Mateřství a kariéra aneb Lze najít symbiózu?

Ahoj kamarádi! 

Dnes bych se ráda věnovala tématu skloubení rodinného a pracovního života, neb mám výchovu děcka již za sebou a udělala jsem i pár chyb, kterých bych se už dnes vyvarovala, respektive nejspíš bych nebyla tak urputná v nárocích na vlastní výkonnost. 

Porodila jsem v roce 1993, tudíž za jiné situace, než je teď. Nebyly technické vymoženosti, nebyly eshopy usnadňující nákupy, nebyly pomocnice do domácnosti  (i kdyby byly,  stejně na ně nebylo oběživo) a jedna papírová Pamprdlína vyšla na 7,50 při rodičovském příspěvku 940. Takže pěkně vyvařit 80-90 látkovek denně  (že jsem je celou dobu mimonočníkového období i žehlila, jest moje perfekcionistická úchylka a to už bych fakt znovu nedělala).

Na mateřské jsem byla více než 3 a 1/2 roku systémem 24/7. Označila bych se za velmi poctivou a obětavou matku, možná až moc. Nějak mi přišlo zcela normální, že jdu úplně stranou a dítě je číslo jedna. 

Tady s odstupem vidím, že kdybych si trochu ulevila, nic by se nestalo. Nicméně té plné "výchovné práce" nelituji, ono mi to to dítě velmi brzy vrátilo.  Nebudeme si ale nalhávat, že  by mi v tomto období stouplo IQ:). Na pískovišti jsem se s matkami nedružila  (to byla témata hovorů! Kokodákparade hadr), radši jsem se dobrovolně a ráda postarala i o všechny jejich děti. 

Práci se mi naštěstí podařilo najít po nástupu dítěte do školky na zkrácenku, abych stíhala školku.  Samozřejmě při vědomí a domluvě se zaměstnavatelem, že ačkoliv bude plat krácen na úroveň nižšího úvazku, stejně to musím zvládnout jako na plný.  Tudíž doma večer na prehistorickém PC  (nebyl ještě Word, svištěla jsem na T602 :)). No a když mi dítě vyzvedla ze školky a pak pohlídala babička, byla jsem v práci až do večera. Bylo to složitější, ale organizačně se to zvládnout dalo.  Je ovšem pravda, že dítě mám pouze jedno.

Do advokacie jsem šla "až" ve 29 a po koncipientských letech v necelých 32 letech složila zkoušky.  Dítěti bylo už osm,  prostě  jsem chtěla nejistotu podnikání   (přeci jen tam je) podstoupit, až bude dítě větší. Nemyslím, že by mi něco uteklo, jen to bylo o něco náročnější, než kdybych neměla rodinu. 

V mojí práci beztak v podstatě platí,  že  ženská musí být třikrát lepší než nejlepší chlap. 

Byla to dost náročná léta umocněná hypotékou, tudíž jsem dřela víc, než je v kraji zvykem. Zvládnutelné to s péčí o dítě je,  jen to chce dobře plánovat čas. 

Co bych zcela jistě udělala jinak a lépe, je delegace povinností, kde to jde. Protože dítě i všeobecně náročná práce propojit a sladit lze, ale mít k tomu kompletně celou domácnost, tj . úvazek číslo tři,  už je masakr. Celou dobu jsem ty tři úvazky jela dohromady, a to už má důsledky na zdraví, protože bylo několik let, kdy jsem neměla žádný volný čas.  Ani ždibec.  A to je špatně. Regenerace a oddych jsou důležité, já to pominula. 

Paní na úklid jednou týdně a slečnu na žehlení jsem si sjednala až po čtyřicítce. Když už by se předtím na to našly finance, tak jsem měla blok s tím, že za prvé nechci cizí lidi doma a za druhé "nikdo to neudělá tak dobře jako já". To je sice pravda:) - nicméně #noaco. Tenhle vskutku debilní postoj mě přešel. Nejlepší investice spolu s myčkou a sušičkou.

Tudíž - nejsme superženy a dokonce to od nás nikdo ani nečeká a nepožaduje.  Ten bič jsem si nad sebou držela výlučně sama. A  rozhodně bych s touto zkušeností už nebyla taková zaneprázdněná Vichřice, kdybych se vrátila v čase. 

Vzpomínám na to v duchu repliky z filmu Mrs. Doubtfire - táta v sukni, kdy Daniel Hillard říkal Mirandě: "Ty jsi jak vystřižená z Tance s vlky.  Nejsi ty ta zaměstnaná s pěstmi?". Asi tak. Bývalo by neškodilo ubrat na plynu. 

Čeho ale naopak nelituji ani v nejmenším,  je (na dnešní dobu) brzký věk pro mateřství (necelých 24). Dále absolutně nelituji, že jsem byla doma s dítětem tak dlouho a ani toho, že jsem si tu kariéru "posunula". Dnes je to zvykem spíš opačně - nejprve start kariéry, pak rodina. Nikomu to ani v nejmenším neberu, moje časová posloupnost mi však vyhovuje, byť samozřejmě žena musí vyvinout ještě větší úsilí a být ještě více disciplinovaná než svobodný muž. V obou případech. 

Odjakživa jsem však měla srovnané priority. Ač se to možná nezdá, jsem ultrakvočna - musím mít ta svá kuřátka pěkně pod křídly opečovaná a jsou pro mě tím hlavním v mém životě. Pokud bych tedy musela volit mezi rodinou a kariérou, bez přemýšlení a zaváhání volím rodinu. 

Suma sumárum: rodinu i kariéru skloubit lze a dnes už vím, že není nutné se u toho uštvat. Zároveň vím, že jako matka i (časově a mentálně vytížená) podnikatelka in one dokážu neošidit ani jedno,  ale chtít být navíc ještě Hospodyně roku, už hraničí s lidskými silami.  Tudíž v té třetí kategorii - péči o domácnost, se velmi vyplatí posunout své povinnosti dál, protože je to kategorie nejméně důležitá. Matka je v zásadě nezastupitelná, podlahu může vytřít kdokoli.  

Jak hledáte soulad Vy? Co Vám ulehčuje organizaci a koordinaci? A co si o tom myslíte Vy, které se na mateřství teprve chystáte?  Ráda si počtu. 

Děkuji, že mě čtete.

Konec hlášení.

Pusu teta