Ahoj kamarádi!
Jakkoli si nikdy nedávám novoroční předsevzetí, přeci jen ve mně obvykle závěr uplynulého roku a vstup do toho dalšího vyvolává určitý pocit bilančního mezníku, kdy se člověk tak nějak chce niterně zastavit a popřemýšlet si o různých aspektech svého života - minulého, současného i budoucího.
Nejsem zvyklá moc plánovat na dlouhou dobu dopředu (jednak mám k plánování obecně odpor, páč jsem zažila RVHP - mlaďoši si vygůglí :)), jednak se dějí i věci neovlivnitelné, které prostě přicházejí, připravit se na ně nebo je eliminovat nelze, takže se s nimi člověk musí poprat až v reálném čase.
Jsem poměrně akční žena činu, takže věci, které ovlivnitelné konáním jsou, udělám či začnu řešit hned a nečekám na časové mezníky typu "od pondělka/od příštího měsíce/od nového roku".
Přesto však ve mně vstup do dalšího roku vyvolává určitou potřebu změn - myslím tím změny u sebe. Změny, o nichž si myslím, že mi budou k užitku.
Zároveň hodlám pokračovat ve vyjetých kolejích tam, kde mi to vyhovuje.
Původně byl můj záměr tohoto článku poněkud jiný.
Zamýšlela jsem počátkem ledna sepsat v duchu předchozího odstavce pár bodů o situacích, které hodlám nebo toužím transformovat, stejně tak o těch, kde setrvám na stávajících pozicích.
Leč teta míní, život mění.
Rozhodil mi sandál už prosinec.
Jednak jsem měla odpornou chřipku, která mě na prakticky dva týdny zcela vyřadila z provozu, tudíž jsem hrnula jak hovnivál bambilion restů do období po Silvestru (a navzdory touze nejít mezi svátky do kanclu jsem tam musela).
Za další přišly nepříznivé zprávy, které ovlivnily chod rodiny a do budoucna ještě ovlivní.
A protože dle Murphyho zákonů, co se může po..., to se taky po.... (a nejlépe hromadně a v kontinuální vlně), padl za vlast jeden z mých dlouhodobých cílů - postupně omezovat práci, jak se o to pomalými krůčky snažím zhruba sedm osm let (od doby, co jsem se zbavila hypošky).
Chci chodit do práce jako běžní lidé, prostě na osm hodin denně. A ne na těch 11, jak to znám z minula a jak se to vyjevilo po celý leden tohoto roku. Na to už nemám ani zdraví, ani motivaci a vlastně ani chuť.
Bohužel v mojí práci se to občas vyjeví tak, že je to prostě totální hoňka.
Bohužel v mojí práci se to občas vyjeví tak, že je to prostě totální hoňka.
Teď to nešlo jinak (a naštěstí dnes byla urputná snaha korunována úspěchem).
Leden byl opravdu výživný.
Takže pro pracovní blázinec a všechny ostatní problémy okolo vůbec nemá cenu vypisovat po ponejprve zamýšlenou náplň tohoto článku.
Zároveň jsem logicky zanedbávala i blog.
Je to koníček, tudíž o nic nejde - respektive, abych si trapně nelhala do kapsy, mně vlastně jde: o ukojení svého nechutného perfektionismu, s nímž hodlám rovněž zatočit.
Takže když jsem neměla čas (ani elán) do psaní, nebyla jsem vnitřně v pohodě. Protože mám nějakým způsobem rozpracováno 8 článků, nebyla jsem je schopna dokončit a děsně mě to štve (a to by rozhodně nemělo).
Tudíž nakonec tento článek píšu, byť ve zcela jiné podobě, už jen proto, že nejsem žádná superžena, jsem si vědoma nedostatků, které mi zbytečně otravují žití a za které si mohu sama.
"Plán zněl jasně": utlumovat robotu, víc si užívat života a neúkolovat sama sebe a nestát nad sebou jak dráb.
Pak jsou tu ty ostatní věci, ničím neovlivnitelné, na boj s nimiž ale člověk bude potřebovat zásobu energie. Konkrétní logicky nebudu, berte to prosím jako zachování soukromí, protože se to netýká jen mě. Mohu však říct, že největší sviňa je čekání. Hned následované nejistotou. A vstup do února nebude o nic veselejší, ba právě naopak.
Jak to máte Vy s novoročními předsevzetími či záměry a jejich realizací? Ráda si počtu, jako vždy.
Děkuji, že mě čtete.
Konec hlášení.
Pusu teta
P. S.: Vbrzku bude komplexní článek z HE série (tentokrát o značce a množství produktů Lancôme), recenzní sumážka paletky By Terry, parfémový článek o vůních EL, další Vlasopost, další produkty Filorga, celkový článek o L'Occitane (stálice plus ano/ne) a mnoho dalšího.
Omlouvám se, že jsem nestačila odpovědět na všechny komentáře. Dohledám a napravím. Až to půjde :).
Zároveň dodávám, že s tímto článkem nejsem osobně stoprocentně spoko. A přesto ho postnu; ), ať ten perfekcionismus dostane trochu na prdku.
Pa
