Recenze knihy GET THE LOUK aneb #jetonatobě

Ahoj kamarádi! 

V dnešním Knihopostu se zaměřím na knížku Lucky Dejmkové (GTL).
Lucku zajisté není třeba představovat.

Knížku #jetonatobě jsem si koupila zejména za účelem srovnání s podobně zaměřeným dílem Lucie Dolejší  (Svět podle Lu) "Průvodce krásou každé bohyně" (recenzi naleznete ZDE). 

Ač nejsem cílovka ani pro jeden z těchto literární počinů, zajímá mě to,  protože je dána zjevná souvislost s beauty sférou a mým největším  (a nejnákladnějším ;)) koníčkem - kosmetikou. 

Předesílám, že ani jeden z titulů nepokládám za knihu v pravém slova smyslu, tedy za literaturu v mém úhlu chápání. 

Zatímco počin Svět podle Lu je maximálně magazínem pro ženy v tvrdých deskách v kombinaci se snahou o laickou psychologii a motivační mentorování, počin GTL bych pro sebe označila jako sborník krátkých povídek, které ale mají jednotící prvky tvořící kompaktní celek.
To je velké plus.

Upřímně - nic závratného jsem (hlavně stran žánru) nečekala a musím uznat, že mě kniha GTL velice příjemně překvapila.

I. PLUSY

Krom toho, co jsem shora uvedla, tedy že jednotlivé pasáže, ač jsou v podstatě samostatně uzavřené, jsou s ostatními v harmonii, navazují na sebe či se prolínají, má knížka několik pozitiv. 

Plusem je lehkost psaní. Chápu, že sepsat  relativně rozsáhlý text není snadné, nicméně čtenář si porodních psacích bolestí vůbec nevšimne, text působí svěže.
U Průvodce je naopak zřetelná lopota, motání se v kruhu, rozporná tvrzení v jednotlivých pasážích. 

Vyzdvihuji rovněž pregnantní sdělení bez zbytečné omáčky.

Líbí se mi i grafické zpracování. 
Přehledný a čtivý font, citlivě zvolená barevnost pro oživení  (ale nikoli na úkor textu).
 

Fotografie jsou Lucčiny (vycházím z informace v knize), jsou povedené a k textu se hodí.

Oproti Průvodci je to lahoda pro oko, tam to začalo (pro mě) nevkusnou obálkou a pokračovalo fotkami nejspíš trochu šitými horkou jehlou  (v hlavě mi utkvěly bombarďáky rozprostřené do oválu na posteli jakéhosi hotelu).

II. VÝHRADY

Výhrady přeci jenom nějaké mám, respektive výhradu mám jednu a ten zbytek jsou drobné nesouhlasy.

Výhradu mám k názvu.
#jetonatobě až příliš připomíná reklamní hlášku jednoho mobilního operátora.  Pokud je dáno  v rámci psaní a publikování knihy nějaké byznys spojení či propojení, pak je to sice logické a zcela pochopitelné, ale na můj vkus okaté. A pokud ne, pak pokládám název skoro za klišé.
"Je to na tobě" v rámci kosmetiky mi prostě  přijde až moc silné (jsou to jenom šminky).
Ale to je můj subjektivně přecitlivělý názor. 

Drobné nesouhlasy:

 
Nezávisle na sobě se s Lucií shodneme, že makeup je zábava.
Ač to Lucie nepíše explicitně, pro mě je ale takové sdělení nedokončené a brané jen z úzkého úhlu pohledu.
Ano, na pravidla se vykašlete, pokud se v něčem cítíte dobře.  Ano, hrajte si a zkoušejte.
Ale: mantinely přeci jen jsou - soudnost, věk (do jisté míry), příležitost, pracovní zařazení.
Například na soud nemohu nakráčet jako vrchní velitelka unicorní roty,  stejně tak je například nevhodné vzít si do Národního divadla černou rtěnku atd.atp. Chápeme se, že.
Ačkoli mi z toho vychází, že  Lucie chtěla "postrčit" ženské plémě k omítkovací odvaze a ignoraci pocitu "co tomu řeknou lidi" (což kvituji), přeci jen musí být u skoro každé z nás nějaká autokorekce, neboť 99,99999% děvčat a žen nejsou profesionální beauty blogerky.

Nesouhlasím, že  by byla pigmetace u stínů tím určujícím hlediskem kvality  (GTL to sice takto zjednodušeně neříká, ale nějak mi to z toho leze).

Nesouhlasím s adorací UD stínů. 

A nemám v oblibě NYX (viz Antiwishlist I.). 

Rozšířila bych pasáže o péči o pleť.  Protože sebelepší a sebekvalitnější makeup na nezdravé či neošetřené pokožce parádu neudělá.

III. SAMOTNÝ OBSAH

Nebudu popisovat jednotlivé kapitolky, to by bylo kontraproduktivní a dlouhé.
Převážná většina obsahu se týká dekorativky (plus aplikačních pomůcek) a text je zpracován svižně a přehledně.
 

Jednotlivé kapitolky probírají různá témata - například volbu odstínu makeupu, krytí, pudrovací základy, finiš u produktů, popis kouřovek atd.atp.
 

Skin Care mohlo být víc, protože #péčejezáklad - viz bod II.
Kvituji však důraz na čištění pleti,  to se mláďatům musí opakovat pořád. 

IV. SUMA SUMÁRUM:

Srovnání s Průvodcem činím proto, že obě dámy v podstatě říkají, že kniha je pro všechny.
Zatímco u Průvodce doteď nejsem schopna identifikovat cílovou skupinu, u GTL to bude dle mého názoru zejména fanouškovská základna, což je naprosto v pořádku.
A fanouškovská základna je veliká.
 

Pokud si mladé děvče koupí GTL knihu, jeho maminka do ní může v klidu nahlížet a nebude to ani z jedné strany krok vedle.
Ano, je to koncept spíše pro mladší.
Ano, je to sumážka pro začátečníky, mírně pokročilé a ty,  které nemají úplný přehled o produktech na trhu anebo třeba o možnostech aplikace produktů.
Kosmetický maniak mého typu, zvlášť když je věkově blízký Lucčině mamince, nové info neobjeví, nicméně to není minus. 

Pokud bych měla pro zkratku volit slovní hodnocení za pomoci školní mluvy, GTL prospěla s vyznamenáním  (a zvláštní pochvalou třídní učitelky), zatímco Průvodce se o fous prodral do dalšího ročníku  (a slechy při tom trpí viditelnými odřeninami).
 

Čoveče, já snad pro GTL vytáhnu (i přes drobné výhrady a určitý rezervovaný postoj k žánru)  #tetaštempl.

Lucce gratuluji a přeji hodně spokojených čtenářů a hodně oběživa z prodeje!

Četl někdo GTL? Jaké jsou dojmy, pocity, postřehy? A  mají pro Vás obdobné knižní koncepty nějakou přidanou hodnotu? Ráda si počtu, jako vždy. 

 

Děkuji, že mě čtete. 

Konec hlášení.
Pusu teta

P.S.: Knihu jsem koupila přes eshop Megaknihy, dá se však sehnat na mnoha jiných místech. Na Megaknihách jsem nakupovala, protože jsem kolenovrt a Google mi eshop nabídl jako obchod s nejnižší cenou (v době mé objednávky).  Nakupovala jsem tam poprvé, vše proběhlo ok.

Recenze knihy Svět podle Lu "Průvodce krásou každé bohyně" aneb Jak to mám já - nebohyně

Ahoj kamarádi! 

Dnešní knihopost je speciální v tom, že se prolíná s hlavním zaměřením mého blogu, tj. s beauty sekcí.

Knihu "Průvodce krásou každé bohyně", kterou sepsala paní Lucie z YT kanálu Svět podle Lu, jsem si objednala přes eshop Knihcentra (v předobjednávce byla kupodivu poměrně výrazná sleva ze 349 Kč na 279 Kč).

Koupila jsem si ji "ze studijních důvodů" a do jisté míry ze zvědavosti,  cílovka nejsem, to je poctivé říci už na začátku. 

Pokud bych si měla natřást pírka, jsem úspěšná v profesním i soukromém životě, s dostatečným sebevědomím, s bohatými životními zkušenostmi jak radostnými, tak neveselými, s léty prověřeným osobním stylem, vzdělaná a vzdělávající se kontinuálně nejen ve svém oboru. Sama sebe akceptuji  (ale musela jsem k tomu dojít,  doprodrat se k tomu, a to vlastním příčiněním. Viz článek "Je věk jenom číslo").

Berte prosím proto mou recenzi jako součást onoho mého "vzdělávání se", respektive rozšíření obzorů ve sféře sice pro můj život podružné, která je ale součástí mého velkého koníčku.

 

Paní Lucii upřímně blahopřeji k vydání Průvodce, je to úspěch a každý úspěch si zasluhuje uznání.  Ať už je v jakémkoli lidském konání. 

Koneckonců nákupem Průvodce úspěch paní Lucie podporuji a svým způsobem dělám i reklamu. 

Jsem rychločteč. S Průvodcem nám to spolu trvalo jeden a půl večera  (chodím spát hodně pozdě).

 Základní charakteristika, obal, název 

Budu používat ve zkratce označení "Průvodce", protože označení kniha z mého úhlu chápání literatury nevystihuje podstatu.  Spíše se jedná o magazínové čtení, jakkoli přebal je pevný. 

À propos přebal. 
Jasan, důležitější je vždy obsah než forma, ale forma prodává.
Moje estetické cítění obalem uspokojeno nebylo, totéž se týká popisků na obalu, které směřují také spíše do magazínové formy s násilnou vykřičníkovou odkazovkou na zrušený internetový pořad. 

Paní Lucie je pěkná ženská, ta fotka na obalu jí bere charisma, není ani omylem aktuální a ty květiny... Když budu úplně přímočará, vzhled obalu je něco mezi publikací Děvčata, na slovíčko a časopisem Vlasta, obojí z osmdesátek.  

Ale každý máme jiný vkus, dodávám alibisticky. 

Sám název "Průvodce krásou každé bohyně" rovněž dle mého mínění atraktivitě díla nepřidá.

To je na pomezí Bédy Trávníčka a jeho kutilských udělátek a kuchařských návodů českých jakožecelebrit. Ten sarkasmus není úmyslný, takto to cítím a takto to na mě působí. 

A bohyně? Jsem totální ateista, ale v tomto případě mi na první dobrou přišlo na mysl, že bereme to jméno tak nějak nadarmo.

Proč bohyně?  Jsme ženské, jedna taková, druhá jinačí, nic nadřazeného, žádná zvláštní sorta.  Jen jsme každá (a každý) individualitami. A k tomu nám zbožštění nedopomůže.

Na zadní straně obalu je uvedeno - cituji: "Objevte v sobě bohyni, kterou jste vždy chtěla být". To se mě netýká, takové ambice jsem nikdy neměla a nemám.

Jsem ráda ženou, mám v oblibě všechny ty šminečky, botičky, šátečky, kabelky, kloboučky a podobně, přiznávám, že i ve své "mužské" práci používám ženské zbraně. V Průvodci je však na mě toho Ženství s velkým Ž až moc. 

Za mě shrnuji, že  se obal ani název nevyvedl a víc se v tom hňoucat nebudu. 

Vlastní obsah

Průvodce je rozčleněn do jednotlivých okruhů, v rámci nichž se dělí do kapitol.

Trochu postrádám jednotící prvky. Něco, co by udělalo ze všech úseků Průvodce uzavřený kruh.  Právě proto, že není jen o kráse a název je tudíž poněkud zavádějící.

Naopak jsem měla v některých pasážích Průvodce pocit určitého zacyklení v jedné věci, vrácení se k ní, jakož i pocit, že na některých místech šlo psaní poměrně ztuha.
Zároveň jsem na několika místech zaznamenala rozpory ve sdělení (příklady viz níže). 

Stručně k jednotlivým okruhům knihy: 

1) Úvod

2) Milujte, odpouštějte, žijte

Nejspíš se má jednat o (do určité míry) motivaci. Aby však mohla působit, postrádám popis autorčiny katarze - kde a proč došlo ke zlomu, že (když to zjednoduším) z relativně silného komplexu došlo k masivnímu obratu k sebelásce.
To by určitě uvítaly ty ženy či dívky, které tápou anebo chtějí vyjít z tunelu na světlo. 

3) Krásná a svěží v každém věku

Jakkoli přehledné, tak vlastně neobjevné údaje -  nejen pro mě. Domnívám se, že obdoby byly již napsány/natočeny/publikovány mnohokrát.

Postrádám přidanou hodnotu. Zvlášť tato oblast zasluhovala větší a úděrnější záběr, když je paní Lucie vizážistka svou profesí.

Pro širší veřejnost snad bude přínosem, že to má takto dohromady na jednom místě.

4) Šaty dělají člověka

Vyzdvihuji popíchnutí k nošení barev. To je záslužné a každá si určitě najde tu svou výraznější barvičku, která s ní bude korespondovat a v níž se bude cítit dobře. 

Jako příklad shora naznačených rozporů ve sdělení uvedu na jednom místě (třídění šatníku) apel k vytřídění věcí, které jsou nositelce malé, na jiném místě je naproti tomu návod pro korpulentnější ženy nosit o číslo menší sako s tím, že to nositelku vlastně proštíhlí a nikdo to nepozná. (Já to tedy poznám a spíš bych se při výběru z těchto dvou protichůdných tvrzení držela reálné nositelčiny velikosti, jakkoli se jí třeba číselný údaj na visačce nelíbí. Speciálně u sak či blejzrů je viditelně znatelné, když nesedí jakýmkoli způsobem - malé, velké, krátké, široké.... A neříkám to proto, že nosím velikost 36, to platí obecně pro každou velikost, si myslím).

Zbytek fashion úseku jsou obecně známé či dohledatelné informace. Paní Lu ani nezašla za vrátka obsahu svých videí. Ok, budu brát jako plus, že je to na jednom místě a komu se nechce hledat nebo vůbec neví, přečte si jakýsi souhrn naráz. 

5)  Rady a tipy od Lu

Tady bohužel musím udělit minus za kratičký úsek pojednávající o originálech a fejcích.
S nelibostí konstatuji, že paní Lucie káže vodu a pije nápoj z hroznů v množství větším než malém. 
Sama má kupříkladu video, jehož jediným obsahem je srovnání originálu a fejku, a to přímo pospolu  (jedná se o paletku očních stínů UD).

Dále paní Lu často a až úpěnlivě "obhajuje" firmy a produkty,  jejichž podnikání stojí na kopírování slovutnějších kolegů  (všechny ty MURy,   W7 a jiné versus Benefit, NARS, Tarte atd.atp.).
Jakkoli má kopírování, řekněme, nižší intenzitu společenské nebezpečnosti než přímý fejk, podstata a vyznění je obdobné. Parazitování na pověsti konkurenta - nekalá soutěž (používám zákonný termín, nic mnou vymyšleného).
Opravdu není normální uzmout cizí nápady.  A takové konání nemůže zasluhovat propagaci. Prostě ne. (Viz článek "Prapodivný způsob podnikání v kosmetice" a "Rok na blogu").

Za další sama paní Lucie x krát prohlásila, že  nakupuje výběrovější a HE značky nikoli u oficiálních prodejců a distributorů. Proto zmínky o mých oblíbených značkách EL a Clinique, které se v Průvodci objevují,  beru s velkou rezervou.  Pokud vím, paní Lucie prostřednictvím jediného oficiálního distributora, kterým je v ČR Estee Lauder CZ s.r.o., nenakupuje (nekonstruuji z vody - vycházím z jejích ústních prohlášení).

V těchto popsaných směrech je Průvodce nedůvěryhodný a za mě by bylo lepší, kdyby tam tato pasáž nebyla. 
Kdo mě čtete či sledujete na IG, víte, že jsem velký odpůrce těchto praktik kontinuálně a u kohokoli. 

6) Závěr, poděkování

Vizuální stránka obsahu - ilustrace, fotografie

Ilustrace jsou hravé a pokládám je za to nejpovedenější z celého díla.

Fotografie neumím pořádně zhodnotit z hlediska řemesla, jsem v tomto smyslu ultra laik. 

Působí na mě tak, že celkový ráz neruší.
Možná mohly být názornější, zvlášť v sekci beauty a fashion. U líčení v detailech, u fashion v nápadu (viz například fotky spodních kalhotek kolem dokola).

Suma sumárum:

Jakkoli je nutno brát s rezervou, že osobně nepatřím do cílové skupiny, nejsem úplně schopna identifikovat, kdo do ní spadá. 

Pro úplně mladé žabce to v globálu dle mého subjektivního názoru není.  Čirou namátkou - stahující a formující prádlo je ze zdravotních hledisek nevhodné na pravidelné či časté nošení jak kvůli vnitřním orgánům  (a mláďata jsou ještě ve vývinu), tak z hlediska správné funkce páteře. A mláďata nechť se jdou v první řadě proběhnout či prodrandit na kolobrndě, než aby se soukala do prádelního brnění. 

Pro ženy věkově a/nebo životně vyspělejší vidím u Průvodce problém v - dle mého subjektivního názoru - přeceňování sebelásky a sebeakceptace.

Vývoj a práce na sobě  (v jakémkoli smyslu) je zárukou nerezignace. Paní Lucie k rezignaci nevybízí, abychom si rozuměli, to vůbec.

Ale celkové vyznění je poněkud vychýlené ve prospěch smíření se bez akce.  Nespokojenost nelze vymazat jen pouhým přijetím momentálního faktu, je potřeba udělat/pokusit se udělat něco pro změnu,  pro zlepšení,  pro klid v duši i na těle. 

 

Pro mě osobně je mnohem důležitější sebeúcta než sebeláska. A primárně chci být slušným člověkem, vzdělaným a pracovitým, přičemž nic nepřekoná bytí dobrou matkou a tolerantní manželkou. 

Průvodce je poměrně drahý.  Za stejných 349 Kč  (základní cena) dostanu solidní beletrii, která ještě prošla překladem z cizího jazyka, což samozřejmě zvyšuje cenu.

Možná by vůbec nevadilo, kdyby byl Průvodce tištěn na "horším" papíře.  Nejsem žádná ekomatka, ale recyklovaný papír mi u žádné knihy nevadí.  Naopak. A kniha pak není tak těžká v ruce  (což Průvodce docela je). Průvodci by to neublížilo a snížilo by to jeho pořizovací cenu.
 

Otázky líčení a oblékání nebudu už detailněji hodnotit, vím, v čem se cítím dobře a co mi sluší a taky vím, že (ne)slušet a (ne)cítit se dobře nemusí být nutně v symbióze. Líčit se jako velmi poučený amatér umím a osobní styl mám vytvořen, i proto, že musím respektovat své pracovní zařazení, z něhož nezbytně plyne společenské začlenění. 

Sekce beauty a fashion pro mě tedy nepřinesla nic nového, je to koncipováno spíše pro úplné začátečníky  a bohužel bez profesních tipů pro pokročilejší. 

Jestli Průvodce pomůže ženám, které v těchto oblastech tápou, respektive je nasměruje, je to jen a jen dobře.  Pak by Průvodce měl smysl pro širší čtenářskou obec. 

A za další - objektivně se málo čte.  Několik generací bez cíle zírá do bedny na stupidní seriály a reality show či si pouští YT jako kulisu bez soustředění se na obsah.  Každý počin, který rozšíří čtení, budiž vítán.  A proč nezačít něčím takto lehčím a snadněji stravitelným. 

QR kódy s odkazy na videa paní Lucie pokládám za výborný marketingový tah, jemuž tleskám.  Propojení s YT kanálem bezpochyby zvýší návštěvnost. Pro mou osobu je to nadbytečný bonus, ale určitě nalezne širšího využití.

Můj osobní odhad je, že se Průvodce prodávat dobře bude a paní Lucii i vydavateli bych to ze srdce přála. 

 
Moje vytrénované čtenářské ego však  zůstalo poměrně hladové.

Na úplný závěr dodávám, že veškeré výše popsané postřehy jsou moje, tudíž subjektivní. Vůbec nikomu neberu chuť si Průvodce koupit, to rozhodně není cíl, nejsem Mirka Spáčilová, abych to zde kosila nízkými procenty.
Jedním z důvodů, proč jsem tento knihopost sepsala je, že tady u mě jsou knižní články nejméně čtené (ó, vy hanby :)), a protože je Průvodce obsahem i hodně z beauty sféry, domnívám se, že by Vás to mohlo zajímat. 
Jedná se o provotinu, takže nemůžeme čekat aspiraci na Nobelovku za literaturu. 

Máte Průvodce?  A co na něj říkáte?  Ráda si počtu, jako vždy.
 

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.
Pusu teta 

P. S.: Více fotek či ukázky z Průvodce nepublikuji, aby autorská práva neutrpěla újmu.  Případně si prolistujte v knihkupectví. 

Tetčin čtenářský deník aneb Moji tři nejoblíbenější thrilleristé

Ahoj kamarádi! 

Dnes bych ráda na chvíli opustila šminkosféru a zabrousila do další mojí oblíbené oblasti, a to do světa knížek. 

Čtu od dob útlého dětství a knihy naprosto miluji. 

Vůně čerstvého vydání knihy je jednou z mých nejmilejších vůní.

Ačkoli mám poměrně dost knížek i jako e-book, nadále preferuji tištěné vydání. Potřebovala bych ovšem tak dvojnásobek knihovního prostoru. 

Vzhledem k tomu, co čtu za "literární díla" po celé dny v práci, očekávám od knížky především relax, nicméně relax "mozkově aktivní".

Tím mám na mysli jednak potrápení závitů ve smyslu přemýšlení, co kdo kde proč a za jakých okolností, a jednak rozšíření obzorů v jiných oborech  (medicína, vyšetřovací metody kriminalistů, profilování pachatelů,  IT záležitosti), případně náhled do oboru mého,  ale v jiném právním systému.  

Proto je mým nejpreferovanějším žánrem thriller. 

Čas od času si ráda přečtu i "náročnější" literaturu. Nebo třeba historii.

Ženské romány typu červená knihovna u mě nenajdete, přijdou mi směšné. A ukrutně nudné. Například u Padesáti odstínů šedi se mi samovolně kroutily i palce u nohou a vlasy mi vstávaly do tvaru svatozáře. Pokračování bych snad nečetla ani za prachy. Nikomu neberu, ale já to prostě nedávám. 

1) Jeffrey Deaver

Nejraději mám knihy ze série s Lincolnem Rhymem a Amélií Sachsovou a dále pak sérii s Kathryn Danceovou. 

Naopak mě extra nebere série s Johnem Pellamem a nebavila mě kvazibondovka.
Mám ráda i jeho povídky. 

Pokud bych si měla vybrat nejoblíbenější "rhymovku", je to těžké.  Volím Hořící drát a Modrou sféru. 

Možná znáte Sběratele kostí z filmu. Filmová podoba mě absolutně neuchvátila. 

Rhymovky mají postupně číslované příběhy, ale nikterak nepřekáží, budete-li je číst na přeskáčku.

Pro pochopení osobní situace hlavních protagonistů bych však doporučila začít zmíněným Sběratelem kostí.

Dávám Deaverovi zlatou medaili, a to pro jeho schopnost zvratů, tahání čtenáře za nos a obratnost při finálním rozuzlení příběhu, kdy do sebe vše úderně zapadne.

Samozřejmě po těch x knihách už ho mám dost "přečteného", znám jeho styl a už mě na vařené nudli neutáhne. Dodávám - škoda, to původní tahání na tepelně zpracované těstovině mě pekelně bavilo. 

Nicméně - je to mistr žánru. 

2) Patricia Cornwell

Příběhy vyprávěné z pohledu soudní patoložky Kay Scarpettové Vás nenechají v klidu. 

U série s Kay bych doporučila postupovat v knihách alespoň částečně chronologicky tak, jak byly postupně napsány.  Některé příběhy na sebe určitým způsobem navazují, respektive "pomůže", pokud znáte předešlé situace.  I přesto lze číst i na přeskáčku.

Po přečtení x knih s Kay a jejím partnerem Benem Weasleym mám poměrně slušné znalosti v anatomii a forenzní psychologii :). Možná bych si v prváku na medicíně neuřízla ostudu.

U Patricie právě nacházím onen "mozkově aktivní relax".

Patriciiny knihy Vás okamžitě vtáhnou do děje. Její způsob psaní a logický a dobře podložený vývoj příběhů miluju.

3) Karin Slaughter 

Karin píše knihy ve dvou sériích (krom samostatných románů), a to sérii Grant County z amerického maloměsta na Jihu z pohledu místní soudní patoložky a zároveň pediatričky Sáry Lintonové a jejího  (ex)manžela - policejního vyšetřovatele Jeffreyho Tollivera a jeho podřízené a pracovní parťačky Leny Adamsové.

Druhou sérií je Will Trent vyprávějící příběhy speciálního agenta Willa Trenta. 

Následně se obě série propojily v knize Genesis prostřednictvím hlavních postav.  Proč a jak se tak stalo, prozrazovat nebudu:).

Rozdíl mezi Sárou od Karin a Kay od Patricie Cornwell je v charakteru obou soudních patoložek a prostředí, v němž žijí.

Sára je o něco mladší.  Obyčejné děvče z Jihu. Kay je sofistikovaná dáma libující si v luxusu, ať už se týká oblečení či jídla. Mně jsou milé obě. 

Od zmíněných tří autorů mám v knihovně nejspíš vše, co tu vyšlo.

Jako bonus nad rámec mých TOP 3 bych ještě uvedla Johna Katzenbacha.
Nezařadila jsem ho kvůli určitým výkyvům v čtivosti a stavbě příběhu (subjektivně hodnoceno) mezi jednotlivými knihami.
Co však od rozhodně stojí za přečtení a příznivcům tohoto žánru by nemělo ujít, je kniha Analytik a také Co bude dál. To Vás nezklame.  Zvlášť u Co bude dál jsem měla husinu velikosti angreštu.

Čtete thrillery? Kdo jsou Vaši oblíbení autoři? Nebo tento žánr není Vaše doména a máte rádi jiný typ čtiva? Ráda si počtu v komentářích, jako vždy. 

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.

Pusu teta 

P. S. Budu ráda, když mi dáte vědět, zda byste v budoucnu chtěli i další Knihopost. 

....kousek mého thrillerového zátiší :)