pátek 28. dubna 2017

O temných zákoutích ženské povahy aneb Jak si samy sobě škodíme

Ahoj kamarádi!


Pojďme si zlehka zakontroverznit.

My ženy máme zakořeněny zvláštní charakterové rysy, které se v mužské povaze nevyskytují  (anebo alespoň ne v takové míře).

Nejenže je máme nejspíš už dány do vínku, ale umíme je ještě rozvíjet, podporovat a mnohdy vyšponovat do (zbytečné) krajnosti. A to jak v kladném, tak i v záporném smyslu.

V tomto článku se pověnuji těm záporným.


Je poctivé předeslat, že moje uvažování je spíše mužské.
Jednak jsem se nejspíš jako přímý pragmatik už narodila a jednak  i s ohledem na mou práci moje mozkové závity jedou v mužském módu. Pohybuji se v mužském prostředí  (do jisté míry je to dáno objektivně, do jisté míry to sama preferuji). S muži si v globálu rozumím víc. A zdaleka to není jen tím, že mě baví fotbal, hokej a pivo :).
Píšu to proto, že některým rysům ženského myšlení, chování a vystupování jednoduše nerozumím.  Nechápu důvod  onoho hnacího motoru. 


Nabyla jsem dojmu, že všechny ty záporné atributy ženské povahy se nejvíce projevují ve vztahu mezi ženami navzájem
Že si samy sobě dokážeme znepříjemňovat život.


Dlouhodobým pozorováním jsem si sesumírovala,  že největší potíží je obava z ohrožení konkurencí jinou ženou/ženami, což následně  (častokrát zcela bezdůvodně) vede k preventivním akcím neodpovídajícím situaci.

Možná je pořád zakořeněna pradávná péče o svěřené teritorium a své hnízdo a tlupu (v širším a přeneseném smyslu slova) a z toho plynoucí potřeba bránit, chránit, bojovat,  aniž je ale důvod obrany, ochrany a války dán.

Snažím se najít příčinu, proč jedna žena dokáže tu druhou, třetí, padesátou tak usilovně nesnášet, aniž druhá strana ani nenaznačila, že  by s ní měly či mohly být nějaké potíže.
Ten pocit ohrožení konkurencí bohužel často vede k projevům navenek a nezůstává jen u myšlenkové nesnášenlivosti.

Úkosné pohledy jsou ještě to nejmenší.  I když ženská dokáže jedním pohledem prakticky zabít  (taky to umím a jsem v tom mistryně. Když se mi chce).

Potíž nastane v situaci, kdy se pocit ohrožení konkurencí stává formou žárlivosti, ale ne tou,  kdy jedna žena chce to, co má ta druhá.  Hůř - když se první  obává, že jí druhá sebere to její. 
Chlapa. Práci.  Uznání okolí.  Obdiv.  Vlastně cokoli.


Opačnou, avšak neméně nehezkou, stranou mince je vlezprdelkovství.
Lísání se do přízně jiné ženy s cílem buď ji využít ve vlastní prospěch nebo "získat za kamarádku" tu slavnější, úspěšnější - a pak to dávat na odiv. 
Neupřímné lichocení umí jen ženy.



A pak je tu účelové grupování.
Tvorba ženských skupinek vytvořených primárně z vypočítavosti, v nichž přátelství či pocit sounáležitosti nehrají hlavní roli. Početnější skupina vzniká z důvodu převálcování ostatních žen, vytěsnění, nepřipuštění k příležitosti.  
Nástroji boje jsou zhusta pomluvy, očerňování, hlásání myšlenek nemajících oporu v realitě. 
Navíc personální skladba účelové skupiny se často mění, dle toho, jak se kdo skupině znelíbil.



Vztahovačnost a neunesení připomínek  (které mnohdy nedosahují ani intenzity kritiky) jsou rovněž doménou žen. Mám dojem, že to hodně souvisí se sebevědomím, respektive jeho nedostatkem, jakož i s potřebou bezbřehého obdivu.

Jiný názor pak ta která prezentuje tak, že jí okolí závidí.  Nesmysl.  To jen neunesla, že  ji ostatní nevidí jako neochvějnou královnu.  Namísto,  aby využila jiného názoru ke svému rozvoji nebo i jen zamyšlení, začne kolem sebe kopat a frnět se.


Vztahovačnost ve vztahu k mužům asi známe všechny.
A umíme nevinnou poznámku přetvořit v drama, kdy si vystavíme příběh na zcela jiném základu než byl prvotní impuls. 

Primitivní příklad: Muž řekne: "Dneska ti to sluší". Žena (namísto, aby byla ráda za lichotku) odvětí: "Takže jenom dneska,  jo? A co se ti zas nezdálo včera  (před týdnem/měsícem /rokem/v minulém století)?" 
Nebo muž: "V tomhle vypadáš dobře". Žena: "Dobře?  Takže jako za tři?!  Tobě se člověk taky nezavděčí, furt budeš proti mně něco mít".
Cítíte ten paradox?  A poznáváte se?;)



Další slabinou je,  že  spíše hledáme chyby než bychom vyzdvihly přednosti.
O co je snazší tu druhou za zády setnout  ("Šmarja, vidělas, do čeho se zas navlíkla? ". "Ty jo, ta přibrala snad patnáct kilo". "Proč si zas narvala do podprdy dvoje fusekle?" atd. atp.)  než jí do očí  (bez prdelolezectví viz výše) cokoli pochválit.  Vždy se něco na pochvalu najde a nic to nestojí.  A ta druhá bude mít hezčí den.

Přiznávám, že tuhle drbárnu někdy provozuji taky.  Když ale ony k tomu ty nevkusné kreace z asijských eshopů našich tzv.youtoubových trendsetterek  (haha) přímo vybízí ;).



Jak jsem v úvodu uvedla, prostě si víc sednu s muži než s babami, což jsem si potvrdila i v rámci virtuálního světa.  Ano, našla jsem díky sociální síti  několik holek,  ohledně nichž jsem nesmírně ráda a vděčná, že mi vstoupily i do reálného  života, ale taky jsem musela několik rádobykamarádek od sebe odstřihnout  (z důvodů shora popsaných). Takže se to v průběhu času hezky protřídilo. Dlužno dodat, že trapné sviňárny některých jsem nechala bez odvety, i když bych je dokázala sfouknout jak svíčku.  Ale nějak se mi nechtělo a nechce  zrovna na tohle plýtvat energií a časem.  Tudíž jen zírám s otevřenou pusou, a tak to i zůstane.  Však ony boží mlýny melou.


Co považujete za největší slabinu ženské povahy či chování?  Ráda si počtu, jako vždy.


Děkuji, že mě čtete. 

Konec hlášení. 
Pusu teta


P. S.: V následujícím článku si odpočineme od úvah a dáme si sumážku tří paletek očních stínů. 


(Sako Tatuum, rtěnka Geisha 05 od Diego dalla Palma)

32 komentářů:

  1. Ha a já si myslela, že je to doménou pouze u mladších... :D

    OdpovědětVymazat
  2. V něčem se poznávám. Sama se sebou často bojuju, však víš. Ač taky drbu, podléham slepičárnám, nesnesu křiváctví a lži. A stejně jako ty jsem ve virtuálním světě tohle musela řešit.Ale tady mi chybí ta chlapská složka, moc nad vším dumám a řeším co je evidentně neřešitelné.
    Láďa Přeblaf

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ládiku, však víš, že jsem ráda, že tě mám ve svém reálném životě. (Btw nehas, co tě nepálí a nezachraňuj, co je nezachranitelné. ..jestli mi jako rozumíš :)))

      Vymazat
    2. Já vím, ale proč ta ženská mysl občas dělá a vymýšlí takový kokotiny.....to si říkám posl.13měsíců. Ale jsem ráda, že Vás mám....

      Vymazat
  3. Ahoj Marti! Článek opět vedl k zamyšlení, přestože nad podobnýma kravinama už nepremýšlím. Ač jsem ženou ráda, tak právě tyto čistě ženské povahové rysy mi vadí. Bohužel mám srovnání s kolektivem čistě ženským a pak smíšeným... nu a smíšený kolektiv vede. Bohužel uz jsem dlouhou dobu ve slepičinci, ale záleží ... teď jsem "izolovaná" jen s šéfkou (pragmatik - skvělá) a můžu říct, ze mi to velmi sedí ... Pletichy, závist a falešné rádoby kamarádství není nic pro mě. Působím jako pipinka, ale myšlení mám celkem "mužské", což většinou po čase překvapí 😃 Nevermind... PS: největší můry byly rozvedené, singl nebo nešťastně provdané... toť analýza za těch pár let😘

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Njn. Můry mající problémy s chlapy, to je masakr; )

      Vymazat
  4. Jsem šéfová ryze ženského kolektivu. Navíc jsou to dvě skupiny, respektive dvě oddělení. Napsala jsem tyto dvě věty a zjistila, že se mi vůbec nechce psát co všechno zažívám :-) Nedovedete si představit co dokáží ženy vykouzlit z nevinné poznámky. Nebo když pochválím jednu před druhou z vedlejšího odd., je skoro dívčí válka, protože těm vedle nadržuji. Když jsou fakt hlučné a já poznamenám -holky, ticho léčí-tak se dozvím, že jsem je sprdla na tři doby.....,občas si říkám jestli by to mužský element rozbil. Zaměřily by se na něj a já bych měla klid....možná....chviličku :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Asi jsem z podobného těsta. A co pozoruju tak největší zlo jsou tzv nejlepší kamarádky. Naštěstí jsem nikdy žádnou neměla a nikomu ji dělat nechci. Kamarádky mám z virtuálu převedené do reálu a to mi plně vyhovuje. MTR Daniela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, Danuš, vy máte super severomoravskou větev.

      Vymazat
    2. S tím nemůžu souhlasit. S kamarádkami je to jako s partnerem - buď najdeš ty pravé nebo ne. Já ty svoje mám už skoro 30 let a nikdy mě nezklamaly a vždycky podržely.

      Vymazat
  6. Marti , skvělý článek, přesný popis ženských povah a chování.Jsem taky spíš chlap 😊 a někdy se nestačím divit,co některé ženy dokážou vymyslet a jak dokáží být zlé bez příčiny.Zlatí chlapi 😀.

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, trefa do černého. Jsem taky "chlap"převážně. Ženské pletichy nesnáším. Pracuji taky v ženském kolektivu. Uf, uf...jsem tam trochu mimo, moc se tam nezapojuju, protože proste vím proč. Nicméně přece jen, taky jsem občas drbna, mam rada senzace, ale vím to o sobe a znám míru, dokážu to v sobe zpracovat, abych neškodila, nevznikl trapas atd. Těším se moc na další článek. Krásný vikend teto!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Jitu, užij si volno.

      Vymazat
    2. Marti, rozjela jsem Ti malinko virál. Nasdilela jsem článek do jedné převážně ženské skupiny na FB, která ma 15 tisíc členů. Včera se tam odehrála taková dost nechutnost vyplývající přesně z těch temných ženských stránek. Ve skupině jsem jedním ze správců. Udělali jsme tam trochu čistku tím pádem. Snad se sdílením článku trochu vyčistí ten smradek. Díky.

      Vymazat
    3. Jj, vidím návštěvy z FB :)

      Vymazat
  8. mám ráda fotbal, hokej a pivo jen v létě =D =D =D, takže částečný chlap,kolektiv mám smíšený, ale převážně ženský, pomluvy na mou adresu mě už dávno nechávají chladnou, ale trvalo to :), asi věk, s kamarádkou pokrafeme, to je jasný, jsem ženská, ale mám otevřenou a dost upřímnou hubu a to je "trestné"....pomluvy už dávno beru tak, že se o mě mluví...jee to žiji. Víc mě drtí lidská lhostejnost a hyenismus...a mezi ženskými jí je.....včera jsem se přesvědčila zase a znovu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vime, máme společný zážitek že?

      Vymazat
    2. bohužel....lhostejnost a hyenismus mě zabíjí, jako když v autobuse lidi překračují člověka s epil.záchvatem...nechtějí mít s tím nic společného..i to mám
      za sebou :(

      Vymazat
  9. Tak pod tohle bych se i podepsala!V článku jsem se i našla, jsou to negativa, o kterých vím, že si nesu s sebou z dětství.A těžko se to v dospělosti mění, ale snažím se.
    Musím taky říct, že "děs" jsou ženské kolektivy.Prošla jsem tím ve škole, v práci a byla to katastrofa.A když je k tomu ještě hloupá a zamindrákovaná šéfová, nedá se to vydržet ani kvůli té výplatě. Zlatý mužský kolektiv-nejlepší zkušenost.
    Krásně jsem si početla, mám ráda tento styl psaní.Díky.

    OdpovědětVymazat
  10. Je pravda, že některé prvky tzv. ženské povahy musíme mít snad vrozené, navíc nás formuje jak rodina, tak okolí, zejména kolektiv, ve kterém se nejčastěji pohybujeme. Ať už to byly ty zmíněné pakty na ZŠ dle momentálního kurzu oblíbenosti, různé cvičební spolky nebo pracovní kolektivy... Ach jo, ani se mi nechce vzpomínat. Chlapi většinou nechápou, pletichaření a překrucování, které ženská dokáže dovést k dokonalosti, je jim fakt cizí. Na domácí půdě také umím moc hezky z maličkosti vykonstruovat drama jak na divadle, ale nakonec to přebije léta prověřený smysl pro humor a je po scéně 😁 Nicméně je fakt, že temné stránky některých žen fakt jako legrace nejsou!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domácí divadélko :)). Jj, některé z ženských negativních vlastností u některých žen jsou na zabití.

      Vymazat
  11. Nejhorší je ta ženská vztahovačnost a pomlouvačnost. Musím zaťukat, že na kolektiv v práci mám docela štěstí, byť jsou to spíš ženy, jinak kolem sebe mám skutečné kamarádky, no a ty ostatní mi můžou víš co :) Pěkný článek, jo a asi jsem taky trochu chlap...

    OdpovědětVymazat
  12. Nuž, mám to tiež podobné. Vždy som si s mužským pohlavím rozumela viac ako so ženským (a oni to voči mne cítia tiež tak), drby nešírim (a tým pádom sa ku mne ani nedostávajú a ja som ochudobnená o mnohé zážitky :))) ), som dosť pragmatická a priama (nuž, právo sa v krvi prejaví vždy).
    Ale pod jednu vec, Tebou uvedenú ako nie veľmi vhodnú, sa podpíšem. A to, že, keď na to reálne prišlo, som si zubami nechtami bránila to svoje, hlava nehlava.
    Nemusím ti ani hovoriť / písať, že som týmto správaním bola vždy "divná", tak trochu mimo všetkých dievčenských krúžkov :))).

    OdpovědětVymazat
  13. Jejda, ženy dokážou být mrchy a to je fakt. Intrikování ve skupinkách, hledání problémů i tam, kde nejsou, otravování života všem kolem, stavění se do role té věčně ublížené...I když těch fajn bab, které jsem v životě potkala, je dost a za každou moc děkuji. I za Ty, které mým životem jen tak prolétly a zpětně si uvědomuji, že to bylo často v době, kdy jsem to opravdu potřebovala. A paradoxně musím konstatovat, že největší drbnou, kterou jsem kdy potkala,byl chlap 😉

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  15. I muzu drbou, ale zeny dokazou byt opravdu mrchy.Co se týče mě, tak se mi stavalo,ze se necham strhnout „davem" a sama se pristihla u toho,ze ja osobne vuci dane osobe nic nemam, ale drala jsem stejne a nekdy me to pak mrzelo,ze ikdyz se s danou osobou nemusime,tak nemam důvod drbat. Diky sve povaze mam problem zapadat do zenskych kolektivu, holky i mi zavidi vzhled, ikdyz si myslim,ze ja zrovna nic extra nejsem,jsem chytra, technicky tip,ale i muzi mi to davaji najevo a ony na to prostě zarli... I ja si vic rozumim s muzi, uz i diky tomu,ze jsem vyrostla s dvema bratry a od 10 let jsem se pohybovala v chlapecke partě, kde byli jen 3 holky. Na tohle mam hezke vzpominky ;)

    OdpovědětVymazat
  16. Já osobně si teda myslím, že spousta žen si škodí tím, že prostě přenechává spoustu zodpovědnosti na muže. Třeba malování. Lepicí páska, trocha barvy a můžete si vymalovat sami. Jasně, možná to bude piplačka a možná vám to zabere víc času. Ale když přijdete do obchodu, tak vám velmi ochotně poradí. :)

    OdpovědětVymazat