pátek 28. dubna 2017

O temných zákoutích ženské povahy aneb Jak si samy sobě škodíme

Ahoj kamarádi!


Pojďme si zlehka zakontroverznit.

My ženy máme zakořeněny zvláštní charakterové rysy, které se v mužské povaze nevyskytují  (anebo alespoň ne v takové míře).

Nejenže je máme nejspíš už dány do vínku, ale umíme je ještě rozvíjet, podporovat a mnohdy vyšponovat do (zbytečné) krajnosti. A to jak v kladném, tak i v záporném smyslu.

V tomto článku se pověnuji těm záporným.


Je poctivé předeslat, že moje uvažování je spíše mužské.
Jednak jsem se nejspíš jako přímý pragmatik už narodila a jednak  i s ohledem na mou práci moje mozkové závity jedou v mužském módu. Pohybuji se v mužském prostředí  (do jisté míry je to dáno objektivně, do jisté míry to sama preferuji). S muži si v globálu rozumím víc. A zdaleka to není jen tím, že mě baví fotbal, hokej a pivo :).
Píšu to proto, že některým rysům ženského myšlení, chování a vystupování jednoduše nerozumím.  Nechápu důvod  onoho hnacího motoru. 


Nabyla jsem dojmu, že všechny ty záporné atributy ženské povahy se nejvíce projevují ve vztahu mezi ženami navzájem
Že si samy sobě dokážeme znepříjemňovat život.


Dlouhodobým pozorováním jsem si sesumírovala,  že největší potíží je obava z ohrožení konkurencí jinou ženou/ženami, což následně  (častokrát zcela bezdůvodně) vede k preventivním akcím neodpovídajícím situaci.

Možná je pořád zakořeněna pradávná péče o svěřené teritorium a své hnízdo a tlupu (v širším a přeneseném smyslu slova) a z toho plynoucí potřeba bránit, chránit, bojovat,  aniž je ale důvod obrany, ochrany a války dán.

Snažím se najít příčinu, proč jedna žena dokáže tu druhou, třetí, padesátou tak usilovně nesnášet, aniž druhá strana ani nenaznačila, že  by s ní měly či mohly být nějaké potíže.
Ten pocit ohrožení konkurencí bohužel často vede k projevům navenek a nezůstává jen u myšlenkové nesnášenlivosti.

Úkosné pohledy jsou ještě to nejmenší.  I když ženská dokáže jedním pohledem prakticky zabít  (taky to umím a jsem v tom mistryně. Když se mi chce).

Potíž nastane v situaci, kdy se pocit ohrožení konkurencí stává formou žárlivosti, ale ne tou,  kdy jedna žena chce to, co má ta druhá.  Hůř - když se první  obává, že jí druhá sebere to její. 
Chlapa. Práci.  Uznání okolí.  Obdiv.  Vlastně cokoli.


Opačnou, avšak neméně nehezkou, stranou mince je vlezprdelkovství.
Lísání se do přízně jiné ženy s cílem buď ji využít ve vlastní prospěch nebo "získat za kamarádku" tu slavnější, úspěšnější - a pak to dávat na odiv. 
Neupřímné lichocení umí jen ženy.



A pak je tu účelové grupování.
Tvorba ženských skupinek vytvořených primárně z vypočítavosti, v nichž přátelství či pocit sounáležitosti nehrají hlavní roli. Početnější skupina vzniká z důvodu převálcování ostatních žen, vytěsnění, nepřipuštění k příležitosti.  
Nástroji boje jsou zhusta pomluvy, očerňování, hlásání myšlenek nemajících oporu v realitě. 
Navíc personální skladba účelové skupiny se často mění, dle toho, jak se kdo skupině znelíbil.



Vztahovačnost a neunesení připomínek  (které mnohdy nedosahují ani intenzity kritiky) jsou rovněž doménou žen. Mám dojem, že to hodně souvisí se sebevědomím, respektive jeho nedostatkem, jakož i s potřebou bezbřehého obdivu.

Jiný názor pak ta která prezentuje tak, že jí okolí závidí.  Nesmysl.  To jen neunesla, že  ji ostatní nevidí jako neochvějnou královnu.  Namísto,  aby využila jiného názoru ke svému rozvoji nebo i jen zamyšlení, začne kolem sebe kopat a frnět se.


Vztahovačnost ve vztahu k mužům asi známe všechny.
A umíme nevinnou poznámku přetvořit v drama, kdy si vystavíme příběh na zcela jiném základu než byl prvotní impuls. 

Primitivní příklad: Muž řekne: "Dneska ti to sluší". Žena (namísto, aby byla ráda za lichotku) odvětí: "Takže jenom dneska,  jo? A co se ti zas nezdálo včera  (před týdnem/měsícem /rokem/v minulém století)?" 
Nebo muž: "V tomhle vypadáš dobře". Žena: "Dobře?  Takže jako za tři?!  Tobě se člověk taky nezavděčí, furt budeš proti mně něco mít".
Cítíte ten paradox?  A poznáváte se?;)



Další slabinou je,  že  spíše hledáme chyby než bychom vyzdvihly přednosti.
O co je snazší tu druhou za zády setnout  ("Šmarja, vidělas, do čeho se zas navlíkla? ". "Ty jo, ta přibrala snad patnáct kilo". "Proč si zas narvala do podprdy dvoje fusekle?" atd. atp.)  než jí do očí  (bez prdelolezectví viz výše) cokoli pochválit.  Vždy se něco na pochvalu najde a nic to nestojí.  A ta druhá bude mít hezčí den.

Přiznávám, že tuhle drbárnu někdy provozuji taky.  Když ale ony k tomu ty nevkusné kreace z asijských eshopů našich tzv.youtoubových trendsetterek  (haha) přímo vybízí ;).



Jak jsem v úvodu uvedla, prostě si víc sednu s muži než s babami, což jsem si potvrdila i v rámci virtuálního světa.  Ano, našla jsem díky sociální síti  několik holek,  ohledně nichž jsem nesmírně ráda a vděčná, že mi vstoupily i do reálného  života, ale taky jsem musela několik rádobykamarádek od sebe odstřihnout  (z důvodů shora popsaných). Takže se to v průběhu času hezky protřídilo. Dlužno dodat, že trapné sviňárny některých jsem nechala bez odvety, i když bych je dokázala sfouknout jak svíčku.  Ale nějak se mi nechtělo a nechce  zrovna na tohle plýtvat energií a časem.  Tudíž jen zírám s otevřenou pusou, a tak to i zůstane.  Však ony boží mlýny melou.


Co považujete za největší slabinu ženské povahy či chování?  Ráda si počtu, jako vždy.


Děkuji, že mě čtete. 

Konec hlášení. 
Pusu teta


P. S.: V následujícím článku si odpočineme od úvah a dáme si sumážku tří paletek očních stínů. 


(Sako Tatuum, rtěnka Geisha 05 od Diego dalla Palma)

čtvrtek 27. dubna 2017

Diego dalla Palma aneb Matné rtěnky ve dvou texturách

Ahoj kamarádi! 


Mojí všeobecně nejmilejší šminkovou kategorií jsou rtěnky
V mé sbírce tvoří počtem kusů tu největší část.
A stále mám touhu zkoušet další a další a další...

Vlastním rtěnky všech textur a finišů, od různých značek i v rozličných cenových kategoriích.  Troufám si říct, že jestli jsem na něco v beauty ranku fakt machr, jsou to rtěnky.  A nejen pro schopnost srovnání z důvodu nepřeberného množství vyzkoušených, ale i proto, že jsem jejich každodenní a celodenní uživatel. A nebetyčný milovník!




Dnes sepíšu sumážku na dvě rtěnky italské značky Diego dalla Palma,  z nichž jedna je tekutá a druhá klasická, obě s matným finišem. 

Toto je druhý článek týkající se značky na mém blogu, ten první (recenzi štětců - mimochodem úchvatných) naleznete ZDE. Různé příspěvky jsem publikovala na Instagramu. 


I. Tekutá rtěnka z řady GEISHA 


Tekutku Geisha Matt Liquid Lipstick mám v červeném odstínu 05.

Nezasychá úplně tak,  že by k žádnému přenosu nedošlo, ale vpije se rychle
U tohoto typu rtěnek, pokud jsou správně pigmentované (a to tato je měrou vrchovatou), postačí a je vhodný jen slabý nátěr.

Aplikace je bezproblémová  jak z hlediska konzistence, tak z hlediska tvaru aplikátoru.
Finiš je vskutku matný.

Rty pochopitelně musí být v dobrém stavu.

Výdrž je velmi slušná, v plné  kondici a síle barvy bez mastného jídla vydrží cca 5 hodin.

Obsahuje kyselinu hyaluronovou a aloe vera pro hydrataci a oleje z mořských květin pro ochranu,  tudíž matný finiš při nošení neubírá na komfortu.

Přesto bych po cca čtyřech  hodinách doporučila přidat vrstvičku, ještě než se více ztratí , protože ač při zbylé barvě (stainu) sice nedochází k vysušování, lehký pocit stáhnutí po této době cítím.

Oživením a doplněním barvy je vše zase plně v pohodě.
Nedrolí se. Odchod je rovnoměrně pozvolný.

K dostání je v 8 odstínech ve vybraných Douglasech (Palladium, Nový Smíchov, Olympia).

Správná volba pro všechny milovnice tekutých rtěnek, intenzity pigmentu a matu


II. Matná rtěnka z řady MATTISSIMO



Mám odstín 166 - ostrou červenou

Na trhu je spousta rtěnek různých značek  označující se přívlastkem matná, častokrát se však jedná spíše o semimatky či velvetky. 

Diego dalla Palma Mattissimo je mat v čiré podobě, je skutečně matná. 

Z titulu svého finiše je logicky sušší než krémové či Sheer rtěnky, takže vím, že ji na rtech mám (není to ale žádné drama). 


To je však vyváženo její vskutku nadstandardní výdrží,  aniž by tvořila nevzhledné mapy, žmolky či byla drolivá. 

Z hlediska uživatelského pohodlí u mě předčí MAC Retro matte řadu.

Je velice bohatě pigmentovaná

Diego dalla Palma rtěnky Mattissimo seženete rovněž v Douglasu a doporučuji je všem, kdo hledají opravdu matnou rtěnku se sytým pigmentem v klasické rtěnkové verzi


Máte něco od značky?  Ráda si počtu, jako vždy. 

Děkuji, že mě čtete. 

Konec hlášení.
Pusu teta 


P. S.: Obě rtěnky jsem postupně obdržela od českého zastoupení značky jako dárek,  za což jsem vděčná a děkuji ještě jednou. 

pondělí 24. dubna 2017

O průměrných ovcích aneb Proč je žádoucí individualita (a přiměřené ambice)

Ahoj kamarádi! 


Pokračuji v úvahových článcích  na Vaše podněty na Instagramu a dnes vybírám vynikající téma  od @matyrysa. Díky,  Marti.

Martina mi do komentáře napsala námět k úvaze, jak se vytrácí osobitost s tím, že je to vidět nejen na oblečení  (jedna jak druhá), ale i v chování, kdy se spousta lidí chce zavděčit druhým a jde proti vlastnímu úsudku



Začnu zase naším mentálním dědictvím, tedy poznamenaností dlouhými léty komunismu.
Nemohu to pominout, protože břemeno táhnou nejen přímí pamětníci, ale bohužel i generace poté.

My přímí pamětníci jsme byli devastováni heslem "drž hubu a krok", tedy buď průměrný, neměj názor, neprojevuj se, buď šedivý jako všichni a hlavně nemysli.  

Ve článku "Generace Student´89" jsem popsala mimo jiné úctu ke svobodě, a to v jakémkoli lidském konání. 

Tedy nejen svobodně myslet, studovat, pracovat,  volit, cestovat,  ale i projevit svou individualitu.

Nebát se vystoupit z davu
Stádnost je mi bytostně cizí,  nejen proto, v jakém společenském prostředí jsem vyrůstala, ale jde i mimo mou povahu. 

Už na gymplu jsem byla vždy "vůdce rebelů" a ač jsem "strhla stádo", přes čuňu jsem dostala vždy jen já  (sbírka mých třídních důtek je úctyhodná. Dlužno říci, že jsem nikdy nebyla v opozici bez příčiny, vždy jsem se snažila vytřískat aspoň trochu té spravedlnosti a slušnějšího zacházení).
Přijde mi škoda, že když už nejsou dána objektivní omezení projevit svou osobnost, lidé toho zhusta nevyužívají a spíše je to obtěžuje

Nevím, zda je to tím, že duch minula je stále přítomen, že to moje generace předala té další rovnou v mateřském mléčku (mého děcka se to netýká, geny nepředěláš :)) či je to pohodlností.


Nejspíš je snazší nechat se bez úsilí strhnout, přijmout cizí názory a postoje a plout s davem.


Protože projevy osobní individuality sebou nesou z logiky věci i odpovědnost za vlastní jednání a rozhodování. 
A pak je tady taky všeobecně přijímané hledisko "co tomu řeknou lidi".
Já jsem si v průběhu života dospěla k heslu "take it or leave it"  (viz článek "Je věk jenom číslo?").
Pokud člověk nenarušuje cizí prostor, může se v klidu vykašlat na hodnocení své osoby ze strany ostatních, ať už se to týká věcí přízemnějších ("Vidělas, co to zas měla na sobě?") či světonázoru.

Nikdo do cizí hlavy nevidí, nikdo za nás nežije náš život.

Tudíž je bezpředmětné a svazující  nechat se stresovat či vytáčet nepodloženým hodnocením ostatních. 
Navíc není hřích chtít být lepší, úspěšnější.
A rovněž není hříchem projevit svou osobitost, své zvláštnosti
Jako vše má i tato věc dvě strany mince.

Zdravá ambice nerovná se nadřazenost a povýšenost.
Individualita nerovná se sobectví a sociální negramotnost. O nafrněnosti nemluvě.  (Velmi časté jevy v blogosféře. Jedna debilní fotka zabraná ze stoje na židli v kavárně, kde se mezi změtí dortu, makronky, mainstreamového foťáku a květeny krčí reklamní produkt, ještě nedělá mistra. Jednou napíšu článek o temných atributech ženské povahy. A nebude to veselé čtivo. Účelové grupování. Falešné city a intriky. Nepřímost a nepřejícnost).


Překotné podléhání trendům je spolehlivý zabiják individuality.
Vyjetá masovost (často významně marketingově podpořená) logicky vede k zaškatulkování do nudného průměru.



Nechat se strhnout implantovaným pocitem, že když něco mají/dělají/myslí si všichni, tak musím taky, působí útlum osobnosti a pasivitu.

A je lhostejné, zda je impulsem snaha držet krok s masou, vyrovnat se okolí či obava vybočit z řady. 
Nalézt rovnováhu mezi projevem individuality a respektem k okolí je věcí vývoje,  osobního rozvoje a v neposlední řadě i sebevědomí (zejména ve smyslu sebeuvědomění - viz článek "O sebevědomí").
Každý z nás je limitovaná edice, tak proč bečet ve stádu. Ne každý zvoneček na krku cinká tu správnou písničku. 

Jaký názor máte Vy? Ráda si počtu, jako vždy. 


Děkuji, že mě čtete. 


Konec hlášení.
Pusu teta

úterý 18. dubna 2017

ERBORIAN aneb Asijské rituály

Ahoj kamarádi! 

Ráda bych se podělila o své uživatelské zkušenosti s produkty korejské (respektive korejsko-francouzské) značky Erborian


Erborian znám od příchodu na trh, v průběhu času jsem měla několik produktů  (například jsem před časem psala zde na blogu o vynikajícím BB ve článku "Abeceda aneb BB, CC (a tónovací krémy)" a několik příspěvků se objevilo i na Instagramu).

Produkty seženete exkluzivně v parfumerii Marionnaud a já jsem velmi vděčná a ráda, že jsem mohla v rámci spolupráce nad rámec mých nákupů  vyzkoušet i další produkty z portfolia. 

Dnes tedy napíšu shrnující článek jak o mnou pořízených produktech, tak i o těch, které mi poskytl Marionnaud.

Nejprve stručně představím značku, ať máte globálnější představu.
Erborian je značkou cílící primárně na péči.  (Nemusím asi dodávat své obvyklé #péčejezáklad :)).

Název je odvozen od sousloví "Herbs of Orient".

Erborian byl založen dvěma ženami - korejskou vědkyní Hojung Lee a francouzskou inovátorkou Katalin Berenyi, čímž došlo ke spojení korejských ingrediencí a francouzských zkušeností.

Když jsem studovala podklady, zaujalo mě, že je Erborian spadá pod L'Occitane, to byla pro mě novinka  (o L'Occitane tu už souhrnný článek mám).

V produktech Erborianu se nachází spousta přírodních ingrediencí a minimum konzervantů.
Produkty neobsahují látky živočišného původu  (vyjma medu) a jsou zcela bez parabenů.

Asijské ženy jsou proslulé svou až úzkostlivou péčí o pleť, proto značka zahrnuje množství produktových řad cílících jednak na věkovou skladbu uživatelek a jednak na potřeby té které konkrétní pleti

Jako vodítko a pro Vaši snazší orientaci v regálech a eshopových položkách přináším stručný přehled řad (dle věkových kategorií):
  • BAMBOO RITUAL (18-25) - hydratace & kontrola
  • YUZA RITUAL (25-35) - hydratace & výživa
  • CAMMELIA RITUAL (30-45) - první známky stárnutí & prozáření
  • GINSENG RITUAL (40-55) - proti stárnutí & na zpevnění
  • GINSENG ROYAL (55+) - proti stárnutí  (nejvyšší řada)
  • BLANC DE CREME (18+) - projasnění  (pro všechny).
Nyní představím jednotlivé produkty, které jsem sama používala/používám a popíšu jejich funkce plus moje postřehy.


I. ČIŠTĚNÍ PLETI

SOLID CLEANSING OIL & KONJAK HOUBA



Čistící olejový balzám je naprosto skvělý produkt.
Lehce nazelenalý "tuhý olej" velmi jemně květinově/bylinkově voní.



Aplikuje se na suchou pleť  (stačí malé množství),  kde roztaje. Poté se rozprostře  a po přidání trošky vody se změní na balzámek a následně se  opláchne.



Nejúčinnější je ho používat s konjakovou houbou.
Erborian má v portfoliu tři typy konjak houbiček - dle typu pleti.  Já mám pro citlivky.




Aplikace Solid Cleansing Oil za pomoci konjakové houbičky je nejen neskutečně příjemná, ale zároveň účinná.

Pleť je jemně a přesto důkladně čistá, bez pocitu suchosti či pnutí,  ale zároveň bez pocitu mastnoty.

Neslouží k použití na oční okolí, ale pokud Vám tam zabloudí, nic se nestane.

Geniální dvojka.

Vyzkoušela jsem několik odličovacích a čistících balzámů a troufám si tvrdit, že Solid Cleansing Oil je z nich nejlepší. Objev roku.

II. MASKY

a) plátýnkové 



1) GINSENG SHOT MASK (Face Sheet Mask - Smoothing Effect)

Maska s obsahem ženšenu vyhlazuje a vypíná.

Vzhledem k mé věkové kategorii měla ze všech tří na mé pleti nejlepší výsledky. 

Aplikuje se na suchou pleť na 15 minut, přebytky produktu se zlehka vklepou do pleti (stejně se aplikují i další dvě níže uvedené plátýnkové masky).


Výsledek: vyhlazenost a zpevnění.  Viditelné a přetrvávající. 

2) BLANC DE SHOT MASK (Face Sheet Mask - Porcelain-Glow Effect) 

Maska je určena zejména k projasnění pleti za pomoci výtažků z čínské pivoňky. 

Funguje okamžitě.
Doporučuji všem, kteří bojují s únavou. 

3) BAMBOO SHOT MASK (Face Sheet Mask - Fresh Plumping Effect)



Bambusový komplex se postará o hydrataci pleti, takže ačkoli má maska i zmatňující efekt a není tedy bezprostředně určena pro můj typ pleti, mohu ji mít. 

U mě došlo k zatažení pórů, aniž bych měla pocit pnutí. 

Mladší pleť či pleť normální, smíšená a mastnější ji ocení pro hydratační efekt a zároveň pro matnější sjednocení pleti.


b) v tubičce 
PÂTE AU  GINSENG 



Černá maska s vypínacím efektem z kořene ženšenu (v koncentrované podobě) má gelovitou, až trochu mastičkovou konzistenci, na pleti se perfektně rozprostře  (a prakticky zprůhlední).



Dámy, co už jste odrostly studentským létům, to si pořiďte. 

Vypne.  Sjednotí tón.  Až jakoby "vyplní".


Doporučuje se aplikovat dvakrát týdně na deset minut, poté přebytky opláchnout vlažnou vodou. 


III. OČNÍ PÉČE

Oční sérum YUZA SORBET mám již spotřebováno, bylo mým společníkem loňské léto.



Konzistenčně příjemný gelík s malými kuličkovými kapsličkami vyniká osvěžujícím a hydratačním efektem a je vhodný pod makeup či korektor.

Pro mě další přidanou hodnotu nemá,  jsem věkově mimo cílovku (viz rozdělení produktových řad shora). Při nákupu mi byl doporučen konzultantkou, kdy nebylo vzato v úvahu mé stařinkovství :).



Pro mladší skupinu bude výborný, zvlášť s ohledem na neoddiskutovatelnou hydratační schopnost a pro eliminaci otoků. 

IV. PÉČE O RTY - Camellia for Lips



Kalíšková forma masky na rty je konzistenčně hustší pasta,  kterou můžete aplikovat buď jako balzám v tenčí vrstvě či jako noční masku ve vrstvě silnější. 


Tento produkt si neskutečně užívám.  Jeho reparační a výživná funkce je bombastická.




Pro použití jako noční maska na rty je doporučena aplikace dvakrát až třikrát týdně, já jsem z produktu tak nadšená, že  ho takto používám denně, protože jednoduše miluji ten pocit, v jaké kondici jsou rty po probuzení. 


V. BB




O BB krému jsem psala ve shora zmíněném článku a dodávám, že  pro mě je to ten nejlepší BB krém, který jsem si kdy koupila. 


Na typ produktu má i docela slušné krytí (respektive primárně zkrášlující sjednocení), přitom je lehký, svěží a s efektem přirozenosti


Nahoře vlevo přímo z tuby, pod tím rozetřeno nahrubo, vpravo rozetřeno skoro plně

(Koupila jsem si i CC a Pink Parfait, o těch napíšu příště, aby tento článek nebyl příliš dlouhý).


BB krém mám v menším balení. 


Výhodou značky je i to, že se dá spousta produktů pořídit v menším balení, třeba na cesty nebo na vyzkoušení, přičemž však velikost je bohatě dostačující pro vytvoření názoru. 


VI. TVÁŘENKA PINK PERFECT BLUSH

O tvářence s houbičkou už jsem psala na Instagramu s tím, že kdybych byla bývala sepsala v rámci série "Tetčina ročenka - Premianti 2016" i díl o tvářenkách, byla by tam. 




Ona dělá tak krásný a přirozeně zdravý efekt! 

A navíc je v narůžovělé barvě  (nikoli přehnaně studené), tudíž bude slušet spoustě tónů pleti. 

WISHLIST

Poté, co jsem důkladně šmejdila v regálech a detailně nastudovala portfolio (děkuji Marionnadu za poskytnutí zevrubných materiálů), toužím ještě po několika produktech, zvláště z GINSENG řady (zejména po krému na krk a dekolt GINSENG ROYAL TOTAL NECK. Řada GINSENG RITUAL mě zajímá celá:). A půjdu se kouknout na BB v Cushion formě. 
A za pár dní budu potřebovat další balení Camellia for Lips. 

Suma sumárum:
Vynikající značka stojící na výborném konceptu. 
Viditelné výsledky.
Důraz na péči  (včetně zevrubného čištění pleti) je veskrze prospěšný.

Tetaštempl.  

Znáte Erborian? A které výrobky z tohoto článku Vás zaujaly? Ráda si počtu, jako vždy.

Děkuji, že mě čtete.
Konec hlášení.
Pusu teta

neděle 16. dubna 2017

O výchově a nevýchově aneb Geny stejně nepředěláš

Ahoj kamarádi!


Když jsem se Vás na Instagramu ptala na Vaše náměty na úvahová témata na mém blogu, téma výchovy dětí se opakovalo.


Bakalářská promoce před 2 lety

Ono je to dost pochopitelné, protože takřka každý rodič je bezpochyby zmítán pochybnostmi ("Dělám to dobře?"), obavami, nejistotou.  To asi eliminovat nelze.

Domnívám se, respektive jsem přesvědčena, že univerzální výchovný návod neexistuje.  Každé dítě je jiné.  Každý rodič je jiný. 
O co více schází návod, o to více musí nastoupit intuice a respekt k individualitě při zachování hranic a pravidel
Zní je to jednoduše, ale je to perná práce.
1995

1996


Nejsem povolána ke všeobecně platným zobecňujícím shrnutím, protože dítě mám jen jedno a nejsem odborník.  (A navíc, abych mohla tento článek vydat,  musím se autocenzurovat, abych nenarušila soukromí mého potomka).


Myslím, že každý rodič  (i rodič budoucí,  který děti teprve plánuje), primárně ví, jak to dělat nechce.
Tedy co mu vadilo na výchově od jeho rodičů, čeho se chce vyvarovat.  Kde nechce opakovat stejné modely, které považuje za chybu. 
Negativní příklad vždycky působí jako první impuls. 
U mě konkrétně byla výchova dost tvrdá, nesmlouvavá, bez dostatečné důvěry.  X zbytečných zákazů  (které děcko stejně  poťouchle obejde a akorát je ve stresu z "podvodu", který tak jako tak praskne). Braní úspěchů jako samozřejmostí, netolerance chyb. Takže ze mě vyrostl nechutný perfekcionista, co je navíc nesvůj, když ho někdo pochválí. 
Tudíž bylo jasné, že touto cestou fakt nepůjdu.
V Kaprunu sedíme jako fotbalisti:)
Oslava osmnáctin (zarytě zelenobílá bohemácká matka se pro radost dítěte oblékla červenobíle jako sešívka. Jedna z největších rodičovských obětí :))).


Na druhou stranu ale nejsem zastánce absolutní "nevýchovy". 
Mám averzi k momentálním skoro až módním trendům, zhusta zfanatizovaným  (obdoba "uklízecích" manýrů AnaKondy - viz článek "O falešném minimalismu aneb Selský rozum postačí" ZDE).


Když jsem si četla zásady oné nevýchovy, ve spoustě věcí souhlasím a vlastně jsem dle nich intuitivně postupovala. 

Nicméně na druhou stranu všeho moc škodí
Ona totiž na nevýchova klade na pinďata vysoké nároky, byť z jiného úhlu.  Nemůžu chtít po mrňousovi, aby se ke mně choval na mojí úrovni vyspělosti. 

A zároveň: rodič není kamarád, ale autorita.
V ideálním případě přirozená.
Děcko je parťák, osobnost, individualita,  ale absolutní rovnost s rodičem je dle mého názoru nežádoucí

Pokud se v optimálním případě v dospělosti z dítětě stane přítel, je to perfektní. 
Ale v době formování a růstu musí být základní pravidla, přes která nejede vlak. A ty stanoví rodič. 



Pokládám za důležitou diskusi s dítětem od útlého věku (kterou ale "moderuje" dospělý). 
Vysvětlování a přesvědčování děcka argumenty je sice nesmírně časově náročné a do jisté míry značně vyčerpávající, ale vyplatí se a později se  vrátí ve formě sklízení plodů.


Rodič by nikdy neměl promítat do dítěte své nenaplněné ambice
Dítě není nástroj

A na druhou stranu by rodič měl respektovat volbu dítěte (ano, moje dítě by rozhodně mělo lepší start do pracovního života, kdyby šlo na stejnou školu jako já.  Mohlo "zdědit praxi". Rozhodlo se jinak. Přemlouvat či nutit nemá smysl).


Zároveň rodič nemůže očekávat, je-li například extrémně zodpovědný a konzervativní, že děcko bude věčně vysmátý bohém. Anebo že ze sportovních rodičovských dřev vzejde mistr světa v čemkoli. 
Proto mám v záhlaví "Geny stejně nepředěláš". 

Občas má člověk pocit, že hledí do mentálního zrcadla a nemůže se divit, že vyčerpané unavené dítě reaguje obdobně vztekle odsekávačně jako jeho matka ve stejném rozpoložení.  Nebo když nemá náladu, tak ji prostě nemá. Jako jeho otec.


Už jsem někde napsala, že i kdyby se mi v životě nic jiného nepovedlo, dítě se mi povedlo. 
Jsem nesmírně pyšná matka. A mám na co.  Dítě je vzdělané, pracovité. Slušný a empatický člověk. 

Byla to fuška 24/7, ale stála za to. 
A celou dobu jsem musela dávat pozor, aby z jedináčka nevyrostl Jájínek, jak tak někdy u jedináčků bývá. Nevyrostl.

Jedinou věc bych udělala jinak, respektive méně urputně.
Těch 24/7 nebylo nutných,  mohla jsem si občas "odfrknout" a dítě předat do jiných rukou, nic by se nestalo a základ by zůstal stejný.

Maturitní ples


Zároveň zastávám názor o nezastupitelnosti matky, zvlášť zkraje života dítětě.  Příroda je příroda. A v tomto smyslu jsem úzkostlivým strážcem rozdělení rolí (jakkoli toto slovní spojení nesnáším). 
Na druhou stranu úloha otce je neoddiskutovatelná.
Proto v celém článku hovořím o rodiči, nikoli o jen matce.



V závěrečném shrnutí vyzdvihnu, že rodičovské lásky není nikdy dost.  A je to jedna z mála kategorií, která nemá hranice.


Jaké máte rodičovské zásady Vy? Nebo jaké je hodláte mít, pokud se na děti teprve chystáte? Ráda si počtu, jako vždy.

Děkuji, že mě čtete. 

Konec hlášení. 
Pusu teta



P. S.: Ostatní úvahy naleznete v blogovém vyhledávači pod štítkem "Tetalife".