pondělí 22. srpna 2016

Zaměstnanec či OSVČ? Aneb PRO a PROTI ( tak trochu z pohledu ženy a matky)

Ahoj kamarádi! 


Dnešní úvaha je psána na popud Míši @miss_zum.

Tento příspěvek do jisté míry volně navazuje na článek "Mateřství a kariéra aneb Lze najít symbiózu?ZDE a jedná se o téma poměrně obtížněji uchopitelné, neboť obsahuje tolik subjektivních proměnných, že lze velmi těžko zobecnit.


O určité "zobecnění" se přesto pokusím, jinak by to byl nepřínosný  osobní výlev bez jakéhokoli sdělení, a to by se mi ani nechtělo psát. 
Předesílám, že já mám sama u sebe jasno. A za další - moje povolání je přeci jen specifické ve vztahu k širokému a různorodému spektru činností ostatních OSVČ   (výkon advokacie stojí mimo živnostenský zákon, je upraven speciálními předpisy, vyžaduje zvláštní vzdělání a zkoušky).

Začala jsem po škole jako zaměstnanec, pokračovala tak chvilku po mateřské a poté šla koncipovat  (kde je to rovněž na zaměstnanecké bázi, a to povinně, jako jeden z předpokladů moci jít k advokátním zkouškám).

Že jsem se nestala OSVČ hned po škole, má prozaický důvod - na začátku divokých devadesátých let a s jasným cílem být mladou matkou, to postrádalo logický smysl. 
Nebyla jsem zaměstnána extra dlouho, brala jsem to víceméně jako kompromis.
S odstupem času mohu zhodnotit, co mi na postavení zaměstnance nevyhovovalo (a nezahrnuji v to koncipientská léta):
- nadmíra interní "činnosti" aka "nepotřebujeme zákazníky, odběratele, partnery...zabavíme se sami". Mám tím na mysli určitou neproduktivitu či z mého pohledu produktivitu zbytečnou, která zaměstnavateli v důsledku užitek nepřinese  (zbytečné tlachy na poradách, oběžníky o ničem, hlášení a reporty o bezvýznamných záležitostech a podobně);
- intriky v kolektivu - mnoho bab pohromadě = skupinkování, pomluvy, trapné hašteření (to nesnáším);
- příliš ambiciózní muži bez talentu, vzdělání a přirozené autority (někteří, samozřejmě ne všichni) - takoví ti Napoleonci, co jsou zřejmě doma pod bičem otrokářky, tak si musí nahnat ego jinde;
- stejný, ne-li horší, výdělek jako ostatní bez ohledu na mnohem vyšší pracovní výkon = důsledek intrikaření a mnohdy i ješitného pocitu ohrožení nadřízeného od výkonného podřízeného (což je v důsledku pochopitelně zaměstnavateli ku škodě, neboť zahnívání jest brzdou pokroku). Tomuto jevu obecně říkám Syndrom Bezdíkov (via film o Básnících: "Štěpánku, přeci Tě nemůžou vyhodit." "Ne, maminko, ale mohou mě doporučit jako nejlepšího").

Výhody zaměstnaneckého statusu lze pojmout asi takto: 
- (do jisté míry) jistota
- dlouhá dovolená (a placená!)
- benefity různého typu 
- zvyšování kvalifikace a dovedností na náklady zaměstnavatele
- nemocenská
- limitovaná odpovědnost,  a to nejen za škodu (vyjma hmotky), a to i obecně za samotné výsledky práce. 

Všechny tyto výhody zaměstnanců se zrcadlově překlápí v nevýhody OSVČ, kde je to přesně naopak. A nemyslím tím jen ručení celým majetkem  (v mém povolání je navíc povinné pojištění, a vzhledem k rozsahu mojí práce nutnost se ještě připojistit, což stojí raketu). Myslím tím i globální vyšší odpovědnost za výsledek.  Dále pak nezajištění pracovních podmínek a pracovního prostředí třetí osobou  (zaměstnanec přijde do práce,  kde se svítí, topí, teče voda, funguje mu počítač i tiskárna, je v ní toner i papír atd.  A když něco z toho nefunguje, není to primárně jeho potíž).

Výhodou pro OSVČ je z mého pohledu hlavně svoboda ve smyslu volné a samostatné organizace svého pracovního života  (což je však vykoupeno množstvím povinností a omezení s tím souvisejících).
S nadsázkou říkám, že jsem si "koupila svobodu, abych mohla děsit lidi za peníze". Provoz je nákladný a vzhledem k neustále se zhoršujícím podmínkám pro podnikání čím dál nákladnější.  Letos zkraje roku jsem měla velkou a akutní krizi, když ještě navíc přišla povinnost kontrolního hlášení.  To už pokládám za mentální  dno výplodů volených zástupců a exekutivy  (mám snad v podstatě práskat vlastní klienty?  To je v příkrém rozporu se základním posláním i koneckonců zákonnou charakteristikou smyslu a účelu mojí práce). Všechny tyto podnikatelské "libůstky" však ponechám stranou, překračují rámec tohoto článku i zaměření blogu a navíc vždy, kdy si na to vzpomenu, chytne mě zuřivá nálada a zároveň velmi rychle mizí pracovní motivace. Tudíž konec fňukání na toto téma. 

Další výhodou pro OSVČ je rozvrstvení pracovního času dle vlastní úvahy a potřeb (konkrétně v mojí práci toto do jisté míry padá, a to z důvodu nařízených jednání, ať už soudních či jiných, z důvodu lhůt atd.).
Pominu-li specifika mého povolání, pak tato výhoda je velkým bonusem právě pro matky malých dětí. Například účetní v pohodě může dělat svou práci třeba až děti usnou a není vázána na fixní pracovní dobu a úprk  do školky či družiny (protože otvírací doby většinou nekorespondují  s koncem běžné pracovní doby).
Zrovna tato věc by v dnešní době při možnostech informačních technologií nemusela být na překážku ani maminkám v zaměstnaneckém poměru, kdyby se více užívalo zkrácené pracovní doby, pružné pracovní doby, sdílených pracovních míst a podobně. To je ovšem taky na jinou debatu. A na sundání klapek z očí všem na MPSV.

Jak matka v zaměstnaneckém poměru, tak i matka OSVČ bude mít vždy problém s pokrytím všemožných prázdnin, státních svátků spojených s ředitelskými volny a podobně.
Navíc většina OSVČ - tedy aspoň těch, o nichž vím - nikdy nečerpá tak dlouhou dovolenou jako zaměstnanci. Složenky se neptají, klienti a zákazníci rovněž ne.

Nepřísluší mi nikomu "vnutit" ten či onen status a hlavně - ani to neumím.
A nadto si myslím, že je to vždy o kompromisu.
U sebe jsem si zatím jistá, že můj současný profesní život jako OSVČ mi stále přináší více výhod než nevýhod (i při skřípění zubů a lomení rukama). Jestli to tak bude navždy, tvrdit nebudu, protože mě životní zkušenost naučila, že nic nemusí být napořád.

A jak to máte Vy? Co Vám na Vašem pracovním statusu vyhovuje a co naopak nemůžete vystát? Plánujete změny? Ráda si počtu, jako vždy.

Děkuji, že mě čtete.
Konec hlášení.
Pusu teta

P.S.: Toto je jubilejní stý příspěvek na mém blogu. Děkuji Vám za přízeň, vážím si toho.

19 komentářů:

  1. Marti, ješte bych zmínila u zaměstnance zázemí - vybavený kancl, pt manzel teď lije do vybavení (nábytek, trezoru atd. dost peněz). Jako matce zaměstnané ve státním sektoru nechybí zhola nic, jako OSVČ bych se třemi paragrafy ročně asi pohořela. Za to manželovi závidím svobodu jakou přes pracovní den má! Ale rozhodne bych neměnila😊 Hezky sepsáno!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a babské hašteření mírně řečeno mě leze krkem, bohužel to tak v ženském kolektivu je :(

      Vymazat
    2. Péťo, přesně tohle tam v podstatě mám, o tom zázemí zajištěném a zaplaceném zaměstnavatelem. Kdo sám nepodniká, vůbec si nemůže uvědomit, kolik to stojí.

      Vymazat
  2. Ja byla OSVČ z donuceni. Jako se to ted dela. Naoko zamestnanec, aby za me zamestnavatel nemusel platit odvody. Dovolena zadna, nemocenska zadna. Kdyz vysel svatek na pracovni den, byli jsme nastvani hned o jeden min na vyplatu. Vedela jsem, ze to takhle nechci, hledala jsem praci jako diva, bohuzel hned se mi to nepodarilo. Nakonec jsem uspela, prace jako zamestnanec si neskutecne vazim. Dokond jsem mela tento rok tyden dovolene a placene! Coz predtim neslo, pak bych zila jako zebrak, zdravotni, socialni a inkaso se neptalo. Jedina vyhoda OSVČ byla, ze jsem skoncila okamzite. V patek oznamila, v pondeli uz neprisla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaj, tohle je něco jiného. Já myslela skutečného OSVČ, ne OSVČ "z donucení okolnostmi".

      Vymazat
  3. OSVČ nemá paragraf, takže při nemoci dítěte je doma zadarmo. Vlastní nemocenská až po třech týdnech. Dovolená zadarmo. Přesto jsem a budu OSVČ ��������

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dovolená je mínus:). Protože běží veškeré náklady.

      Vymazat
  4. Znám oboje, má to výhody i nevýhody... Manžel je osvč a závidím mu jen to, že může s klienty vyrazit dveře, když jsou padlí na hlavu (stavařina) :) To já jako zaměstnanec nemůžu :D Ale starostí je to hodně, o tom žádná, o zodpovědnosti v jeho oboru nemluvě.

    OdpovědětVymazat
  5. Nuž, VŠ mám rovnakú ako ty, ale vzhľadom na moju povahu a ne-temperament (a vrodenú nepriebojnosť) pôsobím ako zamestnanec v štátnej správe a som veľmi spokojná. V každom prípade klady jednoznačne prevyšujú zápory. Samozrejme, sú veci, ktoré sa mi nepáčia, ale rozhodla som sa, že si ich budem všímať čo najmenej, aby mali čo najmenší vplyv na mňa.
    Moja práca, ktorú som získala ihneď po VŠ, je relatívne dosť samostatná a špecifická a musím sa neustále vzdelávať a mala som zatiaľ šťastie na šéfov, ktorí ma nechali robiť to čo som potrebovala a mala a v minimálnej miere mi do toho zasahovali. Uznávam, nie vždy to takto zamestnanci majú, ale dosť často je to aj o prístupe k práci. Ja som poctivec a dráč a nikdy ma nemuseli kontrolovať a takisto som si vedela zariadiť choroby oboch detí v škôlke (babka na dôchodku bývajúca 10 minút od nás to vždy istila).
    Takže za mňa okej a v poho a som rada, že mám ten servis okolo a dovolenku 6 týždňov za rok a veľmi slušný plat k tomu. Stojí mi to za tie ostatné občasné nevýhody :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Och, ta dlouhá dovolená....:)

      Vymazat
    2. Nuž, už mám po 33 rokoch, tak mi pribudol ďalší týždeň k 4 týždňom a 1 navyše z kolektívnej zmluvy :). Detské letné prázdniny trvajú dlhých 9 týždňov + 1 týždeň jarné + 2-3 týždne vianočné :))). Ja mám pocit, že tie deti ani nechodia do školy.

      Vymazat
  6. Marti gratuluju k stemu článku ;-). Musíš mít nervy že železa, když zvládáš tak náročnou práci. Zdáš se být prototypem úspěšné (a krásné) ženy, ale zadarmo to rozhodně není...
    Ať se ti daří!

    OdpovědětVymazat
  7. Super clanek!!! Ve vysledku je tohle asi o te volbe a moznostech, ale hezky jsi to shrnula. Ja jsko dlouhodoby zamestnanec jsem si konecne oddychla, ze mi vyrostly deti. S malymi jako samozivitelka to byl hardcore. A u kontrolniho hlaseni nadskakuju vzteky kazdy mesic! Nechapu jak se tady mohlo odhlasovat neco tak nemoralniho...anebo asi chapu? S ohledem na nechvalna leta minula v poctu ctyriceti let. Je to upadek. A zpusobem jakym stat buzeruje (jinak se to snad nazvat neda) lidi, kteri pracuji a zivi se na vlastni zodpovednost...no comment. Proto obdivuju kazdeho kdo na to ma nervy😄

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík :). Btw nervy už mi docházejí, mám to nějak už plný kecky po těch dlouhých letech.

      Vymazat
  8. Jsem OSVC uz 25 let. Nikdy jsem si nestezovala,ale ted posledni dobou jsem mela dost velkou krizi diky ty buzeraci ze strany statu. Byla a jsem stale znechucena. Tak jsem si pred mesicem zacala hledat praci. A po prvnim pohovoru ji skoro mela. Podminky se mi libily. Penize stejne,sice bych dojizdela,ale co to je 12 km. 5 tydnu dovolene aaachhh. A 2x v roce premie.Byla bych nastupovala 1.9. a vite co? Nenastupuju, tu svobotu mi nikdo nezaplati. ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem OSVC uz 25 let. Nikdy jsem si nestezovala,ale ted posledni dobou jsem mela dost velkou krizi diky ty buzeraci ze strany statu. Byla a jsem stale znechucena. Tak jsem si pred mesicem zacala hledat praci. A po prvnim pohovoru ji skoro mela. Podminky se mi libily. Penize stejne,sice bych dojizdela,ale co to je 12 km. 5 tydnu dovolene aaachhh. A 2x v roce premie.Byla bych nastupovala 1.9. a vite co? Nenastupuju, tu svobotu mi nikdo nezaplati. ;-)

    OdpovědětVymazat