě chrochtá blahem.Těším se na další příspěvky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gabi, moc děkuji. Však jsem blogovací mimino, blogu jsou jenom tři měsíce; ). Prosím o tykačku, ano?

      Vymazat
    2. Díky,já si netroufla,přeji pěkný den :).

      Vymazat
  5. Dakujem tak ako dievcata vyssie ze skvely clanok. Ja mam 40 este pred sebou, ale mam pocit, ze je to stale lepsie a lepsie... Nie fyzicky - ale inak som v pohode - presne ako pises - clovek uz vie co chce, kto je, kam ide...
    Tesne po vyske som mala vo vsetkom jasno - spravit si terapeuticky kurz (lepsie dva, tri...) vlastna prax, klienti, mozno nejake dieta, dve... Teraz som doma s styroma detmi a je mi lepsie ako kedykolvek predtym, uz neviem co chcem :-) - myslim pracovne, ale nasla som sa v rodine a uz ma netrapi ze na mna niekto poera akona blazna ze som nevyuzila sancu na karieru a zaviazala som sa k detom... Ja viem svoje :-) Karieru som prenechala manzelovi a tesim sa z toho, o com mnoho ludi "na vysokych postoch" sniva - z manzelstva a rodiny. A ako si napisala, ak je to pre niekoho divne tak nech, moj problem to nie je:-)))
    Prajem ti nech si spokojnejsia stale viac.
    PS: 45+? to vazne? alebo je to len stara fotka?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a smekám před tebou klobouk. Vychovávat čtyři děti je obdivuhodné. (Foto je z loňského léta. Bude mi letos 47).

      Vymazat
    2. tak ja davam tiez klobuk dole (v maji 37, ale chcela by som o 10 rokov vyzerat takto:-) kazda mame nieco...

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
  6. Hezký den "teto z Prahy", dovoluji si tykat, neboť vím, že je to nabízeno:-). Sleduji Tě pravidelně a dlouhou dobu na IG, blog čtu od jeho začátku také. Komentuji poprvé, ani nevím proč, asi určitá obava z veřejného publikování, nicméně dnešní článek mě "vzal za srdce"...jj, čas letí čím dál rychleji, stárneme a co bylo, je pryč. Také na mě občas dopadají splíny ohledně "toho čísla", zvlášť ve chvíli, kdy se člověk na chvíli zastaví a rekapituluje...Děkuji za Tvé posty na IG i články na blogu, moc mě baví a nejvíce oceňuji Tvůj nadhled, humor a nadsázku, jsi fajn:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Výborný článek...ja jsem nikdy věk neresila......pac jak píšeš je to především stv mysli. Vím ze jsem se vždycky těšila na třicítku.....dodnes si pamatuji jak mi mamka přála k osmnáctinám a ja jen suše prohodila kéž by jsme slavili konečně tu tricitku.....pominuli ze mi mamka málem střelila :D mela jsem pravdu.....je mi 31 a neznám lepší období...až mě někdy děsí jak moc je mi fajn.... .takže víc takových lidi vnímající věk jako ty....ano každý věk ma své pro a proti......ale je to o tom vidět ty pozitiva.....mej fajn den ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Tenhle článek se ti fakt povedl. Ačkoliv nejsem člověk, co by si promýšlel, jak se má chovat v tom kterém věku, je fakt, že kulatiny, který se blíží, donuti k zamyšlení i mě. Hlavně kvůli rodině. Jinak se přiznám, že to neřesim. Sama se sebou jsem se srovnala, jak vzhledově, tak povahově, což ve svém věku beru, jako úspěch. Vrátit zpátky bych se taky nechtěla. Přece i kdybych některé věci udělala jinak, stejně bych pobabrala jiné. O tom to je, učit se z vlastních chyb. Takže se těším na to, co bude dál ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čekají tě nádherné kulatiny, asi ty nejhezčí. A díky, Nojřinko. Takovéto články nasypu za půl hoďky, s popisnými recenzními se "morduji" i několik hodin:).

      Vymazat
  10. Ahoj všetkým,
    tu vetu som ti napísala ja. :) Pretože zisťujem a priznam sa, že ma to dosť rozčuluje, ze o ženach po 40 akoby sa zlahla zem. Zmizli. Neexistuju. Su neviditelne. Otvorite časopis a az na par vynimiek Vas zavali mnozstvo reklam s tvarami 16 rocnych dievcat...fotografie modeliek v tom istom veku. Zapnete telku a moderatorku po 40 pomaly povazujete za prirodny ukaz. Pytam sa, kde su vsetky? Zeny v mojom a vyssom veku? Zeny, ktore boli mojimi spoluziackami a s ktorými sme pred panelakom hravali vybijanu a na skole riesili chalanov? Zeny ako ja, ktore su tzv.odlezane - niekolkymi tehotenstvami a detmi, poniektore niekolkymi muzmi, niekolkymi vitazstvami aj prehrami. Zeny so zmyslom pre humor takym priamym a otvorenym, ze mate problem sa pri nich od rehotu nedocikat. Zeny, ktore sa davno prestali brat tak bohorovne vazne, lebo vedia, ze su len sucastou NIECOHO. Rodiny, firmy, partie...A tak ich nerozhodi ani vlastna nedokonalost, ani chyba, ale ani vlastne vitazstvo. Ale hlavne ich nerozhodi poznanie, ze zivot po 20, 30, 40 je iny a ze tie zmeny neznamenaju ustup. Aby bolo jasno - proti mladosti, sviezosti a takej tej nekompromisnej krase vobec nic nemam. Prajem im to s celeho srdca, ved to vsetko som mala a zazila tiez. Mam doma dve dcery v tom veku a totalne ich zeriem prave z toho dovodu..popri nich to akoby nanovo prezivam s nimi, sledujem, tesim sa z toho a doprajem. Ale po druhej strane....sa mi chce kricat : HALOOOOO!!!!! Ja stale zijeeeeem a som tuuuuu! A som bohovskaaaaa!!!!!! :))))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirko, to je perfektní příspěvek, palce nahoru! A zdravím i dcerky. Mám syna, tak bohužel "ako mamička" nezažiju to holčičí pouto mezi mámou a dcerou.

      Vymazat
  11. Marti obrovský Dík za tento článek! Vždy jsem si říkala že věk neřeším že v duší jsem furt ta stejná bláznivá 18 ale letos mi ty 40 tak trochu položily. Najednou je mi už 40 a já mám pocit že jsem ještě ani nezačala pořádně žit. A díky tvému článku jsem pochopila že je pravě nejvyšši čas začit se ten život užívat na 100%

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tobě už je 40? No to padám, myslela jsem tak 33. A kdybych nevěděla o dětech, tak klidně 30.

      Vymazat
    2. Marti jo! Letos jsem oslavila 40

      Vymazat
  12. Věk je stav mysli :) a taky jaké si to uděláš, takové to máš. Moc fajn článek!!! Marti, vypadáš skvěle:)

    OdpovědětVymazat
  13. Další povedený článek, klobouk dolů...Ideální věk? Na každé číslovce se dá najít něco ideálního, i když nikdy všechno najednou - ale o tom je život :-) Mimochodem ty etapy jsou popsány výstižně a zklidnění ve 40 přesně sedí...

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  15. Bezva článek, minulý týden mi bylo 40 a po všech životních útrapách (ale i radostech - hlavně z mých dvou dětí 16 a 19 let)doufám, že konečně začnu žít. Pozoruji, že jsem se dost zklidnila, všechno, každý okamžik si více uvědomuji a snažím se snad ještě víc než dřívě těšit z maličkostí. Jen kdyby ten čas tak rychle neletěl....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík. Letí to šíleně, čím dál víc. .. Užij si čtyřicítku!

      Vymazat
  16. Tak tento článek mě opravdu bavil!!! Nejvic si užívám po čtyřicítce to, že spoustu věcí už nemusím a hlavně s nimi nemusím ztrácet drahoceny čas....

    OdpovědětVymazat
  17. Moc pěkný článek. I já si život po čtyřicítce náležitě užívám. Vím co chci, dělám co chci a je mi fajn:))

    OdpovědětVymazat
  18. Mě depka dohnala ve 27 letech,kdy mi došlo,že se blíží 30. ;-)

    OdpovědětVymazat
  19. Krásný článek👍 Věk je sice jenom číslo, ale když si uvědomím, že tomu mladíčkovi, do kterýho jsem se tak nádherně zamilovala, bude letos 50, divím se, jak ten čas letí. Jinak já si to, že jsem už velká holka parádně užívám😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a mladíčkovi přeji vše nej :).

      Vymazat