Proč půjdu k volbám aneb Když nedostatky kandidátů a jejich ideí nahradí volební kalkulačka

Ahoj kamarádi! 

Dnešní úvaha do jisté míry pramení z pocitu marnosti po otevření zásilky s volebními lístky.

A to se mě letos týkají jen senátky  (pražské Krndoviště nyní do Magistrátu nevolí).

Můj volební obvod je Praha 11 (btw naprosto nelogicky.  Hostík by měl být nalepen na Prahu 10. Koneckonců tam i platím daně).

Když jsem v mrazu a vichru procinkávala klíči v rámci revolučních dnů 1989, pro mě samotnou byly svobodné volby jedním z nejstěžejnějších témat. 

A když jsem ve svém životě poprvé volila v roce 1990, brala jsem to jako politický svátek. 

Letos jsem si po náhledu na senátní kandidáty v mém volebním obvodě vzpomněla na hlášku z filmu Bony a klid  ("Harry, pojď!" "Vole, já nejdu. Nemůžu").

Po prvotním šoku jsem usoudila, že své volební právo přeci jen využiji, jakkoli nebudu při volbě moci použít srdce, mozek ani své názory a přesvědčení a budu se muset spolehnout na čistý pragmatismus a hledat u jednotlivých kandidátů jakýs takýs průnik se základními principy.

Samozřejmě jsem rovnou celou škálu vyloučila (Višňový sad se srpem a kladivem, Ne, bude furt stejně, Oranžádu a rozličné obskurnosti z čeledi Neposlušných tenisek).

Na ten chabý zbytek jsem vzala na pomoc volební kalkulačku (www.volebnikalkulacka.cz).

Dlužno podotknout, že otázky jsou v mnoha případech formulovány poměrně sugestivně (naznačující odpověď) a někde až takřka kapciózně (předstírající něco, co tak není).

I z tohoto důvodu je poměrně zavádějící odpovědět jednoduché ano nebo ne (odpovědi nevím jsem se snažila vyhnout a odpověděla tak jen jednou, u smlouvy, jejíž návrh jsem nečetla a nemohu tudíž hodnotit).

Po zodpovězení všech otázek má odpovídající ještě na výběr, zda využije možnost zaškrtnout otázky ohledně témat, které pro sebe považuje za nejpodstatnější, čímž dojde ke zpřesnění výsledku - tedy shody s jednotlivými kandidáty.  Záleží na něm, kolik otázkových oblastí vybere. 

V první fázi jsem úmyslně nezaškrtla nic. První kandidát byl se mnou ve shodě v 67%, další dva v 66%. To je málo.
Po zpřesnění mých preferencí měl první kandidát  (tentýž) o procento (jenom) vyšší shodu, na druhé místo se dostal jiný než v nezpřesněném případě a odsunul původní stříbro a bronz.
Rozklikla jsem si pak u kandidátů s nejvyšší shodou jejich odpovědi na  porovnání s mými. 

Dost mě zarazilo, jak často odpovídali nevím.
Kandiduji do Senátu a nevím?  No potěš koště.  

Dále mě zarazilo, jak kandidáti  (v daném případě zejména kandidátka - členka tzv.pravicové strany) odpovídá na některé otázky v duchu popírajícím základní myšlenkové teze strany.  Čímž jsem si poněkolikáté potvrdila, že podle stranické příslušnosti jen tak volit u nás prostě nelze.  Na okraj - k čemu jsou celé volební (a drahé) týmy, když pak kandidáti blábolí z cesty. Diletantismus.

A tak se mi stalo, že nakonec půjdu volit pána, který kandiduje s podporou tří subjektů  (už samo uskupení je nečitelné a navzájem se popírající - katolík, biomasa a Johny Depp z Karibiku, prostě na palici), protože pán odpovídal z mého úhlu pohledu nejrozumněji. I tak mě bude hooodně brnět ruka.

K volbám přesto půjdu, protože:
-  si pořád vážím, že  vůbec mohu jít;
-  kdybych nešla, nemám právo pindat, že  se mi něco nelíbí (kdo není účasten,  není oprávněn hodnotit ani kritizovat);
- sama pro sebe i pro generaci mého syna hodlám ukotvit zásadní demokratické principy, které se vytrácí či jsou brány jako vedlejší - a to sakra nejsou (hele, už kleju, a to půjdu volit "třetinového" katolíka:)).

S napětím budu hledět i k výsledkům krajských voleb.

Zvláště k Jihomoravskému kraji.  Nejsem žádný politický analytik, ale tak nějak cítím - když parafrázuji staré historické heslo "U Madridu se bojuje o Prahu" na "V Jihomoravském kraji se bojuje o ČR" - že krajské volby hodně ovlivní další vývoj země i na vládní úrovni (bude dost záležet, do jaké míry vnitrostranicky oslabí Hurvajs Bohouš, protože,  co pak Ujo schvátí,  ani peklo nenavrátí. A jsem z toho poměrně neklidná. Ačkoli mám na Bobana alergii).
I proto jdu volit.  Senát je jednou z komor parlamentu, tak ať se to tu čím dál víc nekoncentruje v rukou jednoho. 

Nikomu pochopitelně nenutím své politické názory ani občanské postoje.  I o tom je demokracie - o volné soutěži politických subjektů.  A já si ji nechci nechat oslabit, tím méně vzít.

Takto smutně končí článek  pravicová volička  bez pravicové strany.  Ta tu totiž není.  Proto tu nejsou žádní pravicoví kandidáti a já se musím zkalkulačkovat do bezvědomí a hledat jehlu v kupce sena.  

Volám: "Lidé, jděte!" (k volbám :)). A i když  to eventuelně zvolíte z mého úhlu pohledu blbě, aspoň to bude výsledek Vaší aktivity.  Pak to budu respektovat. 

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.
Pusu teta