Teta z Prahy : dubna 2016

pondělí 25. dubna 2016

Chlapci a chlapi s makeupem aneb Ztratily ženy výsadu šminkového revíru?

Ahoj kamarádi!

Čím dál častěji vídám (hlavně na Instagramu) muže s full face makeupem, a to včetně konturování i rozjasňování. A tak mě napadlo sepsat tuto úvahu.

Předesílám, že nikomu neberu právo svobodné volby, ať už se jedná třeba o "neobvyklou" barvu vlasů či střih, o tetování, x náušnic, piercing či typ, intenzitu a provedení makeupu. I když se mi spousta z toho nelíbí, respektuji, že někomu jinému ano. Každý to máme esteticky nastaveno jinak.

Koneckonců muži s makeupem - to není žádná novinka.

Např.již v osmdesátých letech měl zpěvák Boy George na tváři kompletku. Chlapci z Modern Talking zhusta prezentovali lesk na rty a linku na waterline. (V tomto duchu nemám na mysli třeba skupinu Kiss či The Cure, tam to na mě působilo spíše tak, že malůvky na obličeji jsou součástí kostýmů na jeviště, nikoli zkrášlující pomůcka).

U nás se omítkoval například Petr Kotvald.

Nemám ambice se pouštět do nějaké genderové studie :), nicméně musím říct, že mě vzrůstající počet šminkujících se mužů poněkud překvapuje.

Nedokážu odhadnout, zda je to momentální móda, která pomine, či se to stane běžnou součástí let následujích (kosmetické firmy by jistě zajásaly, to je neprobádaná cílovka a potenciál, panečku:)).

Jsem si vědoma, že se rozdíly mezi pohlavími stírají.

Před několika desetiletími by nebylo společensky přijatelné, aby šly například ženy samy na pivo. Nebo na fotbalový stadion. Na druhou stranu byla nemyslitelná třeba účast otce při porodu, o muži na rodičovské dovolené nemluvě.

Jenže - opravdu všechny kategorie lidského konání patří oběma pohlavím?

Já si to nemyslím. Obecně mám za to, že se poměrně dost vytrácí mužnost v tom dobře míněném autoritativním slova smyslu. Jedna šminka na tom jaro nedělá (to je v hlavě, ne na obličeji), ale...

Z mého subjektivního ohledu šminky chlapům prostě nesluší.

Mám ráda, když je chlap upraven a voní. Nalepené řasy a gelové nehty k tomu nepotřebuji. O strobingu a contouringu nemluvě.

Potřebuji vidět ostré chlapské rysy, které nechci ztratit utopené v nánosech líčidla.

Potřebuji vědět, že chlapům rostou vousy a nechci je vidět více či méně špatně zamaskované pod pokličkou vysoce krycího makeupu.

Nechci vidět na chlapech detailně vykreslené obočí ostře geometrického tvaru (ale to se mi nelíbí ani na ženách).

Metalické stíny? Proč?

A rtěnka? Ta na mě na mužských rtech působí až směšně.

Pokud je muž Makeup Artist, tak chápu, že vyzkoušet produkty na vlastní tváři patří vlastně ke "stavovské povinnosti", aby dotyčný věděl, jak se výrobky chovají a co může očekávat, bude-li jimi líčit jiné. A jsem si vědoma, že mužští MUA jsou mnohdy lepší a kreativnější než jejich ženské protějšky (taková obdoba vaření guláše - chlapi ho mají mnohdy rovněž lepší).

To je ale zaměstnání.

V běžném životě si myslím, že makeup na tváři muže není třeba a jsem mnohem radši, když chlap působí drsněji i za cenu určitých nedokonalostí, neboť si myslím, že chlapa chlapem dělá charisma, jiskra v oku a inteligence - a to žádná šminka nevyrobí.

Tudíž tomuto trendu nerozumím a neoslovuje mě. Líbí se mi muži. Nikoli figuríny.

A jak to vidíte Vy? Myslíte, že se k chlapům šminky hodí? A že padl zvyk, že makeup patří jen na tváře žen a dívek? Oslovuje Vás to nebo Vás to odpuzuje či je Vám to zcela jedno?

Ráda si počtu, jako vždy.

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.

Pusu teta

neděle 24. dubna 2016

Nehtopost aneb Mávala mi Mavala (moje nehtová stálice)

Ahoj kamarádi!

Jako dlouholetá příznivkyně švýcarské (především) nehtové značky Mavala dnes sepíšu shrnutí sortimentu, neboť jsem vyzkoušela jeho valnou většinu a navíc si subjektivně myslím, že značka je poněkud ve stínu povědomí v rámci výrobků péče o ruce a nehty a laků oproti jiným, což je škoda.

Tudíž přináším trochu toho #píárzpřesvědčení.

Mavalu založila v roce 1958 paní Madeline Van Landeghem a ze začátečních písmen jména vznikl název.

Mavala je pro mě synonymem pro přípravky pro péči o ruce a nehty, portfolio však obsahuje i kosmetické přípravky Mavalia a přípravky pro péči o oční okolí Eye-Lite (zakoupila jsem si posilovač řas a začnu ho zkoušet).

Mavalu používám už řadu let, řekla bych přes deset, byť nevím přesně, kdy se dostala na náš trh.

V ČR sortiment seženete ve Fannu.

I. Péče o ruce a nehty

Mavala Hand Cream je hutnější výživný krém, ideální na noční výživu nebo kdykoli během dne pro namáhané ruce. Mám ho ráda zejména v chladnějším období a nikdy mi doma nechybí.

Novinkami letoška je na našem trhu gel a mléko. (K řadě patří ještě antibakteriální gel, ten však zatím nemám).

Active Gel je lehoučký a okamžitě vstřebatelný gelík, jehož stačí malé množství na rychlou vzpruhu unavených rukou. Ocením ho zejména v kanceláři, kde neustále hraboším v nějakých papírech a potřebuji nemastné ruce.

Revitalizing Milk je tekutější mléčko vhodné na denní použití a vzhledem ke své lehounké konzistenci zvlášť do teplejšího období. Vstřebá se ihned, ruce jsou vyživené a oživené. Mléko logicky neudrží efekt tak dlouho jako hutnější krém, nicméně bude vyhovovat všem, kdo mají rádi okamžitou péči bez mastného filmu.

K péči o nehtovou kůžičku používám průběžně ze sortimentu tři přípravky:

- Cuticle Remover (v balení jako lak na nehty). Můj spolehlivý pomocník. Od přírody mám ruce i kůžičku suché, musím pečovat kontinuálně.

- Krém na kutikulu (Cuticle Cream) - můj nejvěrnější společník. Strukturou je spíše mastička než krém, hutnější. Trochu se při aplikaci umastíte, ale on se bohatě odmění. Pro mě jeden z TOP produktů.

- Mavala Pen - klasické pero s hrotem napuštěným olejíčkem. Doplňková péče, rychlá pomoc. Pera mám vždy tři - doma, v autě i v kanceláři.

II. Laky na nehty, odlakovače a Base coaty

Laky na nehty se prodávají v roztomilých 5 ml baleních, což osobně považuji za výhodu, fakt máte šanci spotřebovat (budiž důkazem již mé třetí balení odstínu Paris - pro mě nejkrásnější červené všech dob, a že jich mám :)).

Určitou nevýhodu balení spatřuji v absenci papírového obalu - na doma nepotřebuji, skladuji ve tmě, suchu a konstantní teplotě, nicméně na prodejnách bývají stojany zhusta pod zářivkami a v relativním teple, tudíž by je obal lépe chránil.

Miluji Mavala laky pro jejich přívětivý štěteček, snadnost aplikace, kryvost a slušnou výdrž.

Pro mě jsou základem sortimentu laky Mini Color's s názvy měst (kromě zmíněného Paris například Milano, Ankara, Madrid, Dakar, Berlin. ..Stále čekám, kdy do portfolia přibude Praha:)).

Kdo máte IG, zajisté Vám loni neunikl #mavalavirus rozpoutaný v souvislosti s loňskou jarní kolekcí Garden Party (postupně jsem až na Jasmin koupila všechny :)).

Kolekce Metropolitan zahrnovala "kovové" laky s metalickými odlesky (vlastním Copper Violet a Pink Gold).

Kolekce Jelly Efect se vyznačuje jinou strukturou - želé s poloprůhledným vzhledem (níže vidíte odstín Jelly Grape).

Letošní jarní kolekce obsahující variaci červených laků (MyDarling, MonAmour, MyPassion, MyLove, MyAngel a MySweetHeart) je potěchou pro všechny vyznavačky klasické barevné škály s různými podtóny v červeném základu.

Zastánkyně decentní přirozenosti si přijdou na své setem na francouzskou mani.

Odlakovače existují ve dvou verzích (růžový bez acetonu, modrý s acetonem).

Modrá verze je účinnější, vždy jsem ji oceňovala pro rychlé rozpuštění laku bez roznesení zbytkové barvy kolem nehtů. Teď jsem dostala malé balení jako dárek k nákupu, a to je horší, než jsem zvyklá z běžné prodejní velikosti. Nevím, čím to je.

Napuštěné podušky odlakovačem v krabičce bohužel doporučit extra nemohu - pro důkladné odstranění laku je spotřeba velká, tím pádem je to nákladná záležitost.

Korekční pero Nail polish Correcteur by nemělo chybět ve výbavě žádné lakomaniačky pro opravy přetahů po nalakování.

V kategorii Base coatů mohu za sebe doporučit Mava-White (optický bělič nehtů) a Mavala Ridge Filler (podkladový lak vyhlazující povrch nehtů a zahlazující rýhy).

III. Top coaty, sušiče

Miluji Mavala Dry - sušič laku ve spreji, jehož jsem spotřebovala nespočet balení. Nanese se lak, cca minutku dvě se počká (neaplikuje se úplně hned) a přestříká.

Top coat pro ochranu barvy Mavala Colorfix je jedním z mých nejoblíbenějších top coatů všech dob, nikdy mi doma nechybí.

Novinkou letoška je top coat s gelovým efektem Gel Finish Top Coat (koupila jsem ho ve Fannu se slevou). Zatím jsem velmi spokojená, musím ho však ještě důkladněji prozkoušet s různými laky. Určitě stojí za pozornost.

Existuje i matující top coat (Color-Matt Top Coat), ten jsem však nezkoušela.

IV. Doplňkový speciální sortiment

Pro sběratele laků by nikdy neměl chybět Thinner, tedy ředič. Mavala má výborný, nikterak neničí funkčnost laku.

Kousačům nehtů jejich zlozvyk pomůže odstranit Mavala Stop.

Výživný olej Mavaderma podpoří růst nehtů.

Mavala Scientifique slouží ke zpevnění nehtů.

Mavaflex dodá pružnost suchým a tvrdým nehtům.

Shrnutí:

Laky mám hodně ráda a budu je kupovat pořád a pořád.

Mými TOP 3 produkty (kromě laků) je sušič Mavala Dry, krém na kutikulu a top coat Color Fix.

Co Vy a Mavala? Máte, znáte, používáte, chcete vyzkoušet? Ráda si počtu, jako vždy.

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.

Pusu teta

P. S. Pro sichřík dodávám, že jsem článek sepsala - jak jinak - o své vůli a na základě vlastních dlouholetých zkušeností. Nakupuji značku kontinuálně. Od českého zastoupení Mavaly jsem až toto jaro dostala LE kolekci laků a mléko a gel (plus druhou kolekci laků, která byla v soutěži na mém IG).

Část kolekce Garden Party

Něco z mé sbírky

Orange Fussion a Aqua Blue

Copper Violet a Pink Gold

Iris a Begonia (Garden Party)

MySweetHeart a MyLove (kolekce letošního jara)

Milano a Jelly Grape

MyDarling a MonAmour (letošní jarní kolekce)

Stojan ve Fann OD Kotva

pondělí 18. dubna 2016

Co je pro mě bezcenná (beauty) recenze aneb Vlastní zkušenost je stejně nepřenosná

Ahoj kamarádi!

Dnes tu mám zas jednu z úvah, tentokrát o obsahu, formě a dopadu (beauty) recenzí na mě jako spotřebitele, a to jak z titulu informační váhy, tak z titulu potencionální změny mých nákupních zvyklostí.
Vypíchnu, co mi vadí, respektive, co mě k nákupu rozhodně nepřiměje.

Předně mám na paměti, že zdrojů informací je nepřeberné množství, zvláště na internetu. Než by se jeden prokousal změtí "metadat" a infobalastu, strávil by nad tím větší časový úsek, než je přiměřené smyslu a účelu.

Tudíž si vždy nejprve ujasním, co chci hledat a proč.

V recenzních článcích mě nezajímá převzatá infobrožura od výrobce, prodejce či distributora (to si případně najdu na oficiálních stránkách), neb mě v článku (nebo videu) nebere, co by to mělo dělat, ale co to konkrétně dělá na tváři či těle recenzujícího. Základní informaci o výrobku a jeho účincích samozřejmě uvítám, ale nebaví mě, když se to stane hlavní náplní článku (videa), protože bez jasně formulovaného názoru recenzujícího je to jen vycpávková vata.

Zároveň jsem až alergická na podprahové cpaní produktů rádoby mimoděk do kompozice fotek typu květiny - nazdobená kaše - bublinatý sladký čaj - kbelík jakobykávy - makronky - Pandora - noha s teniskou, kdy se produkt stává jen doplňkem bezobsažného obrázku v domnělé snaze podstrčit ho potencionálnímu zákazníkovi. To může s bídou fungovat na teens - ti ale zas nemají oběživo.

Rovněž mě odpuzuje nulové sdělení o barteru (já tobě produkt - ty mě recenzi), o sponzoringu či způsobu výdělku nemluvě.

Vůbec, ale zhola nic nemám proti tomu, když se bloger stane blogerem na plný úvazek a živí se tím. Co je na tom špatného? Nic.
A ti, kteří to tak úzkostlivě (a mnohdy trapně) tají, by se tím naopak měli chlubit. Vždyť je to úspěch! A úspěch není sprosté slovo.
A já smekám, protože zpeněžit amatérský koníček je byznys um, a to vlastně oceňuji.
Navíc čistá hlava, žádná odpovědnost, pohoda.
Ale musí se to říct nebo napsat. Já recenze (nebo reklamy nebo cokoli jiného) tohoto typu bezpečně poznám, ostatní třeba nemusí. Zvlášť mláďata. Myslím si, že je žádoucí informovat publikum dle skutečného stavu věci. A dělá to příliš málo lidí.

Tento článek mám cca týden rozepsán, nedokončila jsem ho z důvodu pracovního chaosu. Teď mi do rány skočila Metaxagate, tudíž mě to popostrčilo článek dopsat.
Je mi vcelku jedno, že například kořalka či třeba kola na auta nebo sportovní obuv nepatří do beauty sféry. Pokud je firma názoru, že u svého nebeauty výrobku protlačí větší prodej před beauty blogera, je to její marketingový zájem. Na mě to beztak mít vliv nebude, ale nikterak mě to nepohoršuje.
Ale musí se to dát sledovatelské veřejnosti na vědomost. Potencionální cílovka má právo vědět, že se nejedná o PR z přesvědčení, ale o PR za peníze. Transparentnost a jasná pravidla zde chybí přímo žalostně.

Je to další z oblastí, kde je v blogosféře ještě silně pirátský přístup. Společně s propagací kopírek a s propagací zboží nepocházejícího z oficiálních distributorských zdrojů. To jsem rozebírala ve článku o Prapodivném způsobu podnikání v kosmetice mj. ZDE .
Pořád budu nahlas volat, že propagace a aktivní podpora tímto směrem je nejen vadná (dle zásady Lidi a nápady se nekradou), ale zároveň dle mého názoru velmi neblaze působí na mladé publikum, protože se mu dává návod, že se nemusí nic vlastní pílí a úsilím vytvořit, stačí si uzmout cizí nápad, za nímž je množství práce, energie a v neposlední řadě i financí. Paragrafy ponechávám stranou. Nicméně existují.

Jsem marketingový ignorant, jak mě trefně zaškatulkovala Simča @simona_rinko. Jak je někde něčeho moc, má to na mě opačný efekt.

Jakmile firma příliš tlačí na pilu a hrne to přes blogery (youtubery) podtlakem jak lavinu - ztrácím zájem a nekoupím to. Takto třeba u mě skočil Kiehl´s ještě dřív, než začal. Takto má u mě už utrum Benefit. Takto si to u mě to pohnojil Sportique. Soaphoria. Naturalium. Atd. Atd. Atd.
Uznávám, že v tomto směru jsem extrémní. Ale čeho je moc, toho je prostě příliš. Otráví to a mou peněženku to udrží hluboko na dně kabelky.

Dále mi vadí, když někdo z rychlíku zamává PR produkty s prohlášením "recenze bude" a ona pak už nikdy není.

Nemá pro mě žádnou váhu recenze měsíčních oblíbenců, kde jsou například ukazována tři séra. Nikdo nemůže věrohodně zrecenzovat tři séra za jeden měsíc, to jednoduše není možné. Na jedno sérum je potřeba aspoň měsíc, aby se vůbec dalo zjistit, jestli to má proklamovaný účinek. Totéž se týká krémů a péče obecně. Při recenzích tohoto typu pojmu okamžitě podezření, že se ani tak nejedná o oblíbené produkty, jako o povinnost prostě je ukázat a tak nějak je pochválit. Hodnota pro spotřebitele? Nula.

Není pro mě přínosná jednohledisková recenze. Když se například kvalita stínů hodnotí jen na základě pigmentace. A to ke všemu na ruce. Co snadnost aplikace, stínovatelnost, výdrž, opadavost a podobně? Zhusta se cosi načmárá na ruku a už se hodnotí. Opět nulová vypovídací schopnost.

Povytahuji obočí u prohlášení: "Toto je nejlepší produkt na zeměkouli". To si vždycky říkám: "zapomněla jsi dodat - z toho, co jsem vyzkoušela - děvenko."
Neexistuje-li schopnost porovnat, prohlášení je je výkřik do tmy.

Dalo by se to shrnout tak, že i v blogosféře je poměrně nízká kultura, což logicky kopíruje všeobecný stav společnosti. Výjimky samozřejmě existují a vůbec jich není málo, jen nemají takovou publicitu.

Vždy uvítám stručné a výstižné sdělení a osobní zkušenost recenzujícího. To mi výběr usnadní a bude jedním - ne však jediným - hlediskem při rozhodnutí o nákupu. Konečné rozhodnutí je vždy na nakupujícím bez ohledu na to, jakou cestou se k němu informace o výrobku dostala.

Žádná recenze nemůže nahradit finální zkušenost čtenáře (diváka), u něhož přispěla k rozhodnutí koupit. Každý máme nejen jinou pleť, věk, celkový stav organismu, ale i požadavky, nároky a ochotu vydat ty které peníze. A každá recenze je logicky subjektivní (myslím skutečnou recenzi, ne reklamní text). Tudíž závěrečné resumé si beztak uděláme každý sám. Budiž nám recenze vodítkem, nikoli dogmatem a vždy použijme vlastní úsudek. Koneckonců - beauty hračky stojí hodně peněz a jsou to zbytné věci.

Jaký typ recenzí je pro Vás přínosný? A co Vás naopak od nákupu odradí? Rada si počtu, jako vždy.

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.
Pusu teta

úterý 12. dubna 2016

Zavřená peněženka aneb Co si (už) nekoupím

Ahoj kamarádi!

Dnešní článek nebude chválící, ale nebude to ani Tetahejt.

Představím pár produktů, u nichž jsem měla vyšší očekávání, než jaký se nakonec dostavil výsledek.

Jedná se o produkty, u nichž by bylo bývalo lepší, kdyby moje peněženka zůstala zapnutá a na dně kabelky. O produkty, u nichž po vyzkoušení vzorků prkenici neotevřu.

O produkty, které za sebe nemohu doporučit a které si znovu nebo vůbec nepořídím.

Začnu jedním ultrafňukem, produktem, na který jsem se hodně těšila a díky milé @sjuloves se ke mně dostal z dánské Sephory.

Jedná se o tekutou rtěnku Kat Von D v odstínu Mother, neboli o Katku matku Everlasting Liquid Lipstick.

Je krásná, aplikuje se fajn, pigment se sytý, ale.....ona mě vysušuje a stahuje. A nepříjemně. To nemám ráda a neskutečně mě to mrzí. Nosit ji budu, nicméně nikoli jako celodenní.
Sice se to nedá označit za průšvih a popsané výhrady nejsou až tak intenzivní, ale čekala jsem pecku, zvlášť po perfektní zkušenosti s klasickou rtěnkou Studded Kiss.

II.

Masku Peter Thomas Roth ve verzi Rose Stem Cell jsem sice použila teprve párkrát a budu ji zkoušet ještě dál, nicméně už teď vím, že to není žádný zázrak.

Má to být všeobecný napravovač, v tomto případě se zatím zdržím komentáře (na to je brzy). Nicméně už nyní mohu říci, že vbrzku po aplikaci mi není příjemná.

Jedná se sice o na první pohled a na první nános přívětivý gel, leč po chvilce od nanesení lepí a bohužel mě jakoby stahuje.

Nikoli však vypínacím dojmem, ale jako kdyby mi byl mi malý obličej. Není možné, abych ji po uplynutí doby aplikace jen rozetřela do ztracena, musím ji opláchnout a použít ještě termální vodu. I poté zanechá divně prosušený pocit a já požaduji přesný opak.

III.

Na Clarins bázi pod rtěnku Instant Light Lip Perfecting Base jsem se hodně těšila.

Je to tyčinková záležitost, která by měla zlepšit stav rtů, vyhladit je, připravit na rtěnku a prodloužit její výdrž. Hmm, to nedělá. Bohužel.
K jistému vyhlazení sice po aplikaci dojde, ale jakmile se nanese rtěnka, je to pryč.
A hlavně - "odpuzuje" konturku, konturka se špatně kreslí. A to jsem zkusila i delší dobu nechat vstřebat.
Prodloužení výdrže jsem si nějak nevšimla.

Za další - s některými rtěnkami se nesnese. Je to divné, ale třeba s Marc Jacobsem je v rozporu, zdrcne ho. Naopak třeba Giorgia Armaniho nechce pustit vydat barvu, klouzavě ho odmítá. Zkusila jsem různé variace, pořád zůstávám bezradná.
Použití samostatně doma bez ničeho je fajn, to je příjemné a rty jsou hezčí. Jenže to není hlavní úkol.

Milý All About lipsíku od Clinique, slibuji Ti, že už Ti nebudu nevěrná.

IV.

Estée Lauder maska NightWear Plus 3-Minute Detox Mask.

Víte, jak miluji EL, ale u tohoto produktu nevím, k čemu vlastně je. Budu ještě zkoušet, nicméně zatím netuším, co chtěl tou údajnou detoxikační funkcí básník říci.

Dostala jsem 15 ml vzorek v rámci dárkové akce v butiku (páč jim došla moje milovaná Revitalizing Supreme mask).

Maska má nejprve konzistenci krému až mléčka, po aplikaci zaschne do bílého povlaku. Nechává se na pleti 3 minuty a opláchne (opláchnout lze snadno).

Má poměrně silnou parfemaci, která mi vadí. Oproti původnímu příjemnému a svěžímu okurkovému příčmuchu krému Day Wear toto sice z okurky vychází, ale je to hodně silné a chemické.

Detoxikace? Může vůbec kosmetický produkt detoxikovat v pravém slova smyslu, tzn.zbavit toxinů? Pokud se nepletu, na to slouží potní žlázy a uvnitř těla játra a ledviny. Za mě zavádějící název.

Chápu, že řada Day Wear i Night Wear je primárně pro nekomplikované mládí (sama jsem Day Wear používala dlouho, byl to před těmi dvaceti lety můj první EL krém), ale nejsem si jistá, zda by se nemalá investice vyplatila i výrazně mladším. Samozřejmě beru v potaz obsah jílu v masce, tudíž spíše pro jiný typ pleti, než mám. Ale....prostě nevím.

Na póry bezpochyby funguje, na ty však lze najít něco mnohem levnějšího.

Zklamání z očního krému Estée Lauder New Dimension je velké.

Mám hodně ráda sérum z této řady (viz článek o sérech ZDE), proto jsem se velmi těšila na oční krém a hodlala si ho pořídit za body.

Je to nákladná záležitost, proto jsem měla třikrát vzorky v kelímku.

Jedná se o dvoufázovou péči, nejprve sérum a na něj taková "hutnější hmota", co má výplňovou funkci pro stařinky.

Důkladně jsme to s konzultantkami probraly, načetla jsem oficiální popis i postup a viděla aplikační video. Byť jsem úzkostlivě dodržela velmi malé množství i přesný způsob aplikace, ten rošťák krok číslo dvě se absolutně nesnese s jakýmkoli korektorem ani i jen s projasňujícím perem - srazí se s nimi a vytvoří něco opravdu nevzhledného.

Velká škoda, koncepce je výborná.

VI.

Do této kategorie článku ještě spadá odličovací hadřík Makeup Eraser ze Sephory. Charakteristiku a moje výhrady v případě zájmu najdete na mém Instagramu, neb jsem stále názoru, že na blog nebudu psát ságu o utěrce; ).

Máte nějaký zmíněný výrobek? A jaké jsou Vaše zkušenosti? Či máte nějaké jiné vyrobky, co nestojí za vynaloženou investici?

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení a konec fňukání.
Pusu teta

Kat Von D v odstínu Mother (Everlasting Liquid Lipstick)

Maska Peter Thomas Roth ve verzi Rose Stem Cell

Clarins báze pod rtěnku Instant Light Lip Perfecting Base

Estée Lauder maska NightWear Plus 3-Minute Detox Mask

Makeup Eraser

pondělí 11. dubna 2016

Solná komora aneb Moje rakouská cestovatelská láska

Ahoj kamarádi!

Dnes obejdu šminky obloukem a napíšu pár postřehů z našich letních dovolených u rakouských jezer v Solné komoře (i když možná pár šminkotipů k nákupům taky dám :)).

Miluju Rakousko (článek s tipy z Vídně si můžete přečíst ZDE).

Od roku 2002 tam každoročně trávím letní dovolenou, teď už se budeme snažit jezdit dvakrát v průběhu léta.

Naše letní rakouské začátky se nesly v duchu Alp (3x Zell am See, 4x Kaprun, Kitzbühl, Kirchberg, Hinterglemm...Btw v Hinterglemmu v srpnu sněžilo ;)), kde jsme lezli po horách. V posledních letech jsme si řekli, že už jsme se vykamzíkovali dost a je na čase to pojmout víc odpočinkově - procházky, lodičky, kavárny, krmení kačenek, labutí a racků, důkladný zevling...

Solná komora (Salzkammergut) se nalézá na teritoriu Salcburska, Horního Rakouska a Štýrska a oplývá množstvím nádherných jezer lemovaných horami i skalami (tfuj, to je text jak z katalogu cestovky;)) - jenže on je to naživo krásný kýč).

Velkou výhodou je blízkost z valné části ČR.

My jezdíme z Prahy přes Budějovice, Kaplice, Linec, pak po A1 směr Mondsee.

Navštívili jsme prozatím tři jezera:

1) dvakrát Wolfgangsee s ubytováním v Sankt Wolfgang.

Sankt Wolfgang je městečko velmi krásné a zároveň drahé na provoz. Zatím tam bylo nejdráž ze všech míst Solné komory, kde jsme byli.

Tohle není úplně místo pro malá děcka, mají tam relativně málo vyžití a přístup do vody je povětšinou z pontonu po schůdkách (a většina pláží je soukromá, hlavně pro hotely).

Větší děcka tam mají moc hezký minigolf (u něhož je mimochodem fajn kiosek :)).

Lodní doprava je čilá, loďky jezdí jak vlevo do Stroblu via protější strana (cca půl hodinky), tak i vpravo do Sankt Gilgenu (cca hodinku a čtvrt).

Loď doporučuji, pohledy vůkol jsou překrásné.

Voda je úplně průzračná, když svítí slunce a odráží se v okolní skále, má až tyrkysovou barvu. Jeli jsme jednou za velkého větru, šplíchla mi na horní palubě až na obličej - cítila jsem sůl :).

V Sankt Gilgenu je rodný dům Mozartovy maminy.

V celé oblasti Solné komory to je hodně zmozartované, zesissyované a zfranzjosefované. Občas na mě dýchne C. K. mocnářství, zvláště při místních slavnostech.

Samozřejmě si můžete půjčit lodičky i kola.

Atrakcí Sankt Wolfgangu je mašinka jedoucí na horu Schaftberg - já nejela, trpím závratí, a to bych nedala:).

Městečko má veškeré služby - malou sámošku, pekárny, cukrárny, restaurace, bary pro načančance i pajzly pro nás ostatní.

2) Attersee

Byli jsme loni v Nussdorfu - myslela jsem si, jaká to bude malá vesnička - a ono tam bylo všechno.

Ubytování v hotelu Ragginger bylo skvělé. Hotel má vlastní perfektní pláž včetně převlíkáren a lehátek (jenže jaksi mi povětšinou lilo za neskutečné klendry). Hned vedle je však i veřejná pláž, čistá, úpravná s veškerým zázemím (bez bazénu), pizzerie, kiosek i restaurace.

Velké koupadlo je v městečku Attersee am Atersse, to je kousek (my byli v městečku na výletě za osmi stupňů nad nulou, což bylo logicky zavřeno). Na kraji je velká Billa, pokud by někdo cokoli potřeboval, ale market je i v Nussdorfu.

Chtěli jsme tam i letos, leč hotel byl ihned vyprodán. Letos v srpnu jedeme do Seewalchenu.

Unterach na konci jezera je nádherná ves, ale poněkud tam chybí ubytovací kapacity. Má perfektní pláž.

Lodní doprava je na tomto jezeře sporadická a jezdí taková bárka. Jezero je hluboké, vlny jsou časté.

Místo musí být rájem pro plachtaře.

3) Traunsee

Loňský srpen jsme byli v městě Gmunden a zopakovali si to ještě koncem září na prodloužený víkend. Pro velký úspěch jedeme znovu letos koncem června.

Vracíme se tedy potřetí do hotelu Seehotel Schwan (nachází se přímo na náměstí na břehu jezera - s výhledem na soutok s řekou). Nejlepší hotel, kde jsem kdy byla, doufám, že se to nepokazí.

Dali jsme jim na Bookingu v hodnocení čistou desítku a vzhledem ke komplexní spokojenosti odpouštím, že mi paní uklízečka omylem lohla nové pyžamko s medvídky:).

Atmosféra je veskrze přátelská, takový luxus s lidskou tváří.

Gmunden už je přeci jen město, tudíž kdo chce totální přírodu bez civilizace, nechť popojede o kousek dál do menších vsí.

V Gmundenu a jeho blízkém okolí je bohaté vyžití pro každého.

Malá děcka mají několik hřišť a širokou dlouhou promenádu, kde mohou drandit na svých vozidlech.

Větší děti se mohou vyběhat či vyřádit na mnoha místech. Puberťákům pronajměte nějaké plavidlo a máte klid :).

Výletním vláčkem (či pěšky promenádou podél jezera anebo menší lodí) se dostanete k zámku Schloss Ort, dále můžete pokračovat do poměrně rozlehlého parku Toscana.

Za Toscanou (odhadem 2 km z centra) je perfektně vybavené koupaliště s velkým 50 m bazénem s plaveckými drahami a dalším kombinovaným bazénem s protiproudem, stříkací houbičkou a jinými vodními blbinkami.

Vstup do jezera je zde pozvolný, ale můžete i kousek popojít a slézt z pontonu.

Přímý výhled je odsud na horu Traunstein.

Lodě vyjíždějí z centra často, v různých typech a s různě dlouhou trasou.

Vedlejší ves Altmünster má u přístavního mola venkovní restauraci, kde vaří a obsluhuje starší pár - k jídlu jsou jen ryby ráno nalovené a venku připravené. Podél jezera se dostanete na pláž a plážovou promenádu; centrum je pak do kopce za silnicí (v lékárně tam prodávají Mavalu:)).

Z centra Gmundenu na opačnou stranu můžete výletit proti proudu řeky či přejít most a dostat se buď k druhé menší pláži či k lanovce anebo k dalšímu přístavu anebo pokračovat dál a jen se tak kochat.

V samotném Gmundenu najdete vše, co si kdo může přát.

Kavárny, restaurace, bary, obchody, lékárnu (kde prodávají EL, Clinique, Chanel a Guerlain - P. S. Můj muž mi tam koupil EL "balzám za raketu" a pravil: "Ludru jen z rukou lékaře").

Pokud byste měli místo normálního počasí takový ultrachcanec jako my, kdy se opravdu nedá být venku, můžete se svézt historickou tramvajkou (nebo busem, to ale není taková romantika) do nákupáku na kraj města, což je suverénně nejhnusnější stavba široko daleko. Ale když je taková situace.....:).

Je tam velký Müller, velká Bipa (jedna malá je přímo náměstí, mám to dvě minuty z hotelu a jsem tam štamgast), velké DM, středně velký Douglas (s úžasnou obsluhou, ale bohužel bez stojanu Givenchy), Merkur na jídlo, nějaké hadroshopy (musím si zas skočit do Cecillu pro basic trika), kavárny a cukrárny.

Gmunden (a vlastně celá oblast Traunsee) je z Prahy kousek, nějakých 300 km a něco (určitě blíž než například Praha - Ostrava).

Mně v poslední době stejně největší relax zabezpečí krmení kačenek a labutí či jen pohled na vodní hladinu. Mimochodem, labuťky v Gmundenu jsou oproti jiným, domicilovaným v okolních vesnicích, pěkně zpovykané. Říkám jim salónní pozérky, jak se tam předvádějí a nakrucují (a jsou přežrané:)). Racci si mnohdy doletí pro pečivo přímo z ruky.

V Solné komoře samozřejmě můžete navštívit i další jezera.

Klasikou oblasti je pochopitelně Salzburg.

Turistickou "povinností" je Mozartův rodný dům.

Pozemní lanovkou se dostanete vzhůru k hradu.

Pár let už jsme v Salzburgu nebyli - město je zaplněno návštěvníky a nechce se nám prodírat se davy.

Lázeňské město Bad Ischl je pro našince důležitým místem, kde bylo v roce 1914 vyhlášeno prohlášení Mým národům.

Jedná se o velice úpravné městečko s poklidnou atmosférou, s velmi krásným parkem a promenádou kolem řeky, kde se třeba můžete zastavit v klasické kavárně.

Výletním vláčkem objedete podstatnou část města.

Na hlavní třídě můžete skáknout do Bipy či DM:).

V městě se nachází i poměrně nový SPA aquapark s hotelem (www.eurothermen.at). Vytkla bych dvě věci - stavba je natolik moderní, že se nehodí k rázu města a okolní přírody. A za druhé - vstupné je fakt drahé, byť je pravda, že zázemí je luxusní a veskrze hygienické (vše na buňky). Voda je teplá a slaná (sůl v kombinaci s minerály mi normálně obratem vyžrala lak na nehtech :)).

Areál je vnitřní i venkovní.

Obecně o této oblasti mohu říct, že se všude velmi dobře jí. Žádnou dietku ale nečekejte, je to všechno "echte".

Rakouská piva z velkých pivovarů mi moc v točené verzi nešmakují, ta menší lokální mi chutnají víc. Anebo lahvová. Točená totiž bývají dost přebublinovaná (a sladší, což jako plzničkářka nepreferuji).

Obecně nedoporučuji brát si dovolenou v mém termínu, znamená to jistotu slejváku, větru a zimy, jsem na to magnet :). Ačkoli vždy pár letních okamžiků zažijeme - viz fotky.

Budu ráda za Vaše rakouské tipy.

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.

Pusu teta

P. S. Některé další fotky a info najdete i na mém Instagramu pod hashtagem #tetkaontheroad.