pátek 27. listopadu 2015

Jak se ze mě stala #charleyovateta aneb rok do stříbrné svatby

Ahoj kamarádi!

Když už z minulých dvou článků víte o mých kosmetických láskách k EL a Clinique trvajících druhé desetiletí, nelze opomenout ani lásku životní trvající bezmála desetiletí tři.
Svá zásadní životní rozhodnutí dělám na první dobrou instinktem - zcela intuitivně. Musí tam být takové "cvrnk", okamžitý impuls, který vám dá na vědomí, že  není jiné cesty.
Nejinak tomu bylo s Charliem.

Ale i s bydlením  (viděla jsem obrázek rozestavěného domu v realitním letáku na pumpě cestou z výletu o velikosti tak dva na tři centimetry a věděla jsem, že tam budu bydlet. Druhý den jsem už byla u developera a dnes je to deset let, co na vybraném místě žijeme).
Stejně tomu bylo i v případě mé první samostatné kanceláře, když jsem se trhla od kolegů. 
A tak je to u mě se vším.  Jak bych moc zvažovala, je to špatně a výsledkem bude v nejlepším případě upocený kompromis.


Charlie je o necelý rok starší, chodili jsme spolu do ročníku na právech na UK.

Zkraje prváku na podzim 1987 jsem si ho poprvé více všimla (i když jsem ho předtím ve škole již zaregistrovala). 

Stála jsem se spolužačkou nahoře před vchodem do metra Staroměstská v Kaprově ulici a on nás ještě s nějakým spolužákem minul a kráčel po schodech na krtka.  Přesně vím, co jsem kamarádce tehdy řekla: "Toho chci.  Ten bude můj.  I když má velkej zadek".

Nikterak jsem netlačila na pilu  (což se mi v životě mnohokrát vyplatilo), beztak jsem tehdy s někým chodila a on měl taky jakousi krasotinku.

Před vánoci 1987 jsme se náhodou sešli na mejdanu, oba již rozešlí. Proběhly lehké techtle  (na mechtle pochopitelně nedošlo) s tím, že se uvidíme po zkouškovém ve škole a nechali to otevřené.

6.1.1988 jsem skládala svou první ústní zkoušku na právech, bylo to dlouhé a úmorné, tudíž jsem se po návratu domů těšila akorát tak na vanu. Jenže mi zavolala kamarádka, ať jdu s ní večer do Adrie na diskotéku.  Nechtělo se mi, leč umluvila mě  (měla nějaké vztahové potíže a potřebovala vrbu).

Tak jsem šla. Asi po hodině jsem byla kamarádkou vyslána, abych tomu jejímu výlupkovi domluvila na baru.  Tak tam stojím, hučím mu do hlavy a najednou cítím, že mě někdo obchází, krouží kolem.

Hle, nečekán, nezván - Charlie. 
Byl tam s bývalými spolužáky z gymplu, taky měl ten den zkoušku  (jinou)  a taky se mu nikam nechtělo.
Náhoda?  Osud?
A od tohoto data jsme spolu. V lednu tomu bude 28 let.


Vzali jsme se po necelých 4 letech poté, co jsme dokončili školu, a to 15.11.1991 (síla, co. Za  rok stříbrnka).

V roce 1992 šel Charlie na vojnu, probulela jsem celý přijímač, když jsme se nemohli měsíc vidět ani za zamčenou bránou. 
I když šly fámy, že dávají brancům do čaje brom,  tak to nesedí.  Otěhotněla jsem při nějakém opuštáku a syn se narodil měsíc po jeho návratu ze služeb vlasti v lednu 1993.

Manželství je především práce, v podstatě těžká dřina.  Jak by se na tom nemakalo, šlo by to do kopru.

Recept, návod ani manuál na použití bohužel neexistuje.  

S oblibou říkám, že musí platit zásada tří T: trpělivost - tolerance - tišící tekutiny  (v pořadí dle potřeby).

Zažili jsme spoustu životních facek, oba zvláště ve zdravotní oblasti.  V takových situacích je nezbytná podpora a právě ona tolerance, jakkoli je to někdy těžké až neunesitelné.


Asi před dvěma lety mi při nějakém výročí řekl, že jsem sympatická a vtipná. 
Trochu jsem se nafrněla, neb bych v takové chvíli chtěla nejspíš slyšet, že mě miluje, ale pak mi došlo, že je to vlastně paráda.  Že to znamená, že je se mnou rád a nenudím ho.


V takto dlouhodobém vztahu pokládám za nejdůležitější, že jsme si navzájem nejlepšími přáteli a důvěrníky. Že nám nevadí spolu mlčet. 

A jako v jakémkoli vztahu nebo konání je velmi podstatná svoboda. Možnost volně dýchat a "nevlastnit".


Byť jsme odlišné povahy (zbrklý netrpělivec versus hrdý rozvážlivec), v zásadních životních názorech jsme v přirozené shodě. 

Oba jsme možná až extrémní nežárlivci. Pro ilustraci -  já stále říkám  (i když pochopitelně v nadsázce): "Dveře ode mě máš stále dokořán". A Charlie ondy, když mi kamarád oslavenec při tanci dosti sahal na zadek a já kvůli tomu ukončila taneční kreace předčasně, pravil: "Nebuď taková netýkavka".

Samozřejmě Vám nebudu mazat včelí produkt kolem rtěnek, jsou situace, kdy by zasloužil vzít jakoukoli nádobou na vaření po lebce,  nicméně tento vztah a vychování mého syna jsou dvě nejzásadnější věci, na které jsem ve svém životě hrdá.

Děkuji,  že mě čtete.

Konec hlášení. 
Pusu teta.



56 komentářů:

  1. Martinko, strašně ráda čtu Vaše články. Všechny! Jste prostě BOŽÍ!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavli, moc si toho vážím. (Prosím tykačku, jo? )

      Vymazat
  2. Tak to jste pekna dvojka :-) . Musite mit doma o zabavu postarano ;-). Preju vam at vam to dal klape a jste stale naladeni na stejnou notu :-* . Jo a Teto, co treba tema dalsiho clanku...zazitky z Tveho studia? To by me hoooodne zajimalo. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Studium? To je miliarda let....popřemýšlím, jak to uchopit :)

      Vymazat
  3. Marti, piš dále! Tvé články jsou čtivé a moc hezké. Tento mě až dojal, pt dnes je manželství opravdu vzácnost. Moc hezké!

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Nezůstalo, nekecala (oko suché). Gratuluji a díky za čtivo, těším se na další...

    OdpovědětVymazat
  6. Na ty fotce jsi megakus....Chce se mi napsat neco prisprostleho, Zidkarskeho,ale ne :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Moc příjemné čtení, možná je to počasím či ženskými hormony, ale zalekli se mi ocicka:) jeste mnoho společných let:-) přeji

    OdpovědětVymazat
  8. Krásně jsi to napsala. Ty začátky vztahu jsou vždycky tak zajímavé ;-) Musí vám být spolu i teď dobře, to je jasný. Taky jsem s mužem od prváku na VŠ, letos to bude "jen" 17 let.

    OdpovědětVymazat
  9. To je taaaak krásné❤ jsem z toho celá rozněžnělá a přeju si, teda vám přeju, aby vám to takhle spolu vydrželo až do #smrtismrťoucí❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  10. Krásné Martinko :-). Gratuluji.
    Já jsem přesně po 20-ti letech rozvedená. Hrozně mě to mrzí, chtěla jsem to navždy :´(. Jenomže stával se postupem času ze mě člověk jakým jsem být nechtěla, měla jsem pocit, že na tom vztahu dřu sama a došly mi síly.
    Přeji krásný víkend :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je potřeba se nadechnout a jít dál, když to není funkční. Přeji hodně síly a energie.

      Vymazat
  11. Marti v dnešní na vztahy blbé době obdivují páry, které vydrží spolu aspon 10 let. U vás je to společné číslo krásné! Moc vám držím palce a jen tak dal!

    OdpovědětVymazat
  12. Líbí se mi tenhle blog, velice pohodové a vtipné čtení a zajímavé články o kosmetice od "dospělé" ženy, která ví o čem píše.Respekt před délkou vztahu, je hezké vidět, že to někomu klape. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Snad tě to tady bude bavit i dál.

      Vymazat
  13. Martino, jste bozi, pisete skvele a ja vas zeru ;-) Drzim vam palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, vážím si toho (a prosím tykačku, jo? )

      Vymazat
  14. Fakt dost dobrý. Hlavně jsem ráda, že jsi opět zpřístupnila svůj instagram. Je to velká inspirace. Díky.

    OdpovědětVymazat
  15. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  16. Až jsem se dojala, je hezké dnes vidět vztah, který drží. Lidi si moc ne uvědomuji to, že je potřeba ta práce a potom to tak dopadá, že spolu nikdo nevydrží, protože mít se rád nestačí. No, ale nebudu negativní. Článek se moc příjemně četl. Těším se na další, skoro o čemkoliv. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, vynasnažím se, aby to tady bylo čtivé.

      Vymazat
  17. Úžasný článek.. a mimo od tématu - na to dobu jsi nádherně namalovaná:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ó, moc děkuji. Vlastnoruční omítka s minimem matroše. V pochybné kvalitě :)

      Vymazat
  18. Je to vidět, že jste spolu rádi, jste krásný pár :)

    OdpovědětVymazat
  19. Krásný článek... Co víc dodat ;-)

    OdpovědětVymazat
  20. Bezva článek, ať vám to vydrží aspoň do diamantový svatby :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík ♡ (no, na Diamantovku již budeme nejspíš v instantním stavu).

      Vymazat
  21. díky za nahlédnutí do osobního života..., přeji Marti jen to nej...

    OdpovědětVymazat
  22. Musíte mít pěkný vztah :) (i když samozřejmě, že to u každého občas skřípne, ale nikdo nejsme dokonalý). Věřím, že rozhodování, hned, nějakou intuicí končí převážně lépe než - sepíšeme si seznam, uděláme 20x pro a proti, obvoláme všechny známé, hodíme si mincí atd. Přeji vám ještě mnoho dalších krásných a hrdých let spolu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkujeme. A omlouvám se za pozdní reakci.

      Vymazat
  23. Martino, tak tenhle clanek me opravdu dostal! Preju dalsi spokojena leta s Charliem a inspiruju se, my budeme mit v dubnu teprve rok od svatby

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přeji hodně štěstí! A moc děkuji, přičemž se zároveň omlouvám za pozdní reakci.

      Vymazat
  24. jooo, jooo! Taky mě ten článek vzal, jsem dojatá! Hned jsem si opět uvědomila, jak jsem ráda, co mám ... na vztahu se musí pracovat neustále! Díky za článek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, je to tak. Navíc ti chlapi jsou tak těžko opracovatelný matroš :))

      Vymazat
  25. To bolo krasne! Uryvky som citala svojmu muzovi nahlas - cestina vie veci niekedy krasne vystihnut. Prajem vela dalsich rokov.

    OdpovědětVymazat
  26. To bolo krasne! Uryvky som citala svojmu muzovi nahlas - cestina vie veci niekedy krasne vystihnut. Prajem vela dalsich rokov.

    OdpovědětVymazat
  27. Pri čítaní tohto článku som mala pocit, že čítam o sebe :)).
    Tiež sme s manželom na seba narazili v prvom ročníku na práve (obaja z toho istého mesta, z tej istej školy, on na gympli o 1 rok vyššie), najprv kamaráti, a potom hneď spolu, obom nám naraz došlo, že sme pre seba stvorení :))) - tiež na škole.
    Len to dieťa (prvé) prišlo až 3 roky po svadbe, ktorá bola po skončení vojenčiny.
    Sme spolu oproti Vám krátko, len 20 rokov :))). S papierom len 15 :)). To asi nemá žiadne pomenovanie :((.

    OdpovědětVymazat