Nezletilci jako marketingový nástroj aneb Digitální stopa je věčná

Ahoj kamarádi! 

Dnes se pustím do poměrně ožehavého tématu. 

V dnešní online době a z toho vyplývajících způsobech komunikace a přenosu informací vzniká poměrně tenká hranice, kde se láme únosnost "veřejné prezentace dětí" v digitálním světě. 

Hledisek a úhlů pohledu je několik.
Za prvé: zneužitelnost osobních dat.  Stoprocentní a dokonce ani vysokoprocentní ochrana na internetu prostě neexistuje, to je fakt.  Proto je s tím třeba počítat na všech sociálních sítích. 

Za druhé: dohled rodičů nad chováním dětí na internetu považuji do jisté míry za nezbytný a dodávám k tomu slovo "bohužel", protože jsem extrémní zastánce svobody a odpůrce cenzury v jakémkoli ohledu. 

Nicméně pokud například dvanáctileté děvče dává na sociální sítě fotky v plavkách v pózách neodpovídajících věku, je tu riziko, které nejlépe eliminuje ten nejbližší a ten nejvíce odpovědný - rodič.  Nebo pokud devítileté  pískle točí na YT videa typu Moje ranní rutina a matlá se u toho šminkami, jako matka bych zasáhla a vyhnala ho ven se proběhnout nebo bych mu dala knížku. 

Za třetí (a to je hlavním tématem dnešního článku): přepálené využití nezletilců na propagaci výrobků a služeb a také využití nezletilců na propagaci matek.

 

Předesílám, že vůbec nic nemám proti matkám blogerkám nebo youtuberkám, ani to nejmenší.
Děti jsou naší součástí,  neoddiskutovatelnou a zásadní, nelze je tedy ve veřejném virtuálním prostoru zcela opominout, když se v něm pohybujeme, ani kdybychom stokrát chtěli.
Nemám rovněž vůbec nic proti tomu, když matka blogerka či youtuberka prezentuje či recenzuje dětský sortiment, protože jednoduše i malé děti jsou vlastně cílovka, mají své potřeby a proč neukázat něco, co jim pomůže se například rozvíjet nebo něco,  co maminkám usnadní péči o ně. Tak proč nepředat informace.  To je myslím zcela ok.

Navíc (a velmi ráda) sleduji spoustu maminek a dost maminek malých dětí sleduje mě.
Tam, kde mi to přišlo za hranou, nesleduji anebo jsem odběry zrušila, pokud mi to nějakým způsobem přišlo nevhodné.

Co se mi jeví nepřiměřené, je předvádění dětí a jejich úkolování, usměrňování, stylizace  a komandování na YT  (a koneckonců i na fotkách).

V Úmluvě o právech dítěte  (která je mimochodem součástí našeho právního řádu od roku 1993) je mimo jiné jedno lapidární ustanovení, jasné a výkladově zřetelné: "Děti mají právo na své soukromí stejně jako každý dospělý člověk". 

Kdybych to vyjádřila za použití selského rozumu, pak by to mělo znamenat, že každý rodič by si měl říci, zda by chtěl být veřejně vidět daným způsobem, byl-li by na místě svého dítěte.

Dítě se totiž samo nemůže bránit ani chránit, nestačí na to jeho rozumové schopnosti a duševní vývoj.
Nemůže se samostatně rozhodnout, zda a čeho a v jaké míře se účastní.

Tudíž příkazy některých matek ve videích s dětmi typu: "Udělej tohle,  zazpívej tohle,  řekni to a to", děcka plní, ale neměla možnost určit, zda ano či  ne. A kdo všechno to uvidí.
A hlavně - toto vše ve virtuálním prostoru zůstane navždy, vždy se to bude dát dohledat nebo obnovit. 

V pozdějším věku dítěte, v pubertě a koneckonců i dospělosti, mu to může hodně vadit a v krajním případě i znesnadnit sociální začleňování. 

Na doplnění - citovaná Úmluva chrání děti až do 18 let. 

Obzvláště nevhodné mi přijde sdělení matek typu: "Moje XY (dcera, syn) teď testoval(a), bude testovat. ..". To ne.  Dítě není živý nástroj firem ani živý nástroj na self promotion matek.

A žádosti o lajky z titulu toho, že se děcko má zdát sledujícím roztomilé, jsou podle mého názoru až trapné. 

Kolikrát děti "účinkují" ve videích ze soukromých rodinných akcí  (narozeniny, vánoce a podobně) a čiší z toho akorát snaha odprezentovat  (někdy až skoro podprahově) sponzorovaný produkt, které dítě jakože dostalo k narozeninám, k vánocům. 

Není tomu tak vždy,  samozřejmě.  Ale děje se to.

Totéž se týká fotek na sociálních sítích, kde je dítě jen doplňkem hlavního zamýšleného sdělení  (propagace výrobku). 

Velmi ráda koukám na fotky dětí,  zvedá mi to náladu.  Ale jen na ty, v nichž se neobjevuje tak okatě výše uvedené. 

Přísloví "Nečiň jiným to, co nechceš, aby ti činili jiní" lze upravit na "Nečiň svým dětem to, co bys nechtěl,  aby ti činili rodiče, pokud bys byl na místě dítěte". A dodávám: "Všechno, cos publikoval ve virtuálním prostoru,  tam v nějaké podobě zůstane,  i když z veřejného posléze  učiníš soukromé".

Jak to vidíte Vy? Kde si myslíte, že jsou hranice?Nejen hranice ochrany, ale i hranice vkusu?

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.
Pusu teta