Co je pro mě "dobrá rtěnka" aneb jak nakupuji rtěnky já

Ahoj kamarádi!

Dostala jsem od Evy @eva_rehi tip na tento článek.  

Tedy abych popsala, jak nakupuji rtěnky já. 

Zde by stačilo napsat: po kilech a byl by konec článku; ).

Jsem rtěnkový maniak.  Ačkoli mám i ostatních šminek bambilion, rtěnky si pořizuji nejraději.  A nejčastěji. Pořád.

(Tento článek se bude zabývat jen rtěnkami, nikoli tedy pastelkami, lesky či tónovanými balzámy).

Na našem trhu je málo značek, které bych nevyzkoušela, ať už  drogerkových, středovek či HE.

Nejdříve ke rtěnkovým mýtům a recenzním klišé:

Jakmile někde slyším či čtu: "rtěnka je hodně hydratační", bude to zhusta znamenat, že za a) rtěnka má chabou pigmentaci  (takže budete vrstvit do alejuja a docílíte leda tak nánosu) a za b) výdrž je prachbídná.

Jakmile někde slyším či čtu: "rtěnka je hodně krémová", bude to  zhusta znamenat, že je to zatrápená mazavka, kterou neudržíte v ústních kolejích a při sebemenším napití budete vypadat jako substitut klauna z Cirkusu Kludský.

Jakmile někde slyším či čtu: "rtěnka opravdu hodně vydrží", bude to zhusta  znamenat, že se v průběhu dne stanete  zcuckatělým šmirglem.

Tudíž jako vždy a vše je potřeba vyzkoušet. Osobní zkušenost je totiž nepřenosná v jakémkoli konání.

Před nákupem je potřeba si ujasnit (kromě barvy, pochopitelně) osobní preferenci v konzistenci a finálním efektu.  Chci krémovku?  Mattku? Perleťovku? Balzámovku?

Nosím všechno, byť jsem historicky hlavně krémovková holka.  A to i přes masivní nákupy mattek za poslední zhruba dva tři  roky.

Na rozdíl od přeceňování pigmentu u stínů, což pro mě určující hledisko není,  je pigment u rtěnek prvotním vodítkem, základním testem (samozřejmě pokud nejdu cíleně po balzámovce).

U dobré krémovky i mattky chci,  aby udělala sytý a jednolitý efekt v první vrstvě - tj. spodní ret přetřít z jedné strany na druhou  (maximálně tam a zpět) a u horního rtu srdíčko, dotřít směr koutky a hotovo.  

Zkouším-li ji na ruce, nesmí udělat mapy a voskovitou lepkavost, protože u těchto vlastností je to pak na rtech ještě markantnější.

Zároveň potřebuji komfort při nošení.  Jsem namalována opravdu celý den a bylo by obtěžující řešit buď pocit vysušování či lepkavosti anebo naopak stále hlídat, zda se rtěnka nalézá na správném místě.

Nepokládám hledisko výdrže za nejpodstatnější,  nevadí mi se průběžně přetřít. Nicméně samozřejmě nějakou výdrž potřebuji.

Co ovšem vyžaduji, je rovnoměrné  mizení.  Zvlášť proto, že nosím hlavně výrazné barvy (prostě nejsem typ na ňudky). Mapy a ostrůvky nebrat.

Jsem zastánkyní i rtěnek s perletí. Na rozdíl od virálního podsouvání názoru, že perleť značí hnusné osmdesátky, já si to nemyslím. 

V osmdesátkách jsem vyrostla,  tehdejší rtěnky nosila a opravdu to není totéž, to se s dnešní nabídkou trhu vůbec nedá srovnat. 

Navíc jemná perleť opticky zvětšuje rty, aniž by vznikal kačer efekt. 

Další výhodou je, že  rty působí  vyhlazenějším dojmem a kompaktněji, což ocení jak starší ročníky, tak i kdokoli, kdo právě nemá rty úplně v kondici.

Něco jiného jsou rtěnky se třpytkami.  Ty už nejsou pro každého, je potřeba mít kulky na jejich nošení.  A u nich je na rozdíl od perleťovek nezbytné mít rty zcela v pohodě  (stejně jako u mattek). Neodpustí nic.  Já je nosím, ne denně, ale čas od času dostanu náladu.  Většinou v kombinaci s matnými stíny.  Na takovou ludřinkovskou Violet Electru už to chce hodně odvahy.

Domnívám se, že pro každou ženu a dívku existuje ta "její červená" a že by každá z nás měla aspoň jednu červenou mít.  I kdyby měla být vyvětrána třeba jen jednou ročně - kupříkladu k vánočnímu stromku.  

Je to o zvyku a hlavně o nalezení správného podtónu vzhledem k pleti a celkovému naturelu nositelky.  Ale i zde bych se primárně vykašlala na pravidla a poučky a řídila se pocitem a příležitostí, na kterou bude používána. A investovala do dobré konturky.

Záměrně v tomto článku nejmenuji značky a jednotlivé řady, ať už v kladném či záporném duchu. 

Jako vše z kosmetiky je nejzábavnější, že si můžeme vybrat. A že každý máme své priority. Takže to,  co je určující pro mě, nemusí být pro vás.

Toto je takový úvodní rtěnkový článek, svým oblíbencům se věnovat určitě později budu  (i když asi dost z vás z Instagramu ví, co jsou moje favoritky).

Na dotaz, kolik mám rtěnek,  odpovídám po pravdě: nevím.  A dodávám slovo radši. Nicméně určitě jich přes dvě stovky bude.

Ráda stále zkouším novinky, ale zároveň si pořizuji i stálice. 

V nějakém pozdějším článku bych se obdobnému tématu věnovala i co do výběru a nákupu stínů. Neb i v této oblasti jsem zaznamenala poměrně dost mýtů.

Budu ráda, když se v komentáři podělíte o své rtěnkové zvyklosti.

Konec hlášení. 

Pusu teta

Jak se ze mě stala #charleyovateta aneb rok do stříbrné svatby

Ahoj kamarádi!

Když už z minulých dvou článků víte o mých kosmetických láskách k EL a Clinique trvajících druhé desetiletí, nelze opomenout ani lásku životní trvající bezmála desetiletí tři.

Svá zásadní životní rozhodnutí dělám na první dobrou instinktem - zcela intuitivně. Musí tam být takové "cvrnk", okamžitý impuls, který vám dá na vědomí, že  není jiné cesty.

Nejinak tomu bylo s Charliem.

Ale i s bydlením  (viděla jsem obrázek rozestavěného domu v realitním letáku na pumpě cestou z výletu o velikosti tak dva na tři centimetry a věděla jsem, že tam budu bydlet. Druhý den jsem už byla u developera a dnes je to deset let, co na vybraném místě žijeme).

Stejně tomu bylo i v případě mé první samostatné kanceláře, když jsem se trhla od kolegů. 

A tak je to u mě se vším.  Jak bych moc zvažovala, je to špatně a výsledkem bude v nejlepším případě upocený kompromis.

Charlie je o necelý rok starší, chodili jsme spolu do ročníku na právech na UK.

Zkraje prváku na podzim 1987 jsem si ho poprvé více všimla (i když jsem ho předtím ve škole již zaregistrovala). 

Stála jsem se spolužačkou nahoře před vchodem do metra Staroměstská v Kaprově ulici a on nás ještě s nějakým spolužákem minul a kráčel po schodech na krtka.  Přesně vím, co jsem kamarádce tehdy řekla: "Toho chci.  Ten bude můj.  I když má velkej zadek".

Nikterak jsem netlačila na pilu  (což se mi v životě mnohokrát vyplatilo), beztak jsem tehdy s někým chodila a on měl taky jakousi krasotinku.

Před vánoci 1987 jsme se náhodou sešli na mejdanu, oba již rozešlí. Proběhly lehké techtle  (na mechtle pochopitelně nedošlo) s tím, že se uvidíme po zkouškovém ve škole a nechali to otevřené.

6.1.1988 jsem skládala svou první ústní zkoušku na právech, bylo to dlouhé a úmorné, tudíž jsem se po návratu domů těšila akorát tak na vanu. Jenže mi zavolala kamarádka, ať jdu s ní večer do Adrie na diskotéku.  Nechtělo se mi, leč umluvila mě  (měla nějaké vztahové potíže a potřebovala vrbu).

Tak jsem šla. Asi po hodině jsem byla kamarádkou vyslána, abych tomu jejímu výlupkovi domluvila na baru.  Tak tam stojím, hučím mu do hlavy a najednou cítím, že mě někdo obchází, krouží kolem.

Hle, nečekán, nezván - Charlie. 

Byl tam s bývalými spolužáky z gymplu, taky měl ten den zkoušku  (jinou)  a taky se mu nikam nechtělo.

Náhoda?  Osud?

A od tohoto data jsme spolu. V lednu tomu bude 28 let.

Vzali jsme se po necelých 4 letech poté, co jsme dokončili školu, a to 15.11.1991 (síla, co. Za  rok stříbrnka).

V roce 1992 šel Charlie na vojnu, probulela jsem celý přijímač, když jsme se nemohli měsíc vidět ani za zamčenou bránou. 

I když šly fámy, že dávají brancům do čaje brom,  tak to nesedí.  Otěhotněla jsem při nějakém opuštáku a syn se narodil měsíc po jeho návratu ze služeb vlasti v lednu 1993.

Manželství je především práce, v podstatě těžká dřina.  Jak by se na tom nemakalo, šlo by to do kopru.

Recept, návod ani manuál na použití bohužel neexistuje.  

S oblibou říkám, že musí platit zásada tří T: trpělivost - tolerance - tišící tekutiny  (v pořadí dle potřeby).

Zažili jsme spoustu životních facek, oba zvláště ve zdravotní oblasti.  V takových situacích je nezbytná podpora a právě ona tolerance, jakkoli je to někdy těžké až neunesitelné.

Asi před dvěma lety mi při nějakém výročí řekl, že jsem sympatická a vtipná. 

Trochu jsem se nafrněla, neb bych v takové chvíli chtěla nejspíš slyšet, že mě miluje, ale pak mi došlo, že je to vlastně paráda.  Že to znamená, že je se mnou rád a nenudím ho.

V takto dlouhodobém vztahu pokládám za nejdůležitější, že jsme si navzájem nejlepšími přáteli a důvěrníky. Že nám nevadí spolu mlčet. 

A jako v jakémkoli vztahu nebo konání je velmi podstatná svoboda. Možnost volně dýchat a "nevlastnit".

Byť jsme odlišné povahy (zbrklý netrpělivec versus hrdý rozvážlivec), v zásadních životních názorech jsme v přirozené shodě. 

Oba jsme možná až extrémní nežárlivci. Pro ilustraci -  já stále říkám  (i když pochopitelně v nadsázce): "Dveře ode mě máš stále dokořán". A Charlie ondy, když mi kamarád oslavenec při tanci dosti sahal na zadek a já kvůli tomu ukončila taneční kreace předčasně, pravil: "Nebuď taková netýkavka".

Samozřejmě Vám nebudu mazat včelí produkt kolem rtěnek, jsou situace, kdy by zasloužil vzít jakoukoli nádobou na vaření po lebce,  nicméně tento vztah a vychování mého syna jsou dvě nejzásadnější věci, na které jsem ve svém životě hrdá.

Děkuji,  že mě čtete.

Konec hlášení. 

Pusu teta.

Jak se ze mě stala #cliniqueteta

Ahoj kamarádi!

Znáte tu normalizační odrhovačku od Michala Davida, kterak jeho imaginární děvče sbíralo céčka? Tak já "sbírám" céčko s velkým C. CLINIQUE.

Poté,  co jsem v květnu 1996 přičichla k Estée Lauder,  jsem se v červenci 1996 jala ozkoušet i další značku z koncernu, tedy Clinique.

Můj první nákup proběhl v prodejně ve Vinohradském Pavilonu (v přízemí byl několik let butik) a byla to tvářenka v klasickém zeleném žíhaném obalu v odstínu růžového dřeva. Financoval ji Charlie jako dárek k svátku.  Tehdy byl na drogerkovém trhu akutní nedostatek tvářenek.  Tato Clinique se mnou strávila dlouhý čas až do úplného dna.

V průběhu let se mým stěžejním Clinique zázemím stala malá prodejna v Myslbeku, kde jsem postupně blíže zkoumala sortiment a zejména  opakovaně kupovala řasenku Naturally Glossy (tehdy v drogeriích za něco stála akorát 2000 Calories od Max Factor, která byla dost drahá, následně Great lash od Maybelline. Jinak to byla slepencová  bída).

Na konci devadesátých let jsem si přivezla z dovolené novinkovou vůni Clinique Happy  (k nám se dostala cca o rok později). Pamatuji ty kontinuální dotazy i zcela cizích lidí v tramvaji, na poště, v obchodech, čím to voním.

Poté jsem v průběhu let zkusila všechny mutace Happy a zakotvila u verze Bloom, kterou kupuji dodnes a pořád ji "musím mít". Evokuje mi dlouhé letní večery v ovocném sadu.

Z péče jsem začala, jak jinak, systémem 3 kroky.  Vzhledem k tomu, že nerada čistím mokrým způsobem, to pro mě nebylo to pravé, byť jsem si mnohokrát koupila samostatně vodu (číslo 1) a žluťáka DDML (na dekolt).

V průběhu let jsem vyzkoušela všechny pleťové řady až na Antiblemish a Even Better (s ohledem na typ mojí pleti).

Dlouhá léta miluji řadu Moisture surge,  zejména krém-gel a oční All About eyes  (ve verzi gel-krém). U obou jsem určitě na dvou desítkách prázdných kelímků a oba (co do hydratace na den) dosud nepřekonalo nic. Tyto dva pomocníci jsou mou neotřesitelnou stálicí a budou jí i v budoucnu.

Letos jsem se v péči zamilovala do inovované Turnaround řady  (s tou původní jsme extra kámošky nebyly). Zde mi inovace sedla, oblíbila jsem si hlavně olej a noční krém.  Řada je primárně projasňujicí, mně osobně nejvíce prospěl účinek sjednocení tónu pleti.

Ze řady Smart jsem kromě denního krému zkusila rovněž vše a objevem roku je noční verze a olej. Chystám se i na denní krém.

Co se týká dekorativky, těžko bych našla něco, co jsem ze sortimentu neměla či nemám. Nejspíš  (stejně jako u EL) jen tekuté linky. Dále tužky na obočí a "strouhací pudr".

Stálicí je High Impact Mascara v obou verzích.  Tužka Cream Shaper. Long Lasting rtěnky.  Čubičky (Chubby sticks) v Intense variantě.  Podlak a nadlak v jednom. A zejména All About lips, bez něhož si už  nedovedu představit aplikaci rtěnky.  Používám každé ráno pod jakoukoli rtěnku.  Vyhladí, připraví,  ochrání,  prodlouží výdrž.

V dobách, kdy jsem se ještě aspoň částečně opalovala, se mým zachráncem stala sluneční řada včetně balzámu po opalování  (trpím solární alergií).

Nedám dlouhou řadu let dopustit na The Take Day off odličovací přípravky, zejména na mléko a odličovač očí a rtů.  Spotřebovaná balení nejsem schopna spočítat.

Bezmezně miluji Deep comfort tělovou péči.  Mléko je okamžitě vstřebatelné, moje citlivá kůže je jím ihned zklidněna po holení či po jakémkoli podráždění.  Máslo hluboce vyživuje bez mastného pocitu.  Krém na ruce a nehty je dlouhodobě na vrcholu mých mazadel rukou.  Objevem letošního roku je olej z této řady.

Co se týká dekorativky v současné době, zvlášť za poslední rok, Clinique "jede". 

Paletky stínů, Popiny (rtěnky Pop lip), Čikyny (tvářenky Cheek pop; autorem české mutace názvu je Verča @maybeitsbaby) koneckonců milujete všechny, že  (#cliniquevirus řádil jak černá ruka).

U mě hovoří  za vše počty: 4 - 9 - 7 (dalších komentářů netřeba). Letos jsem si rovněž hodně oblíbila barevné řasenky Chubby lash a pěnu na obočí Just browsing.

Za těch skoro dvacet let jsem samozvaným zákaznickým maskotem značky. Prostě #cliniqueteta.

Mým Clinique revírem je od jeho otevření butik v Palladiu s nejlepšími konzultantkami ze všech parfumerií.

Kdybych nebyla zarytý heterák a kdyby paní Míša nebyla vdaná, vezmu si ji za ženu.

S Luckou jsme už na tykačku a nejspíš spolu vbrzku zajdeme na nádraží. 

Teskním po všech konzultantkách, na které jsem byla zvyklá a již tam nepracují.

Chodím si tam odpočinout, poklábosit a (ve velkém) plenit zásoby. 

Je mi potěšením, že jsem tam byla i s řadou z Vás osobně.

V budoucnu se výrobkům zde na blogu budu věnovat detailněji,  nicméně mé oblíbence, ať už z kategorie stálic či z kategorie objevů, naleznete na mém Instagramu pod hashtagem #cliniqueteta. 

Ráda si v komentářích přečtu, co jsou Vaši Clinique oblíbenci a na jaké nákupy se chystáte.

Díky,  že mě čtete.

Konec hlášení.

Pusu teta.

P. S. Foto je pouze pro ilustraci, doma toho mám vagón; ).

Drb s tetou

Ahoj kamarádi!

Vzhledem k pro mě neuvěřitelnému číslu 2000 zobrazení blogu za 4 dny existence tu mám formát Asku, který jsem nazvala Drb s tetou.

Budete-li chtít, můžete se mě zeptat pod tímto příspěvkem na cokoli, co Vás zajímá, odpovím prostřednictvím komentáře. 

Uvítám i Vaše nápady na budoucí články, abych si udělala představu, co by Vás nejvíce zajímalo.

Děkuji.

Pusu teta.

Vánoční čtení s Estée Lauder

Ahoj kamarádi!

Oproti původnímu předpokladu  (tři povídací články na téma Jak mě lapila značka Estée Lauder,  Jak mě lapila značka Clinique a Jak jsem já lapila Charlieho), přináším stručnou recenzi tzv. Ludří knihy aneb boxu třiceti stínů zvaného Portfolio barev.

Změnila jsem plán, neboť se jedná o vánoční limitovanou edici, tudíž mám za to, že by se Vám moje postřehy mohly hodit, zvažujete-li koupi.

Ludří kniha je exkluzivně k dostání v EL buticích za 1.990,- Kč. Seženete však i přes internet např. v Douglasu.

Obsah si můžete blíže prohlédnout ve videu na facebookovém profilu české EL a rovněž na YT videu Pavly @ohmybeautifullife.

Když jsem poprvé spatřila Knihu na amerických stránkách EL, ihned jsem zalarmovala Pavlu @ohmybeautifullife přes Direct na Instagramu s dotazem, zda ji potřebujeme.  Po krátkém zhodnocení jsme usoudily, že ano. Obě máme pro EL stíny slabost a máme je léty prozkoumány, takže jsme věděly, do čeho jdeme i bez testeru.

Zásluhou Evy @eva_issimo se k nám Kniha dostala via španělský Douglas s milým osobním předáním v Praze.  Kniha se stala dárkem  od Charlieho k výročí svatby.

Posléze jsem zjistila, že je Kniha i v ČR  (viz výše), tím pádem i Vy ostatní Ludrochtivci máte šanci.

Boxík obsahuje tři vyměnitelné paletky po deseti stínech typu Pure Color: 1) #smokyskies laděnou do šedomodrých tónů  (nejen na kouřovky), 2) #temptingnudes v přírodních tónech nejen na běžný nude look a 3) #steelorchid v růžovofialovém duchu.

Každou z paletek lze umístit do vyndavacího uzavíratelného obalu se zrcátkem a vzít ji s sebou např. na cesty.

Přiložený štěteček je na straně se štětinami v klidu použitelný  (zvlášť k nanesení stínů na pohyblivé víčko), aplikátor na jeho druhé straně jsem vyzkoušela a nepotřebuji.

Dále Kniha obsahuje černou kajalovou tužku a dva lesky.

Stíny typu Pure Color mám vyzkoušené řadu let v různých variacích, přesně jsem věděla, co mohu čekat. A souhlasí to ve všech směrech.

Oproti novější variantě stínů Pure Color Envy jsou Pure Color obecně o něco sušší a o něco méně intenzivní. 

Ženy a dívky neobeznámené se sortimentem EL by mohly mít na první dobrou (hlavně při swatchování) pocit nižší pigmentace.  Na téma přeceňování pigmentu a určování kvality ze swatchů na ruce jsem na Instagramu psala již několikrát a možná zde toto téma virálního bludu o nutnosti přepigmentovanosti ještě v budoucnu otevřu.

Zdánlivě nižší pigment v Knize není na překážku, ba naopak.

Stíny lépe přilnou, snadno se nanášejí a roztírají a drží (mně i bez báze jen s korektorem).

Přesně tato kritéria, tedy přilnavost,  snadný přenos na oko a bezproblémová roztíratelnost plus výdrž, jsou pro mě určujícím hlediskem kvalitních stínů. Dalšími kritérii jsou neopadavost a možnost vrstvení.  I toto je v Knize v pořádku.

Pokud to máte obdobně, je pro vás Kniha zásah. Koupí obohatíte svou sbírku o opravdu využitelný kousek.

Stíny v Knize všechna mnou výše uvedená kritéria splňují,  až na stín Pink Flash  (nejsvětlejší stín z paletky #steelorchid). Je prášivý a pigment je slabší, než je ludřím zvykem.

Suma sumárum hodnotím Knihu jako velmi povedenou. Pro mě je značka EL naprosto srdeční záležitost, takže jsem velmi ráda, že jsem knihomolem i v tomto případě.  Svůj čtenářský deník si tedy užívám  vrchovatě.

Vzhledem k mé dlouholeté posedlosti značkou EL najdete spoustu mých postřehů a recenzních příspěvků o jednotlivých výrobcích (jak z dekorativní kosmetiky, tak z péče) na mém Instagramu (@martina_frankova) pod hashtagem #elczteta.

Konec hlášení.
Pusu teta.

P. S. Budu ráda, když mi v komentářích dáte vědět, jestli něco z vánoční EL kolekce plánujete nebo už máte.

Jak se ze mě stala #elczteta

Ahoj kamarádi!

Dnes Vám povím příběh o zrodu velké a věrné lásky k čistě materiálním věcem  (o Charliem někdy příště☺).

Jsem teta. EL CZ teta. 

Psal se rok 1996, já byla sedmadvacetiletá máma malého dítěte vracející se po rodičovské dovolené do práce. Peníze jsme měli tak tak na základní obživu, za celou dobu rodičovské dovolené jsem si koupila JEDNU rtěnku od Rimmelu  (a ještě mi ji syn rozšrouboval, zčáral celý ubrus a všeobecně dorazil). Nestěžuji si, konstatuji fakta.

Jako parádychtivá žena jsem silně zatoužila po rtěnce Estée Lauder  (tehdy tu byl typ All Day lipstick) a půl roku si na ni šetřila, aby se pár dní po narozeninách stala mým nejvytouženějším dárkem.  To datum si budu pamatovat napořád - 27.5.1996.

Byla to krásná zastřená červená, kterou jsem si odnesla z parfumerie Jasmin ve Vodičkově ulici jako svátost a spotřebovala ji do posledního ždibíčku, do nejmenšího drobečku. Dožila vyškrábána párátkem. Moje první HE věc v životě. (Tento odstín jsem posléze měla ještě jednou, než mi ho zrušili).

Ó, kde je dnes parfumerii Jasmin konec...

Prvním pečujícím přípravkem bylo sérum s ovocnými kyselinami Fruction extra (snad si správně pamatuji název). Již dávno není na trhu.

Poté následovalo dlouhé období v Železné. Moje první zákaznická registrace se uskutečnila prostřednictvím propisky do knihy (ještě ani zdaleka neexistovaly věrnostní kartičky). Dost jsem nakupovala rovněž u speciálního stánku v Máji na Národní  (dávno před rekonstrukcí;  v tomto období byl v Máji mj.i Revlon).

Každá návštěva  butiku v Železné pro mě byla mimořádným svátkem.  Noblesní prostředí uprostřed historického centra Prahy.  Rtěnky byly na stojánku do půlkruhu na stolku, co já tam prostála chvil...:).

Po seznámení se se značkou  (Clinique následoval vzápětí) jsem usoudila, že dekorativka je sice krásná věc, ale vzhledem k tehdy významně omezeným financím nemohu mít vše a uškudlené peníze investuji do péče.  Jako vyčerpané matce, vytížené právničce a hospodyni v jednom mi to kolem 30.roku přišlo rozumné, neb jsem si určila, že za deset let mě zrcadlo nepochválí za HE rtěnku, ale za kvalitní krém. Myslím, že se rozhodnutí vyplatilo.

Začala jsem Day wearem.  Hydratační okurčička byla mým společníkem do doby, než se objevil geniální Nutritious ve skleněné bílé lahvičce evokující retro obal jogurtu.  Můj nejlepší pečující přípravek EL všech dob. Již dávno zrušený. 

Poté jsem přitvrdila pomocí sér, vyzkoušela jsem všechny krom Idealistu ve verzi na póry.  Zakotvila jsem u ANR do doby jeho poměrně nedávné inovace, která mi už tak nesedne  (momentálně používám první flakón New Dimension a je to jeden z objevů roku).

V pleťových i očních krémech jsem rovněž vyzkoušela takřka vše,  od Hydrationistu přes Vérité řadu pro citlivou pleť až po Time Zone a Revitalizing Supreme.

Minimálně deset let byl mým očním společníkem rovněž ANR  (na střídačku s All About eyes od Clinique), bezmezná náklonnost skončila rovněž s jeho inovací  (a tak k All About eyes přibyl Clarins).

Zvláštní kategorií jsou vůně. Mým dlouholetým "podpisem " je krom Happy Bloom od Clinique Pleasures Intense.  Pleasures Exotic,  má letní stálice, byla bohužel zrušena. Rovněž teskním po White Linen Breeze (náhradní variace začínající slovem Pure už nejsou úplně já). Nadále miluji i Pleasures Bloom.

Novou voňavou láskou je od příchodu na trh Aerin ve verzi Evening rose - růže v koňaku. A vypadá to, že jsem okouzlena i Modern Muse Le Rouge (verzi Chic již mám).

Postupem let jsem přidala dekorativku, nejprve zlehýnka, posléze masivně. Neexistuje typ rtěnky, který bych za těch skoro dvacet let neměla.  Od All Day přes Pure Color v rozličných verzích  (normál, Shine, Vivid, Matte, Vinyl...) a přes Signature až k Envy řadě ve všech čtyřech variacích. Mám či měla jsem z dekorativky  (snad až na tekuté linky) úplně všechno, co bylo v nabídce na trhu ČR. (Samozřejmě ne ve všech odstínech :)).

Posedlost?  Závislost?  Možná.  Spíš určitě. Totální srdcovka. A prostě vím, co je dobré :).

Jsem ráda, kolik z vás jsem už "nakazila".

Momentálně je mým "domovským" zázemím butik v Palladiu a jsem tam beautyštamgastem od doby jeho otevření.  Nyní je mou nejmilejší konzultantkou brunetka Pavlína. 

O jednotlivých výrobcích se rozepíšu v případě zájmu v budoucnu detailněji, případně spoustu z nich již s popisem naleznete na Instagramu pod hashtagem #elczteta a shrnutí značky naleznete v tagu #ukažtonej,  co vymyslela Veru @maybeitsbaby . 

Příští jaro oslavím s Ludřinkou 20.výročí a doufám, že ve velkém stylu! ;)

Konec hlášení. 

Pusu teta. 

P. S. Ráda si v komentářích přečtu, co je Váš nejoblíbenější EL výrobek, případně po čem ze sortimentu toužíte. 

Teta má blog

Ahoj kamarádi,

lidé míní,  teta mění.
Vítám Vás proto na svém blogu, o němž jsem si myslela, že nikdy nevznikne. Leč - je zde.
Vzhledem k pracovnímu vytížení neslibuji prozatím příspěvky v pravidelných intervalech, uvidím, jak budu stíhat.
Kdo mě sledujete na Instagramu (@martina_frankova), víte, že charakterizovat mě souslovím "kosmetický maniak", je slabý čajíček.
Těšit se proto můžete na rozličné kosmetické recenze, nákupní akce, jakož i na postřehy a názory na všelijaké dění, vychytávky do domácnosti, knižní tipy a podobně.
Prozatím bude mou "základnou" i nadále Instagram pro jeho stručnost a akčnost, nicméně pevně věřím, že blog mi přinese delší možnost vyjádření tam, kde je mi Instagram příliš malý.
Tak ať se Vám tu líbí!
Pusu teta