Prezidentské rozcestí aneb O důstojnosti a respektu

Ahoj kamarádi!

Zvažovala jsem, jestli mám vůbec tento článek psát. 

Vzhledem k převažujícímu zaměření blogu jsem měla obavy, abych tu nedělala politickou agitku "na křeč".

Nicméně směřování republiky je výrazně podstatnější než nějaký makeup, proto si krátké zamyšlení dovolím.

Popíšu svoje subjektivní vnímání, které je sice značně vyhraněné (což se o mně asi obecně ví), ale předesílám, že  respektuji každého svobodnou vůli vyjádřenou ve volbě.

Ráda bych, aby tento článek nebyl chápán jen jako Antizeman (jakkoli jsem jeho silný odpůrce), spíš mám za cíl pojmout to i obecněji ve vztahu k úřadu jako takovému, nikoli ke konkrétním osobám a obsazení  (čehož se ale logicky dotknu taky).

Přímá volba je v našem právním řádu poněkud nešťastná.

Chápu, že po těch nechuťárnách při volbě prezidenta parlamentní cestou byla poptávka po změně způsobu volby značná a změna nevyhnutelná.

Ale: udělám-li a), musím udělat i b) a c).

A to se nestalo.  Vklíčení přímé volby do naší ústavní soustavy pokládám za nedodělek, kdy se dělba moci a s ní související pravomoci poněkud rozhodily a netvoří kompaktní celek. 

I proto mohou nevycválaní a/nebo ješitní představitelé mantinely svého úřadu poněkud ohýbat, využívat a někdy i zneužívat.

Není to ale jen objektivním umožněním z titulu dané ústavní situace, samozřejmě hraje roli i lidský faktor.

I v době volby prostřednictvím Parlamentu se tu děly excesy. 

V naší novodobé historii si všichni prezidenti (lhostejno, jakým způsobem byli do funkce instalováni)  pohrávali s pravomocí.

To se týká i Havla.

Nejsem extra pravdoláskařka, protože jsem přímý účastník a mám dobrou paměť.  I VH měl v rámci respektu k pravidlům své mouchy  (namátkou jmenujme,  jak nepobral, že ho Slováci nechtěli, vypískali ho a i pár vajec přiletělo, dále pak veletoč se Sládkovci, aby měl většinu, zvláštní výklad Ústavy při sestavování vlád a podobně). 

Pro všechny tyto důvody nejsem Havlovou bezmeznou obdivovatelkou, byť byl tím nejlepším, co jsme mohli mít a měli.

Jeho role byla neopakovatelná, zcela unikátní, i když se často nedržel "scénáře" (použiji-li jeho divadelní mluvu).

Když si vezmeme Klause, vzpomeňme na tu odpornost odehrávající se v Parlamentu při jeho  (zvlášť druhé) volbě  (kdo si pamatuje na ten humáč například u Bursíkovců?).

Tohle všechno se nám pěkně historicky nasčítalo a nakonec vyneslo na křeslo Zemana. Není to náhlé nebo samovolné.

Miloš navíc dosud nepřekousl prohru z roku 2003 a doteď  se za ni mstí (opravdu nejsem fanynkou Hurvínka Bohuslava Sobotky, ale co mu Zeman celou dobu prováděl, je odporné. A to i v rámci symboliky.  Na premiéra se v reprezentačních prostorách při oficiální příležitosti nehrozí holí, i kdyby byl onen premiér největší pako na zeměkouli.  A taky se na předsedu vítězné strany ve volbách nepořádají zákeřné puče).

Domnívám se, že úřad prezidenta by měl zastávat někdo, kdo není lstivý, pomstychtivý, kdo dokáže diskutovat bez pohrdavé nadřazenosti a kdo neútočí na nejnižší lidské pudy jako je závist a nesnášenlivost. 

Čímž Miloš rovnou vypadává ze hry a nemusela bych psát už nic jiného.

Je mi jedno, že má Zeman nemocné nohy  (a vůbec nechápu, proč se brání vozíku, to přeci není na překážku).

Není mi jedno, že má Zeman nemocný charakter. 

A už vůbec mi není jedno, jakým způsobem prezentuje mou zemi v zahraničí, ať už chováním a způsobem mluvy či  (zejména) obsahem  (adorace Číny, adorace Ruska. ..- ve velké zkratce).

Není mi jedno, jakými lidmi se obklopuje  (Nejedlý wtf, Mynář stále bez prověrky, ten kašpar Ovčáček atd. atp.).

Není mi jedno ani to, jakým způsobem pohrdá i svými vlastními voliči  (posílat za sebe do debat Ovčáčka je dno a ostentativně se vyhýbat všem ostatním kandidátům je ubohost, jakkoli chápu geniální marketingový přínos. Čím méně ho bude vidět i slyšet, tím víc bodů pro něj).

Chci se nestydět za svého prezidenta. 

A ve svém věku už nemám čas promarnit dalších pět let.

Koho půjdu volit v prvním kole, v klidu řeknu. 

Topolánka. 

Protože to je na rozdíl od všech ostatních mimozemanovských kandidátů politik. 

Nepolitická politika se totiž  dělat nedá  (což byl mj.jeden z havlovských omylů).

Stejně tak se nedá namísto výkonu funkce filozofovat.

Stejně tak prezident nemá být aktivista.

Ani x vědeckých hodností není zárukou prozíravého státnického úsudku a přímých a čitelných postojů. 

Pro tyto důvody budu volit Topola, mám zcela jasno i přes několik výhrad  (dalíkovinu musím zkousnout a zkousla jsem).

Nedělám tu Mirkovi kampaň.  Nepřesvědčuji. To je na Vás.

Jen vyjadřuji přání a asi i prosbu, aby všichni ti, kteří Zemana podruhé více či méně nechtějí, šli volit, protože všichni ostatní  (když nepočítám obskurní bizár aka Neposlušné tenisky) jsou v podstatě slušní lidé, u nichž je alespoň předpoklad důstojného chování bez ostud, urážek, neúcty a nerespektování základních principů nezbytných pro zastávání úřadu. 

A při systému prezidentské volby se počítá každý hlas, aspoň tím, že ubírá. 

Ideální prezident neexistuje, stejně tak jako neexistuje ideální člověk. 

Můžeme mít však někoho, kdo bude alespoň přijatelný.  Zdá se to být málo, ale vzhledem k situaci není. 

Přeji nám všem šťastnou ruku. 

Ráda si počtu Vaše názory v komentářích.

Děkuji, že mě čtete. 

Konec hlášení. 

Pusu teta

P.S.: I z tohoto místa Vám přeji v roce 2018 jen to dobré.  A děkuji,  že tu se mnou jste.

Celkové ohlédnutí za letošním (poněkud divným) rokem najdete ve článku K 17.listopadu.