úterý 31. ledna 2017

Můj zběsilý leden aneb Co mělo původně být novoročním úklidem v duši (a nebylo)

Ahoj kamarádi!


Jakkoli si nikdy nedávám novoroční předsevzetí, přeci jen ve mně obvykle závěr uplynulého roku a vstup do toho dalšího vyvolává určitý pocit bilančního mezníku, kdy se člověk tak nějak chce niterně zastavit a popřemýšlet si o různých aspektech svého života - minulého,  současného i budoucího.


Nejsem zvyklá moc plánovat na dlouhou dobu dopředu  (jednak mám k plánování obecně odpor, páč jsem zažila RVHP - mlaďoši si vygůglí :)), jednak se dějí i věci neovlivnitelné, které prostě přicházejí,  připravit se na ně nebo je eliminovat nelze, takže se s nimi člověk musí poprat až v reálném čase.


Jsem poměrně akční žena činu, takže věci, které ovlivnitelné konáním jsou,  udělám či začnu řešit hned a nečekám na časové mezníky typu "od pondělka/od příštího měsíce/od nového roku".


Přesto však  ve mně vstup do dalšího roku vyvolává určitou potřebu změn - myslím tím změny u sebe.  Změny, o nichž si myslím, že mi budou k užitku.  
Zároveň hodlám pokračovat ve vyjetých kolejích tam, kde mi to vyhovuje.



Původně byl můj záměr tohoto článku poněkud jiný.


Zamýšlela jsem počátkem ledna sepsat v duchu předchozího odstavce pár bodů o situacích, které hodlám nebo toužím transformovat, stejně tak o těch, kde setrvám na stávajících pozicích.



Leč teta míní, život mění.


Rozhodil mi sandál už prosinec
Jednak jsem měla odpornou chřipku, která mě na prakticky dva týdny zcela vyřadila z provozu, tudíž jsem hrnula jak hovnivál bambilion restů do období po Silvestru  (a navzdory touze nejít mezi svátky do kanclu jsem tam musela).


Za další přišly nepříznivé zprávy, které ovlivnily chod rodiny a do budoucna ještě ovlivní. 
A protože dle Murphyho zákonů, co se může po..., to se taky po.... (a nejlépe hromadně a v kontinuální vlně), padl za vlast jeden z mých dlouhodobých cílů - postupně omezovat práci, jak se o to pomalými krůčky snažím zhruba sedm osm let  (od doby, co jsem se zbavila hypošky).


Chci chodit do práce jako běžní lidé,  prostě na osm hodin denně.  A ne na těch 11, jak to znám z minula a jak se to vyjevilo po celý leden tohoto roku. Na to už nemám ani zdraví, ani motivaci a vlastně ani chuť. 
Bohužel v mojí práci se to občas vyjeví tak, že je to prostě totální hoňka.

Teď to nešlo jinak  (a naštěstí dnes byla urputná snaha korunována úspěchem).
Leden byl opravdu výživný


Takže pro pracovní blázinec a všechny ostatní problémy okolo vůbec nemá cenu vypisovat  po ponejprve zamýšlenou náplň tohoto článku.


Zároveň jsem logicky zanedbávala i blog.
Je to koníček, tudíž o nic nejde - respektive, abych si trapně nelhala do kapsy, mně vlastně jde: o ukojení svého nechutného perfektionismu, s nímž hodlám rovněž zatočit.
Takže když jsem neměla čas  (ani elán) do psaní, nebyla jsem vnitřně v pohodě.  Protože mám nějakým způsobem rozpracováno 8 článků, nebyla jsem je schopna dokončit a děsně mě to štve  (a to by rozhodně nemělo).


Tudíž nakonec tento článek píšu, byť ve zcela jiné podobě, už jen proto, že nejsem žádná superžena, jsem si vědoma nedostatků, které mi zbytečně otravují žití a za které si mohu sama. 


"Plán zněl jasně": utlumovat robotu, víc si užívat života  a neúkolovat sama sebe a nestát nad sebou jak dráb.

Pak jsou tu ty ostatní věci, ničím neovlivnitelné, na boj s nimiž ale člověk bude potřebovat zásobu energie. Konkrétní logicky nebudu, berte to prosím jako zachování soukromí, protože se to netýká jen mě. Mohu však říct, že největší sviňa je čekání.  Hned následované nejistotou.  A vstup do února nebude o nic veselejší, ba právě naopak. 


Jak to máte Vy s novoročními předsevzetími či záměry a jejich realizací? Ráda si počtu, jako vždy. 


Děkuji, že mě čtete. 

Konec hlášení. 
Pusu teta 


P. S.: Vbrzku bude komplexní článek z HE série (tentokrát o značce a množství produktů Lancôme), recenzní sumážka paletky By Terry, parfémový článek o vůních EL, další Vlasopost, další produkty Filorga, celkový článek o L'Occitane  (stálice plus ano/ne) a mnoho dalšího. 


Omlouvám se, že jsem nestačila odpovědět na všechny komentáře.  Dohledám a napravím. Až to půjde :). 


Zároveň dodávám, že s tímto článkem nejsem osobně stoprocentně spoko. A přesto ho postnu; ), ať ten perfekcionismus dostane trochu na prdku.

Pa

34 komentářů:

  1. Ahoj, ať jste všichni zdraví a to omezování práce ať se ti daří. Netřeba být ani perfektní, ani věcně k dispozici pro celý svět... ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Já to už uměla, ale nějak se to v tom lednu zvrtlo :)

      Vymazat
  2. Marti, tvé články mám moc ráda... snad se ti podaří omezit práci (aspoň na tu 8) at mas chuť a sílu na jiné věci ... a k čekání ti mohu z vlastní zkušenosti říct, je někdy delší než by mělo... týden po exstirpaci uzliny mi připadal jako měsíc... Měj se hezky a věř, bude líp!✊🏻🍀😘

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Teto, přeji hodně sil a ať vše dobře dopadne! A vnitřnímu drábovi dej dovolenou rozkazem, to by bylo, aby tě neposlechl ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)). Dráb už byl pár let pod kontrolou a zas vystrčil drápky, zmetek jeden:)

      Vymazat
  4. Marti,děkuju za další prima článek,mám je ráda, nutí mně přemýšlet.. i když ty kosmetické taky "žeru".Držím palce, ať všechno dobře dopadne, máš pravdu, že čekání a nejistota jsou hnus. A přeju ti, aby se ti povedlo zkrátit pracovní dobu na "normální". Mám kamarádku, která byla taky v práci víc jak doma, je fyzioterapeutka a je dobrá, takže má velkou klientelu, pořád se jí nedařilo to nějak zkorigovat, až dopadla tak, že má z těch lidí a z práce syndrom vyhoření a dostala antidepresiva. Tím nemyslím,že by si měla dopadnout taky tak, jen že je důležité si udělat čas na sebe a dělat věci kvůli sobě. Držím palce a určitě bude líp 😘🍀🍀🌹🌹

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už to uměla eliminovat, nicméně leden mě zas hodil zpátky. V mojí práci si na syndrom vyhoření musím dávat extra pozor stejně jako moji kolegové a kolegyně.

      Vymazat
  5. Ahoj,
    ja ti len chcem napisat, ze velmi rada chodim k tebe na blog aj na instagram. Bavis ma a dufam, ze to dobre, co si odnasam z tvojich clankov sa ti aj spatne vracia vo forme pozitivnej energie. Zelam ti vsetko dobre.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Marti,
    až doposiaľ sa mi darilo nedávať si žiadne novoročné predsavzatia, nebolo treba. Nepijem, nefajčím, stravujem sa vcelku zdravo.
    ALE, v novembri minulého roku som dostala od života takú veľkú facku, ktorá bola ešte aj nečakaná, a všetko je zrazu inak.
    Takže, áno, tento rok som začala s predsavzatím, venovať sa viac sama sebe a svojim potrebám, venovať sa viac manželovi a nášmu vzťahu (predsa, po 21 rokoch treba ...) a byť pokojnejšia a nie permanentne vystresovaná.
    Uvidíme ako sa mi to podarí ....
    Dúfam, že aj tebe sa podarí minimálne 8-hodinový pracovný deň.

    OdpovědětVymazat
  7. Milá teto, moc ráda čtu Tvoje články. Možná více ty nekosmetické než kosmetické. Je v nich moudrost, láska k životu a nadhled. Moc držím palce, ať je to co je to, hlavně až to ma dobrý konec. Předsevzetí si nedávám, ale též bilancuji. Vlastně si dávám nějaké cíle, mety...on tomu každy říká jinak. Chci víc číst a odpočívat, chci udělat shyb na hrazdě a ubehnout 10 km. Taky chci víc psát na blog...přesně vím o čem píšeš. Moc mě to baví, mám taky asi 3 články rozpracované, též jsem perfekcionista, ale někdy holt jdu raději brzy spát.Rok 2016 byl pro mě zlomovy, hodně věci se změnilo a hodně věci jsem si uvědomila a snad jsem konečně (ano ve 43 letech) zjistila co vlastně chci. Jeste jednou držím palce ve všem a těším se na další články a posty

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc a ať se Tě drží dobrý směr životní plavby!

      Vymazat
  8. Marti, nechci zlehcovat tvoji zřejmě opravdu vážnou životní situaci a skutečně ti preju, ať se vše v dobré obrátí, ale jsou mezi námi také lidé, kteří by sakra potřebovali svého vnitřního drába probudit. Bohužel mezi ně patřím a je mi stydno za svoje lemplovství. Takže prozmenu řeším, jak se vypořádat s dlouhotrvající letargii, protože mi téměř veškeré konání připadá jako sisyfovska práce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Danus...a konzultovala jste to s nekym? On to prave muže byt syndrom vyhoření nebo i počínající deprese. Tu dlouhodobou letargii bych taky prave nezlehčovala. Znám to....u mě to byl "naštěstí jen" syndrom vyhoření, ale stejně to byl fuj hnus

      Vymazat
    2. Jitko, ja jsem zřejmě vyhořela jako matka na rodičovské "dovolené".

      Vymazat
    3. No i to je možné. Některé tu MD prostě nedáváme...proto jsem mazala hned do práce. A za 7 let vyhořela tam. Si nevyberete :-):-) Někdy je potřeba prostě pořádně překopat hlavu, od základů. To většinou zafunguje. Je to těžká práce, zažila jsem to...ale vyplatí se. Držím palce.

      Vymazat
    4. Já se vylemplit umím dost slušně :)

      Vymazat
  9. Marti, hezky a upřímně napsáno. Já bilancuji, ale předsevzetí si nedávám, vím, co bych měla a co chtěla, někdy to vyjde někdy ne...A naprosto souhlasím, nejistota je děsná, stejně jako mít o někoho strach...A nezbývá, než věřit, že všechno dobře dopadne... Prostě si jinou variantu nepřipouštět. Dnes jsem takto uklidňovala kamarádku, která čeká na výsledky biopsie...A v mém okolí není jediná...Je teď nějaké divné období, ale ono se to zlomí...A to si všichni oddychneme 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Divný období. Tak vydržet! Co se dá dělat.

      Vymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Marti, moc na vás myslím a držím palce.
    A co se týká přecevzetí... nikdy jsme si žádné nedávala, spíš se už nějak od vánoc snažím víc hlídat. Lońský rok byl všelijaký,že jsme neúmyslně zhudla o velikost a měla co dělat sama se sebou. Teď si snažím nejen udržet váhu,ale držet se toho a těch co mám ráda. A to,co to všechno způsobilo si nepouštět k tělu. Někdy je to dost těžký,ale snažím se :-). Ale jedno předsevzetí jsem si vlastně přece jen dala - sednout si častěji ke stroji a zase si šít jen tak pro radost. Zrovna nedávno jsme to s kolegyněmi ve specce probíraly,že najít si přiměřený relax po práci,kde člověk má zápřah psychický i fyzický zároveň a pořád, je trochu problém.
    a DÍKY ZA KRÁSNÉ ČLÁNKY NA BLOGU A INSPIRACI NA IG

    OdpovědětVymazat
  12. Marti, moc držím pěsti ať všechno dobře dopadne a je zas dobře! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc. Dnešek je zatím v duchu malého, leč důležitého pokroku.

      Vymazat
  13. Marti, držím pěsti ať se vše vyvíjí jak nejlíp to půjde a ať to zvládneš! Na články se těším, ale ráda si na ně počkám ;)

    OdpovědětVymazat
  14. Marti to je super článek, dost jsem se v něm našla, jednak s tím perfekcionismem, protože ten opravdu člověku příliš neslouží, když je přehnaný, a jednak s tím že nejhorší je nejistota, to podepisuju a bohužel pro nás je únor taky období čekání... Držím moc palce a myslím na vás!! I.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uf, taky něco? Co je to za období. ... Držím palce. My už aspoň dnes máme stěhování z JIPky na normální pokoj. Takže jeden krůček lepší cesty. Teď to bylo hrozný.

      Vymazat
  15. Marti, držím pěsti, ať je vše rychle co nejlepší. V rámci možností samozřejmě. Já jsem si předsevzetí rázně zakázala. Už jsem asi vyrostla z takových malicherností jako do konce května zhubnu 35647 kg, atd. Když něco chci, tak to prostě udělám. Nebo se aspoň snažím! I to se počítá. Plánování mi taky nejde. Ale. Chci v tomto roce dokázat několik věcí. Přečíst co nejvíce knih, "zabydlet" se v nové práci a tak trošku nezanedbávat blog :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce a přeji co nejsnazší zabydlovačku a hezké knižní zážitky :).

      Vymazat
  16. Já už z dřívějších postů na ig cítila, že se něco stalo a děje, ale nezjistuju,nechci a plně respektuju soukromí tve a tvých nejbližších. Ač se člověk snaží být silný,jsou chvíle kdy to neni jednoduché. Preji hodně sil do všeho co tě a vlastně nás všechny čeká. Tak ráda bych tě objala a řekla, ze vše bude zase dobré a nebo aspoň o píď lepší. Držte se Marti ❤

    OdpovědětVymazat