pátek 11. března 2016

Nezletilci jako marketingový nástroj aneb Digitální stopa je věčná

Ahoj kamarádi! 

Dnes se pustím do poměrně ožehavého tématu. 

V dnešní online době a z toho vyplývajících způsobech komunikace a přenosu informací vzniká poměrně tenká hranice, kde se láme únosnost "veřejné prezentace dětí" v digitálním světě. 


Hledisek a úhlů pohledu je několik.
Za prvé: zneužitelnost osobních dat.  Stoprocentní a dokonce ani vysokoprocentní ochrana na internetu prostě neexistuje, to je fakt.  Proto je s tím třeba počítat na všech sociálních sítích. 

Za druhé: dohled rodičů nad chováním dětí na internetu považuji do jisté míry za nezbytný a dodávám k tomu slovo "bohužel", protože jsem extrémní zastánce svobody a odpůrce cenzury v jakémkoli ohledu. 
Nicméně pokud například dvanáctileté děvče dává na sociální sítě fotky v plavkách v pózách neodpovídajících věku, je tu riziko, které nejlépe eliminuje ten nejbližší a ten nejvíce odpovědný - rodič.  Nebo pokud devítileté  pískle točí na YT videa typu Moje ranní rutina a matlá se u toho šminkami, jako matka bych zasáhla a vyhnala ho ven se proběhnout nebo bych mu dala knížku. 

Za třetí (a to je hlavním tématem dnešního článku): přepálené využití nezletilců na propagaci výrobků a služeb a také využití nezletilců na propagaci matek.
 
Předesílám, že vůbec nic nemám proti matkám blogerkám nebo youtuberkám, ani to nejmenší.
Děti jsou naší součástí,  neoddiskutovatelnou a zásadní, nelze je tedy ve veřejném virtuálním prostoru zcela opominout, když se v něm pohybujeme, ani kdybychom stokrát chtěli.
Nemám rovněž vůbec nic proti tomu, když matka blogerka či youtuberka prezentuje či recenzuje dětský sortiment, protože jednoduše i malé děti jsou vlastně cílovka, mají své potřeby a proč neukázat něco, co jim pomůže se například rozvíjet nebo něco,  co maminkám usnadní péči o ně. Tak proč nepředat informace.  To je myslím zcela ok.

Navíc (a velmi ráda) sleduji spoustu maminek a dost maminek malých dětí sleduje mě.
Tam, kde mi to přišlo za hranou, nesleduji anebo jsem odběry zrušila, pokud mi to nějakým způsobem přišlo nevhodné.

Co se mi jeví nepřiměřené, je předvádění dětí a jejich úkolování, usměrňování, stylizace  a komandování na YT  (a koneckonců i na fotkách).

V Úmluvě o právech dítěte  (která je mimochodem součástí našeho právního řádu od roku 1993) je mimo jiné jedno lapidární ustanovení, jasné a výkladově zřetelné: "Děti mají právo na své soukromí stejně jako každý dospělý člověk". 

Kdybych to vyjádřila za použití selského rozumu, pak by to mělo znamenat, že každý rodič by si měl říci, zda by chtěl být veřejně vidět daným způsobem, byl-li by na místě svého dítěte.

Dítě se totiž samo nemůže bránit ani chránit, nestačí na to jeho rozumové schopnosti a duševní vývoj.
Nemůže se samostatně rozhodnout, zda a čeho a v jaké míře se účastní.

Tudíž příkazy některých matek ve videích s dětmi typu: "Udělej tohle,  zazpívej tohle,  řekni to a to", děcka plní, ale neměla možnost určit, zda ano či  ne. A kdo všechno to uvidí.
A hlavně - toto vše ve virtuálním prostoru zůstane navždy, vždy se to bude dát dohledat nebo obnovit. 

V pozdějším věku dítěte, v pubertě a koneckonců i dospělosti, mu to může hodně vadit a v krajním případě i znesnadnit sociální začleňování. 

Na doplnění - citovaná Úmluva chrání děti až do 18 let. 

Obzvláště nevhodné mi přijde sdělení matek typu: "Moje XY (dcera, syn) teď testoval(a), bude testovat. ..". To ne.  Dítě není živý nástroj firem ani živý nástroj na self promotion matek.

A žádosti o lajky z titulu toho, že se děcko má zdát sledujícím roztomilé, jsou podle mého názoru až trapné. 

Kolikrát děti "účinkují" ve videích ze soukromých rodinných akcí  (narozeniny, vánoce a podobně) a čiší z toho akorát snaha odprezentovat  (někdy až skoro podprahově) sponzorovaný produkt, které dítě jakože dostalo k narozeninám, k vánocům. 
Není tomu tak vždy,  samozřejmě.  Ale děje se to.
Totéž se týká fotek na sociálních sítích, kde je dítě jen doplňkem hlavního zamýšleného sdělení  (propagace výrobku). 

Velmi ráda koukám na fotky dětí,  zvedá mi to náladu.  Ale jen na ty, v nichž se neobjevuje tak okatě výše uvedené. 

Přísloví "Nečiň jiným to, co nechceš, aby ti činili jiní" lze upravit na "Nečiň svým dětem to, co bys nechtěl,  aby ti činili rodiče, pokud bys byl na místě dítěte". A dodávám: "Všechno, cos publikoval ve virtuálním prostoru,  tam v nějaké podobě zůstane,  i když z veřejného posléze  učiníš soukromé".

Jak to vidíte Vy? Kde si myslíte, že jsou hranice?Nejen hranice ochrany, ale i hranice vkusu?

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.
Pusu teta

27 komentářů:

  1. Ahoj Marti, souhlasím. Hranice je velmi tenká a člověk by si mě rozmyslet, jakým směrem se chce vydat. Sama vím, že někdy se to povede líp, někdy hůř, bohužel ne vše se dá dobře popsat a virtuálně přenést, tak dopad textů, fotek nebo videí může být rozpačitý v porovnání se setkáním naživo. No, je to na každém, jak téma prezentace dětí pojme... Na každém přístupu se dají najít mouchy. Bolí mě z toho hlava. A to ještě nemusím řešit stopy teenagera na netu.. Uf. To mě pak asi klepne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to ošemetný, i proto, že se to může zvrtnout nechtíc. Ale článek spíš míří na to, kdy se to zvrtne zcela cíleně. S určitým kalkulem.

      Vymazat
  2. AMEN!!! Obcas si myslim, ze moje deti su trochu zaostale v porovnani s vrstovnikmi, lebo nesedia vkuse za pc (a to mame pc skoro v kazdej miestnosti (muz, praca...) :-)) syn ma 10 rocny mobil len aby mohol prezvonit ked ide zo skoly a v 10 rokoch je pre neho najlepsia zabava citanie a nacvicovanie divadielok s madsou sestrou... No hej, mozno su divne, ale aspon nie su predcasne dospele, zatazene vecami, o ktorych este nemaju co vediet a su stale DETI, vdaka Bohu...
    Mne osobne sa velmi paci ak su mamy blogerky (asi ze som tiez mama a nejaka miera stadovitosti vo mne asi je, ci co...) ale mam rada to mamkovske poradenie, povzbudenie, zdielanie sa, to "sme na jednej lodi" a nie trapnosti typu "aha co ten moj najsikovnejsi na svete dokaze"... - neviem, mozno chapes co som tym chcela povedat... A uplne najhorsie (pre mna) je ked vidim ako su niektori rodicia ako tie naspidovane mamy z detskych sutazi krasy...
    Och ale nechcela som byt taka negativna... - vlastne som len chcela napisat - majme nase deti radi, obcas je to tazke :-) ale majme ich ako sucast nas, nieco co sme si zelali a co je dar, nie ako dalsi doplnok (mam partnera, potom psa a este mi chyba dieta...).
    A budme vdacne! Aj za deti ale aj za virtualne priatelky cez net, dik!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj rozumím. A děkuji za podnětný komentář.

      Vymazat
    2. az po uverejneni som si uvedomila aky bol dlhy, sorry :-)

      Vymazat
  3. V mnohom súhlasím. Keďže ide o celkom nový trend, je otázne aký aj psychický a sociálny vplyv to bude mať na tie deti o pár rokov. Vieme už aký vplyv môžu mať médiá ako televízia, počítače, internet a mobily. Myslím, že môžeme očakávať podobný efekt.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Technický vývoj tu je, to je holý fakt. Může být dobrým sluhou, ale zlým pánem. Jako všechno, co se vymkne z mantinelů.

      Vymazat
  4. Ahoj, vždy mi vadilo i neustálé napadání a zazpívej zarecituj, udělej stojku bla bla bla. Nejsem cvičená opice. Věty mých prarodičů, že to asi neumím mě naopak zatvrdily ještě víc.Dokonce jsem si dovolila své děti nenaučit obligátní ukazování své výšky a jak se mají. Za to od Dvou let umí pozdravit a rozloučit se. Ten větší zdraví automaticky všechny dospělé v domě, a v obchodech. Ano mám fotky dětí na internetu, ale nepozujou a nejsou cvičené opice. Taky mi to vadí. FB profily sotva narozených dětí. Věčné nahánění like za to že jsou roztomilá, pro někoho třeba nejsou. Pro někoho nemusí být ani krásná. Daniela

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Marti,ikdyz jsem matka malych deti,vubec zadne takoveto prispevky na YT nesleduju,jak uz nekdo psal, chci si u internetu odpocinout ane cist zase o pliknach atd. Kazdopadne i me zarazi na fb a hlavne na ig,kolik lidi ma otevreny profil s tisicem sledujicich a nespocetnymi fotkami deti. Nerozumim,nechapu... Napriklad kdyz matky davaji fotky jak koji- at se na me nikdo nezlobi, je to prirozene,to ano,ale na wc jevtaky chodit prorozene a nefotim se u toho... Takze asi tak,nekteri lide nemaji soudnost a musi cpat za kazdou cenu vsechno na socialni site,mozna bysme je meli spis politovat...

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj,

    v zivocisnej risi a clovek je jej sucastou, ci chce alebo nie, je na prvom mieste u samice OCHRANA mladat. Myslim, alebo skor dlho som si myslela,ze kazda matka to mame v sebe tak vryte a zakodovane ako materinsku lasku. Ta proste JE. Akakolvek prezentacia deti na nete znamena pre mna osobne ohrozenie dietata a riziko. Preto je pre mna nepochopitelna lahkovaznost, s akou rodicia na nete prezentuju svoje deti a tiez lahkovaznost s akou detom dovoluju sa prezentovat. Internet tu je a treba to brat ako fakt. Ale tak ako dieta ucim plavat, aby sa neutopilo, tak dieta ucim a vediem k tomu, aby sa na internete vedelo "pohybovat".

    OdpovědětVymazat
  7. Toť téma! Hranice vkusu má každý nastaveny dle svého a samozřejmě odlišně, a co se týká hranice ochrany - uf, bohužel si myslím, že to řada lidí, resp. rodičů, vůbec neřeší, ani je to při "propagaci" svých potomků nenapadne. Ráda bych věřila, že vše dělají s dobrým úmyslem, nicméně, pokud potomek nezdědí vzorce chování rodičů a vnímání své osobnosti a svého soukromí bude mít nastaveno odlišně, tak ke střetu dojít zákonitě musí a rodičům pak vděčný za jejich lehkovážný přístup určitě nebude, ale bohužel, jak píšeš, virtuální stopa je nesmazatelná. Je fakt, že člověk by neměl uvažovat "zpátečnicky", ale opravdu i zde platí, že méně je někdy více a zdravý rozum nade vše:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Napsala jsi to dobre. Jako matka na internetu skoro predstiram, ze dite/deti nemam. Manzela jedine bez hlavy, kdyz tedy chci ukazat nejaky jeho outfit. V dnesni dobe je frajer ten, kdo na internetu neni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Internet je velký pomocník, akorát musí sloužit uživateli a ne uživatel jemu. Díky za komentář, Marti.

      Vymazat
  9. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  10. Ano! Dětí některých yutuberek je mi už teď líto. Třeba se po přečtení tvého článku na chvilku zamyslí 😉👍👏

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Najít míru je těžké, toho jsem si vědoma. Leč v některých případech je to hodně přes čáru.

      Vymazat
  11. Mam pocit, Marti, ze to ted v Americe úplně zakázali-prezentovat své děti na fb atd. Nejsem si úplně jistá, ale neco jsem četla. Já děti nemam, ale naprosto souhlasím! Pamatuji si když jedna youtuberka porodila a nechtěla hned ukázat děťátko- tolik kritiky za to schytala. Bylo mi z toho až špatně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já obecně nejsem zastánce direktivních zákazů. Myslím, že každý rodič by to měl ukočírovat sám.

      Vymazat
  12. Ahoj, jo, jsem ráda, žes to sepsala, je to téma, které doma hodně řešíme, myslím si, že trend bude neprezentovat deti vůbec, právě kvůli jejich ochraně. Také je pro mě težké najít hranici, co ano a co ne... a stejne mám pocit, že je marketingově zneužívám, i když na nich nic netestuju. Proste je to velké téma, díky za nej, Bára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, i tady platí podle mého názoru "všeho s mírou".

      Vymazat
  13. Jak tady pročítám ty komentáře a souhlasné,tak nevím,jak je možné,že jedna,která si na dětech založila "živnost ala youtuber" má přes 100tis odběratelů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože ty Martinu prostě nečtou☺ Je na ně asi moc👍

      Vymazat
    2. Mě baví být "MOC":))). Aspoň se odliším od toho "NIC".

      Vymazat
    3. Mě baví být "MOC":))). Aspoň se odliším od toho "NIC".

      Vymazat
  14. Zde se mohu podepsat a třikrát to podtrhnout. Řekla bych, že některé maminky/blogerky/uživatelky sociálních sítí si ani neuvědomují co činí. V dnešní době stále zvyšující se ochrany osobnosti a osobních údajů nelze opravdu dovodit nic jiného, než že si maminky chtějí zvýšit své PR/sledovanost. Zajímalo by mě, zda má druhý zákonný zástupce dítěte (zpravidla otec) přehled, že je rozšiřována podoba jeho dítěte a zda s tím souhlasí. A stejně tak by mě zajímalo, zda maminky získaly, s ohledem na rozumové a volní vyspělost, souhlas svého dítěte, a zda mu pečlivě vysvětlily důsledky takového zásahu do osobnosti. To co dnes berou děti jako hru, mohou v budoucnu pociťovat jako nemilou minulost (kterou nezle vzít zpět).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě beru jako největší riziko, že ta děcka nemohou do budoucna eliminovat svoje zveřejnění.

      Vymazat