Hormonální vlnění aneb Čau zebro

Ahoj holky (chlapci mají i tentokrát pohov),

moje mládí je definitivně over :).

Pokusím se popsat, co se mnou dělá počátek přechodu,  který přišel nezván, ale očekáván.
Protože musíme dávat nepříjemným zprávám úsměvná hesla, říkám tomu zebra  (přechod - nikoli však pro chodce).

Prozatím to zvládám poměrně v pohodě, řekla bych.
Možná je to tím, že mám subjektivní vnímání zastřeno, páč je mi blbě 24/7 z úplně jiných důvodů.

Na jediné, na co jsem se těšila, je konec premenstruačních křečí, kdy jsem x let chodila dva dny v měsíci v předklonu, protože mi v podbřišku řádil jakýsi rarášek s mačetou.

A taky konečně uvítám konec osmidenních intenzivních menstruací.

Nebrala jsem antikoncepci.
Zkusila jsem ji v mládí po porodu, ale bylo mi z ní tak špatně, že  jsem vydržela jen 3 měsíce.
Obecně mám nesnášenlivost léků, tabu je pro mě i blbá růžová pilulka. 

Takže moje tělo bylo prosto umělých preparátů a je tomu tak i teď.
Žádnou hormonální substituci neberu a ani to nemám v plánu.

Netrpím návaly horka.
I ty bych brala,  zvlášť když ta zima byla nekonečná a mně byla pořád a všude kosa.  Čekala jsem, že se zahřeju:). A nic.

Co nesu s největší nelibostí a co mě fakt štve, je změna postavy.
Jednak se rozkydám a jednak tloustnu.
A opravdu se mi to nelíbí.
Mizí mi pas!  Sakra.
Já vždycky spalovala excelentně a teď každá drobná jídelní prasárnička nadělá paseku, jak kdybych 14 dní žrala jak nepříčetná.

Musím s tím něco udělat.  I z praktického hlediska.  Mám narvané skříně hadry vel.34 a 36, teď jsem 38. To samozřejmě ve 49 letech není trága, ale nemám co na sebe! A svoje malý hadry miluju a nehodlám se jich vzdát. 

Btw nevěřte tomu, že Vás o číslo menší oblečení tzv. proštíhlí. Ani omylem. Leda zvýrazní to, o čem jste neměly ani tucha, že tam je.

Další nepohodlí spočívá v nadměrné únavě.  Asi to tělo musí zpracovávat spoustu změn a vyčerpává ho to.  Jsem pořád jak vycuclá mátoha. Byla jsem celý život jak tryskomyš, teď jsem jak tryskomyš po úplavici.

Co se týká změn nálad, protivná jak činže jsem od narození :).
Nepociťuji žádné rapidní změny.
A okolí je zvyklé, že  jsem kontinuální pruda.

Suma sumárum:
Není to tak hrozné.
(I proto je název článku Hormonální vlnění a ne hormonální bouře).
Vadí mi ale ta vyčerpanost a tukoukládačka.

Budu ráda za jakékoli zkušenosti všech,  co se v tomto období nalézají/nalézaly nebo i za zprostředkované zkušenosti dcerek od maminek.
Hlavně stran té únavy.
(Pokud byste nechtěly psát veřejně, klidně můžete přes Direct na Instagramu  či na mail akfrankova@gmail.com).

Je na to něco?  Nějaký potravinový doplněk či úprava jídelníčku? (Farmaka neguju). Dík.  Ráda si počtu, jako vždy.

Děkuji,  že  mě čtete. 

Konec  hlášení.

Pusu teta

P. S.: Update: Děkuji za všechny soukromé zprávy, které dosud přišly.