Prapodivný způsob podnikání v kosmetice

Ahoj kamarádi!

Ačkoli jsem u minulého článku (zdrbnutí štětců) slibovala, že příští článek bude veselejší, tak nebude. 

Nějakou dobu pozoruji opravdu škodlivý trend v podnikání s kosmetickými produkty na území ČR.

Nechám dnes stranou kopírování a parazitování na pověsti, celkově tedy nekalou soutěž mezi dvěma či více podnikatelskými subjekty navzájem (byť jsem militantní odpůrce těchto praktik a šiji do toho neustále, však jsem si za to vysloužila pár blokací :)), dnes se soustředím na vztah podnikatel  (nebo domnělý podnikatel) a spotřebitel - koncový zákazník (nakupující pro osobní potřebu).

V našem státě a v celé EU platí nespočet omezení, nařízení, příkazů týkajících se spotřebitelských práv  (která jsou zhusta nepotřebná, nelogická, přebujelá a zatěžující subjekt na straně prodávajícího nad míru nutné ochrany "slabšího" subjektu). Můžeme si myslet třeba i něco hodně nelichotivého v silně negativně zabarveném slovním spojení, ale jsme toho součástí,  pravidla platí a na změny máme volby.  Nic lepšího lidstvo dosud nevynalezlo. 

I přes bambilion direktiv stále bují čecháčkovská snaha vše ošulit, vyšmelit, přicmrdávat na cizím úspěchu a dobrém jménu. 

V kosmetickém i jiném světě zaměřeném na spotřební zboží  existují zavedené prodejní postupy, standardní a smluvně podchycené způsoby distribuce. Nechci tady obtěžovat pingpongem  s paragrafy ani odbornou terminologií, říkejme tomu pro zkratku například oficiální distributorství či výhradní zastoupení anebo úplně zjednodušeně "povolení k prodeji na určitém území".

To znamená, že zboží určené k prodeji koncovému zákazníkovi se k němu dostane oficiální cestou prostřednictvím buď přímo výrobce či smluvního distributora anebo dojednanou prodejní sítí.

Jen tak má koncový zákazník jistotu (nebo alespoň minimalizované pochybnosti) jak originálu, tak i neprošlého zboží. A u kosmetiky obzvláště důležité hledisko zdravotní nezávadnosti.

Speciální obludností je podnikání v prodeji samostatně neprodejných vzorků. Takové ty produkty z taštiček, které jsou dárkem k nákupu či součástí zvýhodněných setů (například vánočních apod.).

Je-li na něčem nápis Not for individual sale, je to jednoduše nezpůsobilé k prodeji samostatně.

Byť bude tvrzeno, s bůhvíjakou je to slevou.  Slevou z čeho?  A kde se to zboží vzalo? Jak k tomu ty firmy přijdou,  k takovému snižování hodnoty značky, k takovému pokoutničení.

Zboží tohoto typu prostě od oficiálních distributorů nepochází.

Z hlediska ochrany spotřebitele je s největší pravděpodobností zboží vadné z titulu vad v dokladech.  A bylo by to na debatu o klamavosti. Rovněž není ani za mák záruky pravosti zboží, jeho správného skladování, jeho doby použitelnosti.

  

Osobně jsem nikdy žádnou újmu jako spotřebitel tohoto typu neutrpěla - já u takových obchodníků nenakupuji. A nebudu. Tečka.

I kdyby stokrát měli živnostenské oprávnění nebo byli obchodní korporací, platili daně, zdravotní i sociální pojištění.  Protože prodávají něco, co se prodat prostě nedá.

Tohle je ovšem věcí poškozených firem ve smyslu nároků na náhradu škody a podobně  a České obchodní inspekce ve smyslu ochrany koncového zákazníka.

Doufám, že si rozumíme v tom, že tento článek necílí například na to, když kamarádka kamarádce přiveze třeba paletu ze zahraničí.

To je něco úplně jiného, to je společenská úsluha, přátelská výpomoc. Nikdo nemá postavení ani podnikatele a ani spotřebitele (což ovšem neplatí v případě, kdy se tak děje opakovaně, soustavně, ve velkém a s nějakou tou, třeba i malinkou, přirážtičkou. Přirážtička je totiž zisk. To už vykazuje znaky podnikání ve smyslu jeho definice a "dovozce" či "zprostředkovatel dovozu" podléhá živnostenskému zákonu se všemi z toho plynoucími důsledky.  A toto se tu děje taky. Taky to není ok, ale je to bokem zaměření tohoto článku). 

Více než čtvrtstoletí od změny režimu a my si stále nevážíme cizího majetku, cizí práce, cizího úsilí, cizího know how, cizích investovaných prostředků. A navíc si nejspíš nevážíme ani sebe - jinak bychom vlastní prostředky investovali s větší obezřetností. Je mi z toho poněkud úzko.

Můžete namítnout, že o nic nejde, nějaké nepodstatné šminky, tak co.  Jenže ono to platí obecně, bez ohledu na typ sortimentu a jeho zbytnost. 

I když ohlédnu od skutečnosti, že na jednání popsaná výše dopadá shluk paragrafů a že jsem prostě deformována svou prací, tak i kdybych byla posunovačem na dráze, věděla bych,  že  je to neslušné a nemorální.

Prosím, zvažte vždy pečlivě, za co a komu dáváte své peníze.

Nenechte se zmanipulovat různými beauty videíčky propagujícími tyto postupy a berte s rezervou recenze na takové produkty, vždyť se ani neví, odkud se vzaly. 

A teď už fakt slibuji, že příští článek bude veselejší. 

Jak na to koukáte vy?

Chápu, že to může být pro někoho poměrně kontroverze.  Mně jsou ale blokace od přišlápnutých kuřích ok srdečně šumák. 

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.

Pusu teta